U krátkých vlasů je klíčové mýt je častěji, protože pokožka hlavy je víc na očích a každé zamaštění je vidět. Šampon stačí jeden, ale vyplatí se střídat jemnější mycí prostředek s tím, který čistí důkladněji. Častá chyba: mýt vlasy každý den silným šamponem a pak si stěžovat na suchou pokožku. Řešením je mýt pokožku, ne vlasy, a oplachovat vlažnou vodou, ne horkou. U dlouhých vlasů se naopak vyplatí soustředit se na pokožku hlavy a konce ošetřovat samostatně – kondicionér nanášejte od uší dolů, ne na temeno.

Nejjednodušší pravidlo na závěr: podél delší stěny tam, kde chcete místnost prodloužit, kolmo na trámy tam, kde je to konstrukčně nutné, a vždy se stejným směrem do dalších místností. Rozhodněte se před první řadou, ne po pěti metrech.

Směr pokládky prken není otázka vkusu, ale kombinace tří věcí: tvaru místnosti, směru světla a konstrukce podlahy. Než otevřete první krabici, změřte místnost a najděte nosné trámy. Prkna se pokládají kolmo na trámy, jinak se podlaha časem prohne a začne vrzat. Pokud trámy nevidíte, protože jsou zakryté, podívejte se na strop pod sebou – trámy bývají vidět ve stejných rozestupech. Tohle je první rozhodnutí a nemá smysl ho obcházet.

Beton po nalití zdánlivě ztvrdne během několika dní, ale chemicky se uklidňuje mnohem déle. Voda, která zůstává uvnitř, se musí odpařit a přebytečná vlhkost difundovat přes povrch. Pokud se na takový podklad položí krytina, vlhkost zůstane uzavřená pod ní a nemá kudy unikat. Následky se projeví až za měsíce: vlnící se lamino, odlepené dlaždice, plíseň pod linoleem nebo napuchlé dřevo. Spěch při pokládce je nejčastější důvod, proč se podlaha musí předělávat.

Do typické lišty se pohodlně vejde několik napájecích kabelů k televizi, routeru a reproduktorům, dva datové kabely a tenký HDMI kabel. Problém nastává u tuhých kabelů s tlustou izolací, u kabelů s feritovými filtry a u napájecích zdrojů, které mají konektor kolmo do strany. Ty se do úzkého profilu nevmáčknou a lišta se pak nedá zavřít. Před montáží proto položte všechny kabely na podlahu vedle sebe a změřte jejich celkový průměr v nejtlustším místě — to je údaj, který rozhoduje.

Pozor na přechody mezi místnostmi. Pokud pokládáte stejnou krytinu i do koupelny, ověřte její protiskluznost a nasákavost. Do kuchyně zase řešte spáry a odolnost proti skvrnám. Jednotný vzhled nesmí znamenat, že v mokrém provozu kloužete nebo že každá kapka zůstane vidět. V praxi se vyplatí zvolit stejný dekor ve dvou technických variantách, ne slepě kopírovat jednu dlaždici všude.

První rozhodnutí je mezi celistvou vrstvou a spárami. Vinylová nebo linoleová role, litá pryskyřice či kvalitní PVC jsou bezesparé, takže voda nemá kudy zatéct pod povrch. Dlažba a keramika vypadají odolně, ale voda se drží ve spárách a proniká do podloží, pokud nejsou spáry opravdu dobře utěsněné. Pokud volíte dlažbu, počítejte s tím, že spárovací hmota musí být hydrofobní a obnovovaná, jinak se pod obkladem začne množit vlhkost a plíseň.

U dřevěných prken na pero a drážku se začíná od stěny s perem ven, u zámkových systémů od levého rohu. Každou řadu kontrolujte vodováhou a klínky. Prkna musí být před pokládkou alespoň dva dny v místnosti, kde se budou pokládat, jinak se po instalaci roztáhnou nebo stáhnou. Pokud pokládáte přes topení v podlaze, zvolte materiál, který je k tomu určený, a teplotu při lepení držte podle návodu.

Podlouhlá místnost chce prkna po délce, ale ne vždy U chodby nebo úzkého pokoje vede pokládka po délce: místnost se opticky prodlouží a nevzniká dojem příček. Naopak v širokém obýváku, který je kratší než širší, může pokládka napříč místnost proporčně srovnat. Pozor ale na práh a na to, co je za dveřmi. Pokud navazujete na další místnost, držte stejný směr. Změna směru ve dveřích vypadá jako chyba, i když je technicky v pořádku. Přechod se dělá vždy pod zárubní, ne uprostřed místnosti.

U laminátu a vinylu hraje roli dilatace. Mezi podlahou a zdí nechte mezeru podle pokynů výrobce, obvykle kolem osmi až dvanácti milimetrů, a zakryjte ji lištou. Když mezeru vynecháte, podlaha se při změně vlhkosti zvedne a spoje prasknou. Další častá chyba je pokládka bez rozložení. Vyndejte prkna z několika krabic, promíchejte je a teprve pak skládejte. Stejné odstíny vedle sebe vypadají jako pruhy a nedají se už opravit.

Druhé pravidlo se týká světla. Prkna by měla ležet rovnoběžně se směrem, kterým do místnosti dopadá denní světlo, tedy od okna do hloubky místnosti. Spáry mezi prkny pak nejsou tolik vidět a místnost působí delší. Když světlo dopadá ze strany, každá spára vrhá stín a podlaha vypadá neklidně. U velkých oken na dvou stranách je to jedno, tam rozhoduje tvar místnosti a ochoz.