Když máte podezřelá místa zmapovaná, řešte příčinu, ne následek. Utěsněte netěsnící okna, doplňte izolaci v místech, kde chybí, a zajistěte větrání s odvodem vlhkého vzduchu. Malování proti plísni bez odstranění tepelného mostu problém jen odloží. Pokud se vlhkost vrací i po těchto krocích, je na místě pozvat stavebního odborníka, který posoudí konstrukci a navrhne trvalejší úpravu.
Kolik minut stačí? U běžného okna v bytě stačí 5 až 10 minut, když je venku bezvětří. Při mírném větru se doba zkracuje na 3 až 5 minut. V zimě, když teploty klesnou pod bod mrazu, stačí i 2 až 3 minuty. Naopak v létě, kdy je venku horko, může být potřeba 10 až 15 minut, abyste vyměnili skutečně všechen vzduch. Nejde o přesné číslo, ale o princip: čím větší je rozdíl teplot mezi interiérem a exteriérem, tím rychleji výměna proběhne.
Voda na okně je následek, ne příčina. Projděte byt a najděte zdroje páry. Vaření bez poklice, sušení prádla na stojanu v obýváku, dlouhé sprchování s otevřenými dveřmi do chodby, akvária, příliš mnoho pokojových rostlin v jedné místnosti. Když se prádlo suší uvnitř, uvolní do vzduchu několik litrů vody. Sušte v místnosti, kde lze větrat oknem, nebo použijte sušičku s odvodem. Vařte s poklicí a zapněte digestoř. Koupelna ať má vlastní odtah nebo alespoň pootevřené okno během sprchování i chvíli po něm.
Pokud koupelna nemá okno, je to obtížnější, ale ne nemožné. Nechte dveře do koupelny otevřené vždy, když ji nepoužíváte, aby se vlhkost rozptýlila do zbytku bytu. V bytě pak větrejte křížem. Do koupelny umístěte odvlhčovač vzduchu nebo alespoň nádobu s pohlcovačem vlhkosti, který pravidelně vyměňujte. Sledujte, kde se objevují první známky plísně – bývá to za pračkou, v rozích u podlahy nebo na silikonu. Jakmile se objeví, odstraňte ji octem nebo roztokem sody a místo pravidelně kontrolujte. Bez pravidelného úklidu a větrání se plíseň vrátí.
Měřák umístěte do výšky asi metr až metr a půl, mimo přímé proudění od topení a mimo okna. Nechte ho v místnosti alespoň hodinu, než odečtete hodnotu – krátkodobé výkyvy nic neznamenají. Sledujte vlhkost i teplotu současně, protože relativní vlhkost sama o sobě klame: teplý vzduch pojme víc vody, a tak stejné množství páry vykáže v chladné místnosti vyšší procenta. Zapište si hodnoty ráno, odpoledne a večer. Teprve z rozdílů mezi místnostmi poznáte, kde je skutečný zdroj a kde jen vlhkost stagnuje.
U vzlínající vlhkosti najdete typickou výškovou hranici. Vlhkost je největší u podlahy a směrem vzhůru postupně slábne, často do výšky jednoho až dvou metrů, výjimečně výš. Na zdi se tvoří mapy, které mají zřetelný horní okraj. Omítka bývá měkká, opadává, objevují se výkvěty solí – bílé nebo šedavé krusty. V místnosti je cítit zatuchlina i při větrání, protože voda je v konstrukci dlouhodobě. Plíseň se drží spíš u podlahy a v rozích.
Kolik minut stačí? U běžného okna v bytě stačí 5 až 10 minut, když je venku bezvětří. Při mírném větru se doba zkracuje na 3 až 5 minut. V zimě, když teploty klesnou pod bod mrazu, stačí i 2 až 3 minuty. Naopak v létě, kdy je venku horko, může být potřeba 10 až 15 minut, abyste vyměnili skutečně všechen vzduch. Nejde o přesné číslo, ale o princip: čím větší je rozdíl teplot mezi interiérem a exteriérem, tím rychleji výměna proběhne.
Voda na okně je následek, ne příčina. Projděte byt a najděte zdroje páry. Vaření bez poklice, sušení prádla na stojanu v obýváku, dlouhé sprchování s otevřenými dveřmi do chodby, akvária, příliš mnoho pokojových rostlin v jedné místnosti. Když se prádlo suší uvnitř, uvolní do vzduchu několik litrů vody. Sušte v místnosti, kde lze větrat oknem, nebo použijte sušičku s odvodem. Vařte s poklicí a zapněte digestoř. Koupelna ať má vlastní odtah nebo alespoň pootevřené okno během sprchování i chvíli po něm.
Pokud koupelna nemá okno, je to obtížnější, ale ne nemožné. Nechte dveře do koupelny otevřené vždy, když ji nepoužíváte, aby se vlhkost rozptýlila do zbytku bytu. V bytě pak větrejte křížem. Do koupelny umístěte odvlhčovač vzduchu nebo alespoň nádobu s pohlcovačem vlhkosti, který pravidelně vyměňujte. Sledujte, kde se objevují první známky plísně – bývá to za pračkou, v rozích u podlahy nebo na silikonu. Jakmile se objeví, odstraňte ji octem nebo roztokem sody a místo pravidelně kontrolujte. Bez pravidelného úklidu a větrání se plíseň vrátí.
Měřák umístěte do výšky asi metr až metr a půl, mimo přímé proudění od topení a mimo okna. Nechte ho v místnosti alespoň hodinu, než odečtete hodnotu – krátkodobé výkyvy nic neznamenají. Sledujte vlhkost i teplotu současně, protože relativní vlhkost sama o sobě klame: teplý vzduch pojme víc vody, a tak stejné množství páry vykáže v chladné místnosti vyšší procenta. Zapište si hodnoty ráno, odpoledne a večer. Teprve z rozdílů mezi místnostmi poznáte, kde je skutečný zdroj a kde jen vlhkost stagnuje.
U vzlínající vlhkosti najdete typickou výškovou hranici. Vlhkost je největší u podlahy a směrem vzhůru postupně slábne, často do výšky jednoho až dvou metrů, výjimečně výš. Na zdi se tvoří mapy, které mají zřetelný horní okraj. Omítka bývá měkká, opadává, objevují se výkvěty solí – bílé nebo šedavé krusty. V místnosti je cítit zatuchlina i při větrání, protože voda je v konstrukci dlouhodobě. Plíseň se drží spíš u podlahy a v rozích.