Světlo: polostín je lepší než plné polední slunce Nejčastější omyl je umístit meduňku na jižní parapet k oknu, kde na ni od května do srpna praží slunce celé odpoledne. Listy se spálí, ztratí aromatické silice a rostlina začne předčasně kvést. Meduňka potřebuje alespoň šest hodin světla denně, ale ideálně ranního nebo podvečerního. Na zahradě ji dejte na místo, kde ji v poledne stíní vyšší rostlina nebo zeď. V interiéru stačí východní nebo západní okno. Pokud máte jen jižní, použijte jemnou záclonu nebo rostlinu posuňte metr od okna. Umělé přisvětlování není nutné, meduňka není bazalka.

Rozlišovat bylinky podle listů je dovednost, která se neobejde bez pozorování celé rostliny. List je jen jeden znak. Spolehlivé určení stojí na kombinaci tvaru čepele, okraje, žilnatiny, ochlupení, řapíku a postavení listů na lodyze. Kdo se soustředí jen na obrys, zamění třeba dobromysl s mátou nebo petržel s kerblíkem. Proto než začnete trhat, prohlédněte si rostlinu od kořene po květ.

Rychlost zálivky se liší podle místa a nádoby. Bylinka v květináči na jižním parapetu vyschne za dva dny, ta samá rostlina v polostínu na zahradě vydrží bez vody týden. Čím menší objem půdy, tím rychleji se voda vypaří. U malých květináčů o průměru do patnácti centimetrů kontrolujte vlhkost obden. U velkých nádob a záhonů stačí jednou za tři až pět dní.

Po přesazení dejte rostlinu na týden do stínu nebo polostínu, aby se vzpamatovala ze stresu. Slunce by ji mohlo spálit, protože kořeny ještě nestačí zásobovat listy vodou. Zalévejte méně, dokud neuvidíte nové přírůstky. Hnojit začněte až po dvou až třech týdnech, kdy rostlina prokazatelně roste. Častou chybou je přesazení spojené s okamžitým hnojením a vydatnou zálivkou. Další chybou je ponechání rostliny v příliš velkém květináči bez drenáže, kde se voda drží u dna a kořeny uhnívají. Když budete postupovat pomalu a bez spěchu, bylinka se během několika týdnů rozroste a bude vám dělat radost až do další sezony.

Správně usušená bylinka se láme, drobí se a šustí. Pokud se ohne jako guma, je uvnitř vlhká a musí zpět doschnout. Skladujte ji ve sklenici s těsným víčkem, na tmavém a chladném místě. Když se po týdnu na skle objeví mlžení, znamená to, že sušení nebylo dokonalé a plíseň se vrátí. Rychlost tedy není cíl. Cílem je bylinka, která vydrží celou zimu a nezplesniví.

Skladujte v tmavých sklenicích s těsným uzávěrem, nejlépe v chladu a temnu. Světlo a teplo urychlují žluknutí. Olej vydrží tři až šest měsíců, v chladničce i déle, ale po vyjmutí se může zakalit. To není vada, jen tuk tuhne. Před použitím sklenici protřepejte a vždy používejte čistou suchou lžíci, aby se dovnitř nedostala voda. Jakmile olej zapáchá po barvě, žlukne nebo se na dně objeví plíseň, okamžitě ho vylijte.

Doba sušení závisí na druhu. Tymián, oregano nebo rozmarýn zvládnou i delší teplo, ale bazalka, máta a petrželka jsou citlivé a rychle černají. Tenké bylinky jako libeček nebo kopr usušíte za dva až tři dny, silné stonky potřebují klidně týden. Během sušení svazečky každý den obraťte a zkontrolujte, jestli se někde neobjevila vlhká skvrna. Právě včasné obrácení zabrání tomu, aby se plíseň rozšířila na celou úrodu.

Nejčastější chyba je spěch. Lidé chtějí mít bylinky hotové za odpoledne, a tak je dají přímo na horký radiátor. Další chybou je sušení hned po umytí. Bylinky musí být před zavěšením osušené, jinak si s sebou nesou vodu, která nemá kam zmizet. Když už plíseň objevíte, nezkoušejte ji okrájet a zbytek použít. Mycelium je i tam, kde povlak nevidíte, a takové bylinky patří do koše.

Teplota, která pomůže, a teplota, která uškodí Radiátor mívá na povrchu přes padesát stupňů, což je pro aromatické látky příliš. Čím blíž k topení bylinky položíte, tím víc vůně ztratíte a tím větší je riziko, že se uvnitř nedosuší. Vzdálenost dvacet až třicet centimetrů nad radiátorem je rozumný kompromis. Pomůže i malý větráček nebo otevřené okno na chvíli, aby vlhký vzduch odcházel. V uzavřené koupelně bez proudění vzduchu se plíseň objeví téměř jistě.

Bylinky v oleji vydrží měsíce jen tehdy, když se zbavíte veškeré vody. Čerstvé lístky obsahují přes 80 % vody a ta v oleji vytváří prostředí pro bakterie, plísně a botulismus. Proto se do oleje nekladou omyté a osušené bylinky ze supermarketu, ale bylinky důkladně proschnuté na vzduchu alespoň dva dny, ideálně na tmavém a suchém místě. Lístky musí být na dotek suché a při přehnutí se mají lámat, ne ohýbat. Pokud je bylinka ještě poddajná, do oleje nepatří.

Radiátor je v zimě lákavé místo pro rychlé usušení bylinek. Teplý vzduch stoupá, voní to po celém bytě a zdá se, že do večera je hotovo. Jenže právě tady vzniká nejčastější problém: bylinky se na povrchu zatáhnou, ale uvnitř zůstanou vlhké. Vlhkost nemá kam odejít, a tak se do několika dnů objeví šedý povlak plísně. Sušení na radiátoru tedy funguje, ale jen když pochopíte, jak při něm vlhkost odvádět.