Před tmelením stěnu odmastěte a zbavte prachu. Penetrace není volitelná – nesavý podklad bez ní stěrku neudrží a ta se odloupne v plátech. U sádrokartonu penetrujte i papír, jinak se kolem spojů objeví vlna. Tmelení dělejte vždy dvakrát: první vrstva přijde do spáry a přes pásku, po zaschnutí se přebrousí, druhá vrstva se roztáhne do stran a zahladí přechod. Broušení dělejte s odsáváním nebo s respirátorem, prach z tmelení je jemný a drží se v celé místnosti.

Koupelna a větrání. Koupelna bez správného odtahu vlhkosti je rájem pro plísně. Ventilátor, který je slyšet celý dům, lidé vypínají, čímž problém jen odkládají. Řešením je tichý ventilátor s doběhem nebo rekuperace. Dále záleží na hydroizolaci: fólie nebo stěrka musí být provedena po celé ploše, ne jen pod vanou. Následné opravy znamenají rozbití obkladu.

U lehčích spáčů do zhruba 60 kilogramů bývá největší chybou příliš tuhá matrace. Tělo na ní zůstane ležet na povrchu, ramena a boky se nepropadnou a tlak se soustředí do několika málo bodů. Výsledkem je brnění rukou a časté převalování. Vhodnější je měkčí pěna nebo latex s nižší nosností, které se přizpůsobí křivkám těla. Pozor na matrace označené jako univerzální tvrdé — ty jsou stavěné na vyšší zátěž.

U párů s výrazným rozdílem hmotností je jednoduché pravidlo: vybírejte dvě samostatné matrace do jedné postele, nebo matraci s oddělenými zónami tuhosti. Společná matrace nastavená na průměr znamená, že lehčí z dvojice leží na tvrdém a těžší se propadá. Zónové matrace s pevnější středovou částí pomáhají oběma, ale jen pokud je rozdíl do zhruba dvaceti kilogramů. Nad tuto hranici se kompromis nevyplácí.

Při zkoušení v prodejně si lehněte na matraci na deset až patnáct minut, ne na dvě. Ležte na zádech, pak na boku, přesně v poloze, ve které doma usínáte. Vsaďte ruku do mezery mezi bedry a matrací — pokud prostrčíte celou dlaň, je příliš tvrdá pro vaši váhu. Pokud se naopak dotýkáte jen konečky prstů a pánev je nízko, je měkká. Index hmotnosti výrobce bývá uvedený na etiketě, ale berte ho orientačně, protože nepočítá s rozložením váhy vašeho těla.

Počítejte také s tím, že nosnost matrace se časem snižuje. Pěna po několika letech měkne, takže těžší spáč pozná úbytek opory dřív než lehčí. Pokud vážíte více a matrace má za sebou pět let každodenního používání, je to první místo, kde hledat příčinu zhoršeného spánku. Otáčení matrace hlavou k patě jednou za tři měsíce prodlouží její životnost bez ohledu na váhu.

Prvním krokem je zbavit kolo objemu. Sundejte pedály, případně přední kolo, a zkontrolujte, zda se vejde do prostoru, který jste naměřili. Odmontované přední kolo zavěste na háček vedle rámu. Ušetříte tím klidně třicet centimetrů hloubky, což je v úzké chodbě rozhodující. Pozor na rychloupínáky – po každém sundání kola zkontrolujte dotažení, jinak riskujete nehodu.

Nakonec myslete na provoz. Kolo v bytě znamená bláto, vodu a olej. Pod zavěšené kolo dejte odnímatelnou podložku, kterou jednou za čas vyperete nebo vytřete. Řetěz před zavěšením otřete hadrem, jinak vám olej steče po zdi. A pokud kolo používáte denně, vyberte takové místo, kde ho zvládnete nasadit a sundat do půl minuty. Jinak ho přestanete používat a bude jen překážet.

Nejčastější chyba je spoléhat na označení „ortopedická" nebo „tvrdá". Tyto nálepky nic neříkají o tom, jak si matrace poradí s konkrétní hmotností. Lehká osoba na tvrdé pěně propadne jen málo, takže tlak zůstane v ramenou a bocích. Těžká osoba na stejné pěně propadne příliš, páteř ztratí přirozené zakřivení a ráno se objeví ztuhlost. Správná matrace se pozná podle toho, že se tělo do ní ponoří přibližně do jedné třetiny své výšky, ne více a ne méně.

Co se stane, když je matrace měkká pro těžkého spáče Od přibližně 90 kilogramů je to přesně naopak. Příliš měkká matrace se pod trupem a pánví propadne, takže tělo vytvoří tvar písmene V a bederní oblast ztratí oporu. Ráno se pak ozývá bolest v kříži, i když jste spali osm hodin. Řešením je matrace s vyšší nosností, hustší pěnou nebo taštičkovými pružinami s pevnější charakteristikou. Tvrdost ale neznamená beton — i těžký spáč potřebuje, aby se materiál v ramenou a bocích stlačil, jen pomaleji.

Typická chyba je zavěsit kolo příliš vysoko. Pak ho při každém sundání nadzvedáváte nad hlavu a brzy vás to přestane bavit. Ideální výška je taková, aby spodní okraj kola byl zhruba v úrovni pasu. Další častá chyba je zapomenout na ochranu stěny – kolo se při manipulaci odře o omítku. Pomůže kousek koberce nebo pryžová podložka v místě dotyku.