Prvním místem, kam se podívat, je obuv. Prohlédněte si podrážku bot, které dítě nosilo alespoň měsíc. Pokud je výrazně sešlapaná na vnitřní straně, případně na vnější hraně u špičky, něco není v pořádku. Stejně tak si všímejte, zda dítěti boty „ujíždějí" do stran nebo zda se mu často kroutí kotník. Doma pak sledujte, jak dítě stojí bez bot: zda má kolena u sebe, ale kotníky od sebe, nebo naopak. Typickým signálem je také to, že dítě při chůzi našlapuje na vnitřní hranu chodidla a palec směřuje dovnitř.

Všímejte si i toho, jak dítě sedí a jaké má návyky. Dlouhé sezení s nohama do stran, nošení těžkého batohu na jednom rameni nebo příliš měkká obuv bez opory mohou problémy prohlubovat. Pokud dítě tráví hodiny u obrazovky, zařaďte krátké přestávky na protažení a chůzi. Bosá chůze po různých površích – tráva, písek, kamínky – pomáhá posilovat nožní klenbu. Nejde o to zakázat vše, ale přidat pohyb, který chodidlo přirozeně zatěžuje.

Poslední věc, která rozhoduje, je váš vlastní postoj. Pokud o rovnatkách mluvíte jako o nutném zlu, dítě to vycítí. Když je naopak berete jako běžnou součást života a sami jste v klidu, dítě se uklidní také. Nejde o to vyhrát hádku, ale o to, aby dítě rovnatka nosilo bez pocitu, že je to boj. Vytrvalost, klid a jasná pravidla fungují lépe než jakékoli přesvědčování.

Doplňky, které se vyplatí: jednosvazkový kartáček na těžko dostupná místa, ústní sprcha s jemným proudem a zubní pasta s fluoridy. Fluorid posiluje sklovinu v místech, kde je kartáček slabý. Ústní vodu používej bez alkoholu, aby nevysušovala sliznici. Kartáček měň každé tři měsíce, u rovnátek i dřív, jakmile se štětinky ohne. Na kontrolu choď pravidelně, i když nic nebolí. Malý problém se řeší snadno, velký znamená delší léčbu.

Nejčastější chyba je přestat kousat a mluvit. Čelist ztuhne, krevní oběh v dásni se zhorší a bolest se prodlouží. Naopak jemné žvýkání měkké potravy a mluvení bolest zmírňuje. Další častá chyba: vynechávání čištění, protože to bolí. Přesně v těchto dnech je hygiena nejdůležitější, jinak se přidá zánět dásní a bolest se protáhne na týdny. Pokud bolest po třech dnech neustupuje, otéká tvář, objeví se horečka nebo se zub výrazně uvolní, nečekejte a kontaktujte svého ortodontistu.

Co sledovat, než se rozhodnete pro rovnatka Zaměřte se na to, kolik toho dítě skutečně nosí. Zvažte učebnice, sešity, svačinu, pití a případné sportovní potřeby. Pokud váha přesahuje přibližně desetinu hmotnosti dítěte, je na místě hledat alternativu. Dále sledujte, jestli se dítě při chůzi vyhýbá jedné straně, jestli ho bolí ramena nebo jestli si doma samo masíruje záda. To jsou konkrétní projevy, které ukazují, že tělo dostává zabrat.

Nakonec si kartáček nechte ukázat přímo u ortodontisty při nasazení rovnátek. Ne proto, že by prodával ten správný, ale proto, že vám ukáže úhel, pod kterým má vlákno vstupovat pod drát. Pokud si nejste jistí, vyfoťte si mezery zblízka a při další kontrole se zeptejte, zda zvolený tvar sedí na změny, které rovnatka postupně dělají. Chrup se hýbe, mezery se mění a kartáček, který seděl na začátku, nemusí sedět po půl roce.

Rozhodující je pravidelná kontrola. Stačí jednou za tři měsíce prohlédnout boty, postoj a zeptat se dítěte, jestli ho nohy bolí. Pokud se objeví nové potíže, neodkládejte návštěvu odborníka. Čím dřív se začne s korekcí, tím větší je šance, že se předejde trvalým změnám. Dětská noha se vyvíjí do zhruba šestnácti let, ale nejrychlejší růst je v předškolním a mladším školním věku. Právě tehdy má včasné nasazení rovnatek největší smysl.

Začněte tím, že společně projdete, kdy přesně je má nosit. Není nutné trvat na celodenním nošení od rána do večera. Dohodněte se na konkrétních situacích – například cesta do školy, delší procházka, návštěva příbuzných. Dítě pak ví, co ho čeká, a nemusí se bát, že rovnatka budou navždy. Zároveň si samo může vybrat, co si vezme na sebe přes ně nebo jakou barvu má jeho taška. Malá rozhodnutí snižují odpor překvapivě účinně.

Častou chybou je pořídit rovnatka příliš brzy, kdy dítě ještě nemá dost síly je ovládat, nebo naopak pozdě, kdy už si osvojilo špatné návyky. Další chybou je ignorovat zpětnou vazbu dítěte. Pokud si stěžuje, že se mu rovnatka špatně tahají, může to znamenat, že jsou příliš těžká nebo že rukojeť není v optimální výšce. Vyzkoušejte je společně doma, než je koupíte. Není nic horšího než zjistit po prvním týdnu, že dítě je odmítá používat.

Rovnatka neznamená jen vozík. Některé modely kombinují kolečka s možností nést je jako batoh, jiné mají pevnou konstrukci a teleskopickou rukojeť. Před koupí si dítě musí rovnatka vyzkoušet. Rukojeť musí být nastavitelná do správné výšky, aby se dítě nemuselo ohýbat. Kolečka musí zvládat schody i nerovný terén, protože cesta do školy nebývá vždy hladká. Podstatné je také to, jak se rovnatka skládají a zda se vejdou do šatny nebo pod lavici.