Kapsulový šatník funguje, když ho udržuješ malý a přesně vymezený. Letní kapsle ale přináší jiné teploty, světlo a příležitosti, a tak se snadno stane, že se ti doma hromadí dvě oddělené hromádky. Sladit je znamená nejdřív zjistit, co už máš, a teprve pak řešit, co k tomu patří. Udělej si na zemi dvě hromady: jednu s tím, co nosíš od května do září, druhou s tím, co nosíš zbytek roku. Většina lidí zjistí, že polovinu letní kapsle už vlastně má mezi základními kusy. Cílem není mít víc věcí, ale mít méně věcí, které spolu fungují.

Pokud skvrna po dvou pokusech zůstává, nezkoušejte další a další chemii. Vrstvení různých přípravků na sebe může látku poškodit víc než původní nehoda. V takovém případě zavolejte odborníka na textilní čistění, který má na rozdíl od domácích prostředků páru a speciální extraktory. A hlavně: kávu a víno podávejte dál od sedačky, protože prevence je pořád levnější než záchrana potahu.

První krok je změřit, kolik místa mezi koutem a zdí skutečně je. Užší než 15 cm znamená, že se tam vejde jen úzká police nebo háčky, ne klasická skříňka. Zároveň zkontrolujte, jak daleko od zdi sahají dvířka koutu, když se otevírají, a kudy vede odpad nebo rozvod vody. Právě tam se nejčastěji vrtá do trubky.

Když tloušťka roste, přínos se lá

Mezizubní kartáček je u rovnátek důležitější než nit. Drát totiž blokuje běžnou nit, takže se dostaneš jen do mezizubních prostor, kde není překážka. Kartáček veď kolmo na mezizubu, jemně jím otáčej a nech ho projít i pod drátem. Superfloss neboli nit s tuhým koncem se hodí tam, kde je mezera příliš úzká. Škrabka na jazyk není móda, plak na jazyku živí bakterie u dásní. Skalpel na plak, tedy párátko nebo jednosvazkový kartáček, použij na místa, kam se nedostaneš běžným kartáčkem.

Materiál volte podle toho, jak rychle má teplo přijímat a vydávat. Plná pálená cihla má objemovou hmotnost kolem 1800 kg/m³ a měrnou tepelnou kapacitu přibližně 0,9 kJ/(kg·K). Vápenopísková cihla je těžší, kolem 2000 kg/m³, a má vyšší kapacitu, takže při stejné tloušťce akumuluje více. Beton je na tom podobně, ale hůř se opracovává a často vytváří tepelný most. Naopak pórobeton nebo tvárnice s vysokou pórovitostí akumulují málo – jsou to izolanty, ne akumulátory.

Poloha rozhoduje víc než materiál Do zákoutí u sprchy patří jen to, co snese vlhkost a občasný odstřik. Ideální jsou police z nerezové oceli, eloxovaného hliníku, masivního dřeva ošetřeného olejem nebo voděodolné desky s uzavřenou hranou. Lamino s papírovou hranou nabobtná během několika týdnů. Skleněné police vypadají lehce, ale ve výšce hlavy jsou rizikem – pokud spadnou, rozbijí se na drobné střepy po celé koupelně.

Výšku umístění volte podle toho, co tam bude stát. Lahvičky se šamponem potřebují polici ve výšce očí až nad hlavou, ručníky zase níž, aby na ně nestříkala voda. Typická chyba je dát polici přímo nad trysku – voda na ni buší a za chvíli je na ní usazený kámen, který se škrábe jen obtížně. Lepší je posunout polici do strany, mimo přímý proud.

Na závěr dvě pravidla, která ušetří nejvíc práce: nikdy nevrtejte naslepo a nikdy nedávejte do zákoutí otevřené police bez odtoku vody. Pokud se na polici drží voda, nakloňte ji mírně dopředu nebo přidejte tenkou odkapávací lištu. Malý detail, ale rozdíl mezi funkčním zákoutím a místem, které po každé sprše vytíráte ručníkem.

U rohového koutu se osvědčily rohové police kopírující tvar koutu. U rovného koutu je praktičtější úzká svislá police po celé výšce, případně věšák na župany na vnější straně zdi, ne uvnitř sprchy. Cokoli, co visí dovnitř, časem zvlhne a začne plesnivět, i když je materiál sebelepší.

Prostor mezi sprchovým koutem a zdí bývá na půdorysu malý, ale na problémy bohatý. Na jedné straně ho chce každý využít k ukládání, na straně druhé je to místo, kam stéká voda, drží se vlhkost a usazuje vodní kámen. Rozhoduje proto účel: jinak se staví police na ručníky a jinak odkládací plocha na lahvičky, které mají být po ruce přímo ve sprše.