Nejprve změřte vlhkost. Vlhký podklad poznáte podle tmavších map na spodní straně desek a podle toho, že vlna po zatlačení povolí. Suché vyboulení je typicky ostré, tvrdé a kopíruje spáru u zdi. U suché varianty stačí obnovit dilatační mezeru. Odstraňte obvodovou lištu, vyjměte klíny a podél zdi prořízněte desky tak, aby mezi podlahou a zdí zůstala mezera odpovídající údaji výrobce, obvykle několik milimetrů na každý metr šířky místnosti. Řez veďte přesně svisle, aby nepoškodil zámek sousední desky.
Základem je výška. Střed největšího obrazu patří do úrovně očí, tedy přibližně 145 až 155 cm od podlahy. Když věšíte více obrazů nad sebou, držte mezi nimi svislou mezeru 5 až 8 cm. U vodorovné řady stačí 4 až 6 cm. Větší mezera řadu rozpadne, menší vytvoří nečitelnou kaši. Typická chyba: lidé věší obrazy příliš vysoko, protože se bojí, že je zakryje nábytek. Pokud nad pohovkou visí jen úzký pruh zdi, raději zvolte jeden velký formát než pět malých.
Než koupíte barvu, zjistěte, jaké světlo do místnosti dopadá. Severní okno dělá i teplý odstín studeným, jižní naopak zvýrazní žluté a oranžové tóny. Vyměňte jeden centrální lustr za dvě až tři menší světla: jedno nad stůl, jedno k pohovce a jedno do rohu. Teplota světla kolem 2700–3000 K působí v obýváku přirozeně, studenější bílá je vhodná jen pro pracovní kout. Stmívač není drahý a ušetří vám potřebu kupovat další lampy.
Poslední rada: fotografujte. Vyfoťte místnost před proměnou ze stejného místa, odkud jste ji pozorovali. Po každé úpravě udělejte nový snímek. Uvidíte posun, který okem přes den nevnímáte. Až budete hotoví, porovnejte oba snímky. Pokud se liší jen detaily, vraťte se k ohnisku a dispozici. Skutečná proměna obýváku není o penězích, ale o rozhodnutí, co v místnosti nechat a co odstranit.
U dvoulůžka řešte každou stranu zvlášť. Společné světlo uprostřed nad postelí vypadá dobře v katalogu, ale v praxi nutí jednoho číst potmě nebo druhého trpět. Dvě samostatná svítidla s vlastními vypínači jsou jediné rozumné řešení. Vypínač musí být dosažitelný vsedě, tedy na šňůře visící po straně stolku, nebo na zdi ve výšce asi 70 cm nad matrací. Hledat vypínač potmě po hmatu u stropu je otrava.
Jak postupovat při ověřování a ukládán
Před instalací si sedněte na postel, vezměte knihu a nechte někoho přidržet svítidlo v odhadované výšce. Zhasněte a rozsviťte. Zkontrolujte, jestli vám světlo nesvítí do obličeje, jestli je stránka čitelná a jestli stínidlo nepřekáží, když si lehnete. Teprve pak vrtejte. Elektrickou přípojku svěřte elektrikáři; závěsné světlo nad postelí visí v dosahu ruky a musí být řádně ukotvené v nosné konstrukci, ne v sádrokartonu.
Typické chyby se opakují pořád. První: světlo visí příliš vysoko, protože ho někdo připevnil ke stropu podle stropní růžice. Druhá: stínidlo je z průhledného materiálu nebo s velkým spodním otvorem, takže žárovka pálí do očí. Třetí: přívodní kabel vede volně přes prostor, kde se chodí, a za rok je z něj smotaná klička. Čtvrtá: dva lidé si koupí jedno velké svítidlo doprostřed, protože se jim nechtělo tahat dva kabely.
Vodorovně rozhoduje dosah ruky, ne symetrie se zdí Střed svítidla umístěte nad vnitřní hranu nočního stolku, ne doprostřed desky. Sedíte na kraji postele a potřebujete světlo na knihu nebo telefon, který držíte před sebou. Když dáte těleso přímo nad stolek, budete mít hlavu ve stínu vlastního těla. Odsazení od zdi bývá 30 až 40 cm podle hloubky stolku. Pokud máte stolek hluboký 40 cm, střed svítidla patří nad jeho přední třetinu.
Závěsné světlo nad nočním stolkem má jediný úkol: dát dost světla na čtení vsedě v posteli, a přitom neoslnit toho, kdo spí vedle. Než začnete vrtat, změřte si výšku od podlahy k horní hraně matrace a připočtěte k tomu tloušťku polštáře. Spodní okraj stínidla by měl skončit zhruba 40 až 50 cm nad matrací, tedy těsně pod úrovní očí sedícího člověka. Když světlo visí výš, svítí vám do tváře; když níž, zavazí při vstávání a rozbíjí se o rameno.
Základem je výška. Střed největšího obrazu patří do úrovně očí, tedy přibližně 145 až 155 cm od podlahy. Když věšíte více obrazů nad sebou, držte mezi nimi svislou mezeru 5 až 8 cm. U vodorovné řady stačí 4 až 6 cm. Větší mezera řadu rozpadne, menší vytvoří nečitelnou kaši. Typická chyba: lidé věší obrazy příliš vysoko, protože se bojí, že je zakryje nábytek. Pokud nad pohovkou visí jen úzký pruh zdi, raději zvolte jeden velký formát než pět malých.
Než koupíte barvu, zjistěte, jaké světlo do místnosti dopadá. Severní okno dělá i teplý odstín studeným, jižní naopak zvýrazní žluté a oranžové tóny. Vyměňte jeden centrální lustr za dvě až tři menší světla: jedno nad stůl, jedno k pohovce a jedno do rohu. Teplota světla kolem 2700–3000 K působí v obýváku přirozeně, studenější bílá je vhodná jen pro pracovní kout. Stmívač není drahý a ušetří vám potřebu kupovat další lampy.
Poslední rada: fotografujte. Vyfoťte místnost před proměnou ze stejného místa, odkud jste ji pozorovali. Po každé úpravě udělejte nový snímek. Uvidíte posun, který okem přes den nevnímáte. Až budete hotoví, porovnejte oba snímky. Pokud se liší jen detaily, vraťte se k ohnisku a dispozici. Skutečná proměna obýváku není o penězích, ale o rozhodnutí, co v místnosti nechat a co odstranit.
U dvoulůžka řešte každou stranu zvlášť. Společné světlo uprostřed nad postelí vypadá dobře v katalogu, ale v praxi nutí jednoho číst potmě nebo druhého trpět. Dvě samostatná svítidla s vlastními vypínači jsou jediné rozumné řešení. Vypínač musí být dosažitelný vsedě, tedy na šňůře visící po straně stolku, nebo na zdi ve výšce asi 70 cm nad matrací. Hledat vypínač potmě po hmatu u stropu je otrava.
Jak postupovat při ověřování a ukládán
Před instalací si sedněte na postel, vezměte knihu a nechte někoho přidržet svítidlo v odhadované výšce. Zhasněte a rozsviťte. Zkontrolujte, jestli vám světlo nesvítí do obličeje, jestli je stránka čitelná a jestli stínidlo nepřekáží, když si lehnete. Teprve pak vrtejte. Elektrickou přípojku svěřte elektrikáři; závěsné světlo nad postelí visí v dosahu ruky a musí být řádně ukotvené v nosné konstrukci, ne v sádrokartonu.
Typické chyby se opakují pořád. První: světlo visí příliš vysoko, protože ho někdo připevnil ke stropu podle stropní růžice. Druhá: stínidlo je z průhledného materiálu nebo s velkým spodním otvorem, takže žárovka pálí do očí. Třetí: přívodní kabel vede volně přes prostor, kde se chodí, a za rok je z něj smotaná klička. Čtvrtá: dva lidé si koupí jedno velké svítidlo doprostřed, protože se jim nechtělo tahat dva kabely.
Vodorovně rozhoduje dosah ruky, ne symetrie se zdí Střed svítidla umístěte nad vnitřní hranu nočního stolku, ne doprostřed desky. Sedíte na kraji postele a potřebujete světlo na knihu nebo telefon, který držíte před sebou. Když dáte těleso přímo nad stolek, budete mít hlavu ve stínu vlastního těla. Odsazení od zdi bývá 30 až 40 cm podle hloubky stolku. Pokud máte stolek hluboký 40 cm, střed svítidla patří nad jeho přední třetinu.
Závěsné světlo nad nočním stolkem má jediný úkol: dát dost světla na čtení vsedě v posteli, a přitom neoslnit toho, kdo spí vedle. Než začnete vrtat, změřte si výšku od podlahy k horní hraně matrace a připočtěte k tomu tloušťku polštáře. Spodní okraj stínidla by měl skončit zhruba 40 až 50 cm nad matrací, tedy těsně pod úrovní očí sedícího člověka. Když světlo visí výš, svítí vám do tváře; když níž, zavazí při vstávání a rozbíjí se o rameno.