Na věšák připevněný ke zdi, na háček za dveřmi, na opěradlo židle u zdi a na radiátor natěsno. Ve všech těchto případech je bunda v kontaktu se zdí nebo s povrchem, který vodu nasákne. Další častá chyba: pověsit bundu do uzavřené skříně nebo do koupelny bez okna a ventilace. Vzduch se nasytí vlhkostí, bunda začne zapáchat a plíseň se objeví i na zdech. Pokud nemáte jinou možnost, nechte alespoň pootevřené dveře a pusťte větrák.
Jak postupovat při upevňován
Zapomeňte na jednu centrální lampu uprostřed stropu. V koupelně bez okna se osvědčily tři vrstvy. První je celkové světlo, které nesvítí přímo do očí – použijte stropní svítidlo s difuzorem nebo zapuštěné bodovky směřující ke stěnám. Druhá vrstva je pracovní světlo u zrcadla, ideálně po obou stranách ve výšce očí, ne jen shora. Boční světlo nevrhá stíny na obličej a usnadní holení i líčení. Třetí vrstva je orientační – slabé světlo u dveří nebo u podlahy, které v noci stačí k orientaci a neoslní.
První věc, kterou je nutné vyřešit, jsou dveře. Plná dřevěná nebo lamino dvířka světlo spolehlivě pohltí. Pokud dispozice dovolí zasklení, volte sklo s matným vzorem, které propustí světlo, ale udrží soukromí. U vchodu do bytu ale pozor: zasklené dveře do koupelny znamenají, že každý příchozí vidí obrys postavy. Řešením je sklo s vysokým stupněm rozptylu nebo dvířka s horním proskleným pásem, který světlo pustí, ale zbytek plochy zůstane neprůhledný. Zcela nevhodné je naopak instalovat dveře s velkou mezerou u podlahy a spoléhat na to, že jimi světlo „nějak proteče" – výsledkem je průvan a hluk, ne světlo.
Funguje i jednoduchý trik: k přihrádce postavte malý koš na papír. Když máte po ruce koš, snáze vyhodíte obálky a letáky okamžitě. Bez koše vzniká pokušení odložit vše stranou. A pokud máte doma více lidí, domluvte se, že pošta patří jen na jedno místo. Jakmile začne každý odkládat poštu jinam, přestane systém fungovat. Jedno místo, jedno pravidlo, jeden týdenní úklid – to stačí, aby pošta zůstala pod kontrolou.
Umělé osvětlení pak doplňuje, ne nahrazuje. Místo jednoho stropního svítidla uprostřed dejte dvě až tři menší světla s různou teplotou: neutrální bílé u zrcadla pro úpravu, teplejší nad vanou nebo sprchou pro relaxaci. Studené bílé světlo v celé koupelně působí únavně a večer ruší spánek. Naopak příliš teplé žluté světlo zkresluje barvy a ráno se v něm špatně rozeznávají detaily. Světla veďte mimo přímý pohled – oslňují a zbytečně zdůrazňují stíny. Vypínač umístěte tak, abyste ho našli po hmatu ještě před rozsvícením; u vchodu do bytu to znamená mimo dosah dveří, ale po ruce.
Na závěr: nepočítejte s tím, že jeden zásah vyřeší vše. Kombinace prosklených dveří s rozptylovým sklem, odrazivých povrchů, světlovodu tam, kde je to technicky možné, a vrstevnatého umělého osvětlení je jediná cesta, jak z koupelny bez okna udělat místo, kde se člověk ráno neztratí. Ať už zvolíte kteroukoli variantu, vždy ji nejdřív vyzkoušejte nasucho – postavte se do místnosti v různou denní dobu a sledujte, kudy světlo skutečně jde.
Druhou možností je využití horního prostoru. Police nebo háky zavěšené na tyči, která se rozpírá mezi dvěma stěnami, unesou běžné kolo do patnácti kilogramů. Rozpěrná tyč se ale nesmí opřít o sádrokartonovou příčku bez výztuhy — hrozí, že se při zatížení prohne a kolo spadne. Vždycky zkontrolujte, jestli je stěna plná cihla nebo beton. U sádrokartonu použijte rozpěru mezi podlahou a stropem, ne mezi stěnami.
Kdy je lepší sáhnout po světlovodu místo dalšího svítidla Umělé osvětlení vyřeší viditelnost, ale ne pocit denního světla. Ten vzniká až tehdy, když do místnosti pronikne skutečné spektrum. Pokud je koupelna na vnitřní straně dispozice a nad ní je půda nebo stropní dutina, lze použít světlovod – trubici s vysoce odrazivým vnitřkem, která vede světlo ze střechy až do místnosti. U vchodu do bytu ale často chybí prostor pro vedení trubice, zvláště v panelovém domě. Pak přichází v úvahu optické napojení na sousední místnost, které má smysl jen tehdy, když sousední pokoj není ložnice. Jinak si světlo „vypůjčíte" za cenu ztráty soukromí.
Koupelna bez okna umístěná hned u vchodu do bytu je jeden z nejtěžších dispozičních problémů. Světlo sem nepronikne ani z chodby, ani z obytných místností, a tak se prostor rychle mění v temnou kobku, kde se ráno špatně hledá zubní pasta. Řešení nestojí na jediném triku, ale na kombinaci několika vrstev – světelné, materiálové a dispoziční. Rozhoduje přitom poloha dveří a to, kolik prostoru mezi nimi a koupelnou skutečně máte.
Jak postupovat při upevňován
Zapomeňte na jednu centrální lampu uprostřed stropu. V koupelně bez okna se osvědčily tři vrstvy. První je celkové světlo, které nesvítí přímo do očí – použijte stropní svítidlo s difuzorem nebo zapuštěné bodovky směřující ke stěnám. Druhá vrstva je pracovní světlo u zrcadla, ideálně po obou stranách ve výšce očí, ne jen shora. Boční světlo nevrhá stíny na obličej a usnadní holení i líčení. Třetí vrstva je orientační – slabé světlo u dveří nebo u podlahy, které v noci stačí k orientaci a neoslní.
První věc, kterou je nutné vyřešit, jsou dveře. Plná dřevěná nebo lamino dvířka světlo spolehlivě pohltí. Pokud dispozice dovolí zasklení, volte sklo s matným vzorem, které propustí světlo, ale udrží soukromí. U vchodu do bytu ale pozor: zasklené dveře do koupelny znamenají, že každý příchozí vidí obrys postavy. Řešením je sklo s vysokým stupněm rozptylu nebo dvířka s horním proskleným pásem, který světlo pustí, ale zbytek plochy zůstane neprůhledný. Zcela nevhodné je naopak instalovat dveře s velkou mezerou u podlahy a spoléhat na to, že jimi světlo „nějak proteče" – výsledkem je průvan a hluk, ne světlo.
Funguje i jednoduchý trik: k přihrádce postavte malý koš na papír. Když máte po ruce koš, snáze vyhodíte obálky a letáky okamžitě. Bez koše vzniká pokušení odložit vše stranou. A pokud máte doma více lidí, domluvte se, že pošta patří jen na jedno místo. Jakmile začne každý odkládat poštu jinam, přestane systém fungovat. Jedno místo, jedno pravidlo, jeden týdenní úklid – to stačí, aby pošta zůstala pod kontrolou.
Umělé osvětlení pak doplňuje, ne nahrazuje. Místo jednoho stropního svítidla uprostřed dejte dvě až tři menší světla s různou teplotou: neutrální bílé u zrcadla pro úpravu, teplejší nad vanou nebo sprchou pro relaxaci. Studené bílé světlo v celé koupelně působí únavně a večer ruší spánek. Naopak příliš teplé žluté světlo zkresluje barvy a ráno se v něm špatně rozeznávají detaily. Světla veďte mimo přímý pohled – oslňují a zbytečně zdůrazňují stíny. Vypínač umístěte tak, abyste ho našli po hmatu ještě před rozsvícením; u vchodu do bytu to znamená mimo dosah dveří, ale po ruce.
Na závěr: nepočítejte s tím, že jeden zásah vyřeší vše. Kombinace prosklených dveří s rozptylovým sklem, odrazivých povrchů, světlovodu tam, kde je to technicky možné, a vrstevnatého umělého osvětlení je jediná cesta, jak z koupelny bez okna udělat místo, kde se člověk ráno neztratí. Ať už zvolíte kteroukoli variantu, vždy ji nejdřív vyzkoušejte nasucho – postavte se do místnosti v různou denní dobu a sledujte, kudy světlo skutečně jde.
Druhou možností je využití horního prostoru. Police nebo háky zavěšené na tyči, která se rozpírá mezi dvěma stěnami, unesou běžné kolo do patnácti kilogramů. Rozpěrná tyč se ale nesmí opřít o sádrokartonovou příčku bez výztuhy — hrozí, že se při zatížení prohne a kolo spadne. Vždycky zkontrolujte, jestli je stěna plná cihla nebo beton. U sádrokartonu použijte rozpěru mezi podlahou a stropem, ne mezi stěnami.
Kdy je lepší sáhnout po světlovodu místo dalšího svítidla Umělé osvětlení vyřeší viditelnost, ale ne pocit denního světla. Ten vzniká až tehdy, když do místnosti pronikne skutečné spektrum. Pokud je koupelna na vnitřní straně dispozice a nad ní je půda nebo stropní dutina, lze použít světlovod – trubici s vysoce odrazivým vnitřkem, která vede světlo ze střechy až do místnosti. U vchodu do bytu ale často chybí prostor pro vedení trubice, zvláště v panelovém domě. Pak přichází v úvahu optické napojení na sousední místnost, které má smysl jen tehdy, když sousední pokoj není ložnice. Jinak si světlo „vypůjčíte" za cenu ztráty soukromí.
Koupelna bez okna umístěná hned u vchodu do bytu je jeden z nejtěžších dispozičních problémů. Světlo sem nepronikne ani z chodby, ani z obytných místností, a tak se prostor rychle mění v temnou kobku, kde se ráno špatně hledá zubní pasta. Řešení nestojí na jediném triku, ale na kombinaci několika vrstev – světelné, materiálové a dispoziční. Rozhoduje přitom poloha dveří a to, kolik prostoru mezi nimi a koupelnou skutečně máte.