Bezpečnost není jen helma, i když ta je povinná. Kolo musí mít kryt řetězu, odrazky na pedálech, vpředu i vzadu, a zvonek. U dětských kol se vyhněte rychloupínákům na sedle, která dítě snadno povolí. Pravidelně kontrolujte tlak v pneumatikách, utažení šroubů a vůli v řízení. Pokud kolo dostalo dítě poprvé, jezděte nejdřív na rovné ploše bez provozu, dokud nezvládne start, zastavení a odbočení.
První příkrm má jediný účel: seznámit dítě s jinou konzistencí a chutí. Začněte zeleninou, která je jemná a málo sladká – cuketa, mrkev, brokolice, dýně. Uvařte ji v páře do měkka, rozmixujte s trochou převařené vody nebo mateřského mléka na kaši, která se nelepí na lžičku. První dávka je jen několik lžiček. Podávejte ji v klidu, nejlépe dopoledne, abyste odpoledne viděli případnou reakci. Po tři až pět dní nemíchejte nic dalšího. Teprve pak přidejte novou surovinu. Tímto tempem poznáte, co dítěti nesedí.
Krytí, které pomáhá, a chyby, které škod
Nezapomeňte na konec: každé dílo podepište datem a jménem dítěte. Ne pro výstavu, ale pro srovnání. Za půl roku uvidíte posun v tlaku, přesnosti i odvaze. Výtvarka s předškoláky není o výsledku, ale o tom, že se dítě nebojí udělat chybu. Když se nebojí, tvoří dál.
V jídelníčku se vyplatí hlídat tři věci. Dostatek bílkovin, protože protilátky jsou bílkoviny. Dostatek zeleniny a ovoce, tedy vitamin C a folát. A dostatek tekutin, protože bez vody hlen houstne a hůř se odstraňuje. Konkrétně to znamená zařadit do dne vejce, luštěniny, ryby, kysané zelí, papriku, citrusy a pít vodu i mimo jídlo. Doplněk stravy s vysokou dávkou vitaminu C krátkodobě nic nezkazí, ale dlouhodobě nenahradí stravu.
Poslední rada: nechte dítě kolo vyzkoušet. Postavte ho přes rám, ať udělá krok vpřed a v sedle se dotkne země. Pokud se musí na špičky vytahovat nebo má kolena u uší, kolo neberte. Lepší je o číslo menší než o číslo větší — na malém kole se dítě naučí jezdit, na velkém se bude bát.
Prevenci berte vážně hlavně večer a v létě u vody. Dítěti oblékněte světlé oblečení s dlouhým rukávem, použijte repelent určený pro jeho věk a po návratu domů prohlédněte celé tělo, včetně vlasů, za ušima a v podpaží. Repelent nenanášejte na poraněnou kůži ani na ruce, které si dítě strká do pusy. Když už k štípnutí dojde, klidný a rychlý postup zvládne většinu případů bez návštěvy lékaře.
Když se lepidlo vylije, není to katastrofa Koláž z natrhaných papírů je další spolehlivá technika. Papír netrhejte nůžkami, ale prsty. Trhání posiluje jemnou motoriku a nevzniká při něm frustrace z nepřesného střihu. Dítě trhá kousky, maže je lepidlem a klade na podklad. Lepidlo dávejte v malé misce a místo štětce použijte vlastní prst — dítě lépe cítí, kolik lepidla potřebuje. Počítejte s tím, že se lepidlo vylije. Podložte stůl novinami nebo voskovaným papírem a nechte dítěti pracovní prostor, který můžete zničit.
Frottáž neboli frotáž je technika, kterou zvládne i tříleté dítě. Položte na stůl minci, list nebo hrubý kartáč, přikryjte tenkým papírem a dítě přejíždí voskovkou naležato. Obrázek se vynoří sám. Klíčové je držet papír na místě — jinak se podklad posune a obrázek zmizí. Pomozte dítěti přidržet papír jednou rukou a druhou vést voskovku. Tato technika učí trpělivosti, protože výsledek přichází postupně, ne hned.
Většina výtvarných aktivit s předškoláky selhává na jedné konkrétní věci: nabídneme dítěti příliš mnoho možností najednou. Na stole leží pastelky, vodovky, lepidlo, barevné papíry i modelína a my očekáváme soustředěnou tvorbu. Dítě se místo toho rozuteče mezi podněty, začne míchat barvy, lepit na sebe všechno a do pěti minut je hotové. Řešení není v drahých pomůckách, ale v omezení. Připravte na stůl vždy jen jednu techniku a jeden materiál. Zbytek mějte v krabici mimo dohled.
U menších dětí do 5 let mějte na paměti hmotnost kola. Těžké kolo s ocelovým rámem dítě utahuje a rodič ho nosí. Lehčí hliníkový rám zvládne dítě lépe ovládat. Brzdy: u nejmenších jsou vhodné obě brzdy s krátkou pákou, u větších stačí zadní šlapací (torpédo) plus přední ruční. Vždy zkontrolujte, zda dítě dosáhne na páky a zda je umí zmáčknout silou, kterou má.
Základem je změřit vnitřní délku nohy (od rozkroku k zemi) a porovnat ji s velikostí rámu udávanou v palcích. Orientačně: 12" pro výšku 85–100 cm, 14" pro 95–110 cm, 16" pro 105–120 cm, 20" pro 115–135 cm, 24" pro 130–150 cm a 26" pro výšku nad 145 cm. Vždy berte horní hranici rozmezí, pokud dítě roste rychle, ale spodní hranici, pokud jezdí nejistě.
První příkrm má jediný účel: seznámit dítě s jinou konzistencí a chutí. Začněte zeleninou, která je jemná a málo sladká – cuketa, mrkev, brokolice, dýně. Uvařte ji v páře do měkka, rozmixujte s trochou převařené vody nebo mateřského mléka na kaši, která se nelepí na lžičku. První dávka je jen několik lžiček. Podávejte ji v klidu, nejlépe dopoledne, abyste odpoledne viděli případnou reakci. Po tři až pět dní nemíchejte nic dalšího. Teprve pak přidejte novou surovinu. Tímto tempem poznáte, co dítěti nesedí.
Krytí, které pomáhá, a chyby, které škod
Nezapomeňte na konec: každé dílo podepište datem a jménem dítěte. Ne pro výstavu, ale pro srovnání. Za půl roku uvidíte posun v tlaku, přesnosti i odvaze. Výtvarka s předškoláky není o výsledku, ale o tom, že se dítě nebojí udělat chybu. Když se nebojí, tvoří dál.
V jídelníčku se vyplatí hlídat tři věci. Dostatek bílkovin, protože protilátky jsou bílkoviny. Dostatek zeleniny a ovoce, tedy vitamin C a folát. A dostatek tekutin, protože bez vody hlen houstne a hůř se odstraňuje. Konkrétně to znamená zařadit do dne vejce, luštěniny, ryby, kysané zelí, papriku, citrusy a pít vodu i mimo jídlo. Doplněk stravy s vysokou dávkou vitaminu C krátkodobě nic nezkazí, ale dlouhodobě nenahradí stravu.
Poslední rada: nechte dítě kolo vyzkoušet. Postavte ho přes rám, ať udělá krok vpřed a v sedle se dotkne země. Pokud se musí na špičky vytahovat nebo má kolena u uší, kolo neberte. Lepší je o číslo menší než o číslo větší — na malém kole se dítě naučí jezdit, na velkém se bude bát.
Prevenci berte vážně hlavně večer a v létě u vody. Dítěti oblékněte světlé oblečení s dlouhým rukávem, použijte repelent určený pro jeho věk a po návratu domů prohlédněte celé tělo, včetně vlasů, za ušima a v podpaží. Repelent nenanášejte na poraněnou kůži ani na ruce, které si dítě strká do pusy. Když už k štípnutí dojde, klidný a rychlý postup zvládne většinu případů bez návštěvy lékaře.
Když se lepidlo vylije, není to katastrofa Koláž z natrhaných papírů je další spolehlivá technika. Papír netrhejte nůžkami, ale prsty. Trhání posiluje jemnou motoriku a nevzniká při něm frustrace z nepřesného střihu. Dítě trhá kousky, maže je lepidlem a klade na podklad. Lepidlo dávejte v malé misce a místo štětce použijte vlastní prst — dítě lépe cítí, kolik lepidla potřebuje. Počítejte s tím, že se lepidlo vylije. Podložte stůl novinami nebo voskovaným papírem a nechte dítěti pracovní prostor, který můžete zničit.
Frottáž neboli frotáž je technika, kterou zvládne i tříleté dítě. Položte na stůl minci, list nebo hrubý kartáč, přikryjte tenkým papírem a dítě přejíždí voskovkou naležato. Obrázek se vynoří sám. Klíčové je držet papír na místě — jinak se podklad posune a obrázek zmizí. Pomozte dítěti přidržet papír jednou rukou a druhou vést voskovku. Tato technika učí trpělivosti, protože výsledek přichází postupně, ne hned.
Většina výtvarných aktivit s předškoláky selhává na jedné konkrétní věci: nabídneme dítěti příliš mnoho možností najednou. Na stole leží pastelky, vodovky, lepidlo, barevné papíry i modelína a my očekáváme soustředěnou tvorbu. Dítě se místo toho rozuteče mezi podněty, začne míchat barvy, lepit na sebe všechno a do pěti minut je hotové. Řešení není v drahých pomůckách, ale v omezení. Připravte na stůl vždy jen jednu techniku a jeden materiál. Zbytek mějte v krabici mimo dohled.
U menších dětí do 5 let mějte na paměti hmotnost kola. Těžké kolo s ocelovým rámem dítě utahuje a rodič ho nosí. Lehčí hliníkový rám zvládne dítě lépe ovládat. Brzdy: u nejmenších jsou vhodné obě brzdy s krátkou pákou, u větších stačí zadní šlapací (torpédo) plus přední ruční. Vždy zkontrolujte, zda dítě dosáhne na páky a zda je umí zmáčknout silou, kterou má.
Základem je změřit vnitřní délku nohy (od rozkroku k zemi) a porovnat ji s velikostí rámu udávanou v palcích. Orientačně: 12" pro výšku 85–100 cm, 14" pro 95–110 cm, 16" pro 105–120 cm, 20" pro 115–135 cm, 24" pro 130–150 cm a 26" pro výšku nad 145 cm. Vždy berte horní hranici rozmezí, pokud dítě roste rychle, ale spodní hranici, pokud jezdí nejistě.