Nejčastější chyba není špatné načasování jako takové, ale kombinace krmení s pohybem ve stejnou chvíli. Lidé často dají štěněti jídlo a současně ho pustí na zahradu, kde se pes rozběhne, skáče a válí se. Další typická chyba je krmení těsně po návratu z dlouhé procházky, kdy je pes udýchaný a přehřátý. V takovém stavu většina štěňat odmítá jíst nebo jí příliš rychle a polyká vzduch. Počkejte, až se dech i tepovka vrátí k normálu, teprve potom předložte misku.

Do přepravky dejte savou podložku, která se nepodsouvá, a kočce nechte dost místa, aby se postavila a otočila. Nepřidávejte misky s vodou ani volně ložené hračky. Při brzdění se z nich stanou předměty, které kočku zraní nebo vyděsí. Pokud cestujete déle, udělejte přestávku a vodu nabídněte mimo přepravku, ale jen v uzavřeném prostoru, kde kočka nemůže utéct.

Umístění v kufru má svá úskalí. V létě se prostor za zadními sedadly přes sklo rychle přehřívá, v zimě naopak prochladne. Kočka v přepravce nemá jak regulovat teplotu, takže při delší jízdě hrozí přehřátí nebo podchlazení. Řešením je clona na okno, nikdy ne přepravka zakrytá dekou přes celou plochu – ta brání proudění vzduchu. Vždy nechte alespoň jednu stranu přepravky s otvory volnou.

Sledujte signály, které štěně vysílá. Nadýmání, opakované polykání, neklid, slinění nebo snaha zvracet po jídle znamenají, že další pohyb musí počkat. Stejně tak pokud pes po jídle výrazně odpočívá, neberte mu to. Klid po krmení je přirozený a není lenost. Jakmile si vytvoříte pevný denní rytmus, ve kterém se krmení a pohyb pravidelně střídají s dostatečným odstupem, většina zažívacích problémů u štěněte zmizí sama.

Praktické pravidlo zní: krmivo volte podle kondice psa, ne podle toho, co je zrovna v akci. Štěňata, březí feny, sportovní psi nebo psi s onemocněním ledvin mají jiné nároky než dospělý pes v klidu. Pokud pes na granulích prospívá, má lesklou srst, pravidelnou stolici a stabilní váhu, není důvod měnit. Konzervy zvažte, když pes má problémy se zubním kamenem, špatně žvýká nebo odmítá suché krmivo. U starších psů s citlivými ledvinami se vyšší obsah vody často hodí.

Počítejte s tím, že každé kotě má jiné tempo. Některé se ochočí během několika dní, jiné potřebují týdny. Rozhoduje předchozí zkušenost, povaha a to, jak klidné je prostředí. Pokud po měsíci stále utíká před rukou, nepomůže tlak, ale změna přístupu – méně kontaktu, více rutiny a klidného sezení v jeho blízkosti. Výsledkem je kotě, které se lidí nebojí, ale zároveň si zachovává možnost odejít, když chce být samo.

Štěně nemá pevný režim samo o sobě. Krmení a pohyb se navzájem ovlivňují víc, než se na první pohled zdá. Pokud štěně nakrmíte a hned poté ho vezmete na divokou hru nebo dlouhou procházku, hrozí nafouknutí žaludku, zvracení a v krajním případě i torze žaludku, což je stav vyžadující okamžitou veterinární pomoc. Stejně problematické je ale i opačné pořadí: intenzivní pohyb na lačno u mladého psa často končí podrážděným žaludkem, pozřením trávy a následným zvracením žluté pěny.

Proč štěně na zahradě nereaguje, i když doma poslouchá Rozdíl mezi domem a zahradou není v neposlušnosti, ale v míře rozptýlení. Uvnitř je zvuk i pach stálý, venku se mění každou vteřinou. Mnoho lidí cvičí přivolání pouze tehdy, když už pes běží k nim, nebo ho volají, když něco žere. Tím se přivolání stává trestem. Další častá chyba je volat opakovaně a hlasitěji. Pes se učí, že první zavolání nic neznamená a že se má ozvat až páté. Stejně chybné je chytat štěně za obojek pokaždé, když přijde – pak se nechá chytit jen ten, kdo se nechce nechat chytit.

Typické chyby, které socializaci brzdí: příliš mnoho návštěv v prvním týdnu, hlasité zvuky, prudké pohyby a nošení kotěte na rukou proti jeho vůli. Další častou chybou je trestání za vrčení nebo útěk. Kotě se tím jen utvrdí v tom, že lidé jsou nebezpeční. Stejně škodí i to, když ho necháte celé dny samotné a čekáte, že si na vás zvykne samo.

Socializace kotěte nezačíná ve chvíli, kdy si ho přinesete domů. Začíná už u chovatele, který s mláďaty od prvních týdnů manipuluje. Pokud kotě přichází z prostředí, kde se ho lidé nedotýkali, bude na vás zpočátku reagovat plachostí nebo stažením. Prvních několik dní proto nic neuspěchejte. Nechte kotě v jedné místnosti, kde má jídlo, vodu, pelíšek a kočičí záchod oddělené od sebe. Zbytek bytu mu otevřete až ve chvíli, kdy samo začne vycházet a zkoumat okolí.

Rozestup mezi jídlem a pohybem je důležitější než délka procházky Základní pravidlo, které se vyplatí dodržovat od prvního dne: po hlavním krmení nechte štěněti klid alespoň hodinu, u větších plemen a hlubokých hrudníků raději dvě. Před krmením naopak neplánujte nic náročného minimálně třicet minut. Nejde o univerzální zákon, ale o rozumnou hranici, která výrazně snižuje riziko žaludečních potíží. Pokud štěně jí třikrát až čtyřikrát denně, snadno se stane, že se jednotlivá krmení překryjí s venčením. Řešením není rušit krmení, ale přeskládat den.