Proč se ve spárách drží plevel a co s tím dělat dřív, než zapustí koře

Nejčastější chyba je stejná hloubka střechy po celé délce. Slunce na jižní straně putuje vysoko, takže stačí kratší přesah, zatímco na západě večer svítí nízko a dlouhý přesah je nutný. Změřte si, kam až v létě dopadá světlo kolem čtvrté hodiny odpoledne. Podle toho nastavte hloubku střechy – obvykle stačí 2,5 až 3 metry od fasády. Větší hloubka už obývák citelně zatemní.

Před betonáží si rozměřte rozteče sloupů a zkontrolujte úhlopříčky. Patky musí být v jedné rovině, jinak se pergola zkroutí a spoje půjdou do tahu. Beton nechte zrát alespoň několik dní, než na konstrukci začnete montovat. Pokud už patky stojí a kotvení se zdá slabé, lepší je vykopat je a udělat znovu, než do nich vrtat další otvory a doufat, že to vydrží.

Terasa se na podzim a v zimě neuzavírá, jen se mění způsob, jakým ji používáte. Zásadní rozdíl je mezi tím, co uděláte ještě před prvními mrazy, a tím, co řešíte operativně během chladných měsíců. Kdo si tuto hranici neuvědomí, dopadne tak, že na jaře řeší popraskané dlaždice, zničený nábytek a plíseň ve spárách.

U posuvných dveří platí dvojnásobný pozor. Pergola před nimi vytvoří tunel, ve kterém se drží horko a špatně se větrá. Lepší je umístit ji kolmo ke zdi, podél boční hrany terasy. Získáte stíněné posezení a dveře zůstanou volné pro průchod i vzduch. Pokud to dispozice nedovolí, použijte pergolu s nastavitelnými lamelami. Lamely natočte tak, aby stín padal na sedací část, ne na sklo. Ve chvíli, kdy slunce svítí pod úhlem, stačí lamely pootočit a stín se přesune.

Druhá strana, tedy závětrná, má zůstat co nejotevřenější. Právě tam má vzduch volně odcházet. Pokud ji ucpejte nábytkem, květináči nebo závěsnou látkou, proudění se obrátí a průvan se vrátí. Snažte se proto držet závětrnou stranu volnou alespoň v úrovni sedadel. Pokud potřebujete soukromí, použijte raději nízké květináče nebo průhledné clony, které vzduch nezadržují.

Každý sloup pergoly přenáší do země svislé zatížení od konstrukce, ale hlavně vodorovné síly od větru a od pohybu lidí. Právě vodorovné síly rozhodují o tom, zda patka vydrží, nebo se po čase uvolní. Proto se nedíváme jen na průměr sloupu, ale především na to, do čeho je sloup ukotven a jak hluboko.

Druhý typický problém je nedostatečná ochrana proti vodě. Když patka není izolovaná od sloupu, vzlíná vlhkost do dřeva a to začne hnít v místě, které není vidět. Řešením je separační vrstva – plastová podložka, asfaltový pás nebo pryžová membrána – a sloup nikdy nesmí být přímo ponořený do betonu bez ochrany. U dřevěných sloupů se vyplatí použít patní kování, které sloup nadzvedne nad povrch betonu o několik centimetrů a umožní odtok vody.

Co se stane, když se kotvení podcení Nejčastější chyba je mělké nebo příliš malé založení. Sloup se pak při poryvu větru vychýlí, beton praskne a kotva ztratí pevnost. Navenek to chvíli drží, ale dřevo i spojovací prvky pracují jinak, než byly navrženy. Postupně se rozviklá celý rám, šrouby se povolují a spoje se drolí. U lehkých hliníkových konstrukcí se může stát, že vítr pergolu doslova nadzvedne i s patkami, pokud nejsou dostatečně těžké a hluboké.

Základní pravidlo: sloup nikdy nestojí jen na povrchu dlažby nebo na tenké betonové desce. Betonová patka musí být pod úrovní terénu, nejlépe v hloubce odpovídající nezámrzné hloubce v dané lokalitě. Pro běžnou pergolu u rodinného domu se patka dělá o rozměru alespoň 300 × 300 mm a tloušťce 300 mm, u vyšších nebo zatížených konstrukcí i větší. Do patky se před betonáží osadí kotevní prvek – chemická kotva, zabetonovaný závit, nebo ocelová deska s trny. Rozhodně nestačí dodatečně vrtat do ztvrdlého betonu a vsadit krátký hmoždinkový šroub.