Typické chyby: postavit rostlinu na chladnou dlažbu, kde kořeny trpí chladem, nebo ji naopak přitlačit k topení. Dále zalévat studenou vodou přímo z kohoutku – náhlý šok kořenů zastaví příjem živin. Voda by měla mít pokojovou teplotu, tedy stejnou, jakou má vzduch v místnosti. A pozor na letní přehřátí: pokud teplota přesáhne 30 °C, rostliny přestávají růst a začnou shazovat listy. Pomůže zastínění, přesun do chodby nebo větrání v brzkých ranních hodinách.

Pozor na rostliny s ochmýřenými nebo sametovými listy, jako jsou africké fialky, begonie nebo některé sukulenty. Ty se nesmí otírat mokrým hadrem vůbec. Voda zůstává v chloupcích, způsobuje hnilobu a listy pak opadávají. U těchto druhů používejte suchý jemný štětec a prach oprašujte jemnými tahy. Stejně tak nikdy neotírejte listy, které mají trny nebo ostré okraje, bez rukavic. A nikdy neotírejte listy rostlinám, které jste právě přesadili nebo které procházejí stresem – mohou reagovat opadem.

Stonkové řízky fungují spolehlivě, pokud použijete část stonku s několika listy. Odřízněte stonek těsně pod listem, spodní listy odstraňte a řez nechte zaschnout. Řízek vložte do vody nebo přímo do vlhkého perlitu. Ve vodě se tvoří hlízy i kořeny, ale voda se musí měnit každé tři dny. Jakmile jsou kořeny dlouhé alespoň tři centimetry, přesaďte řízek do substrátu. Nepřelévejte, jinak hlíza uhnije.

Kokosový substrát není univerzální náhrada hlíny. Je to obnovitelný materiál z vláken a prachu kokosové skořápky, který drží vzduch, ale sám o sobě neobsahuje téměř žádné živiny. Pokud ho nasypete do květináče a rovnou zasadíte rostlinu, většina druhů začne po pár týdnech strádat. Klíčem je pochopit, co kokos umí a co ne.

Základem je snížit teplotu a omezit světlo. Přesuňte všechny rostliny do nejchladnější místnosti v bytě, ideálně na severní stranu, kde není přímé slunce. Čím nižší teplota (v rozmezí 15–18 °C), tím pomaleji rostliny spotřebovávají vodu. Zároveň je seskupte těsně k sobě — vytvoříte mikroklima s vyšší vlhkostí vzduchu, které snižuje odpar. Tento krok sám o sobě prodlouží interval mezi zálivkami klidně o polovinu.

Jakmile hnilobu odhalíte, musíte jednat rychle. Rostlinu vyjměte, kořeny důkladně opláchněte vlažnou vodou a odstřihněte všechny tmavé a kašovité části až do zdravého pletiva. Nůžky nebo nůž před každým řezem otřete lihem. Rány nechte proschnout na vzduchu několik hodin, ideálně přes noc. Poté rostlinu zasaďte do nového, propustného substrátu a květináč postavte na místo s rozptýleným světlem, kde není průvan.

Množení z listu je nejpomalejší a nejméně spolehlivé. List seřízněte i s kouskem řapíku, nechte řez zaschnout a zapíchněte do směsi rašeliny a písku. Substrát udržujte jen mírně vlhký a rostlinu umístěte do teplého stínu. Nová hlíza se objeví za několik měsíců, někdy i za půl roku. Tento způsob je vhodný, když chcete získat mnoho rostlin z jednoho listu, ale vyžaduje trpělivost.

Zamiokulkas se dá množit třemi spolehlivými způsoby: dělením trsů, řízky z listů a stonkovými řízky. Každý postup má svá úskalí a hodí se pro jinou situaci. Zatímco dělení je nejrychlejší, řízky vyžadují trpělivost a čistotu. Než začnete, připravte si ostrý nůž, dezinfekci, květináče s drenáží a substrát pro pokojové rostliny smíchaný s perlitem.

Dělení trsů: nejrychlejší cesta k velké rostlině Dělení je nejvhodnější na jaře, kdy rostlina začíná růst. Vyjměte zamiokulkas z květináče a kořeny zbavte zeminy. Najděte místa, kde se trs přirozeně dělí, a opatrně je rozeberte rukama. Pokud drží pevně, přeřízněte oddenek čistým nožem. Každá část musí mít alespoň dva listy a zdravé hlízy. Rány nechte zaschnout několik hodin a poté je zaprašte dřevěným uhlím. Sázejte do suchého substrátu a první zálivku proveďte až po třech dnech. Typická chyba: příliš brzké zalití způsobí hnilobu hlíz.

Dělení je vhodné i pro záchranu přerostlé rostliny, která už nestojí sama. Po přesazení umístěte nové květináče na světlé místo bez přímého slunce. První dva týdny je nehnojte, kořeny se musí nejprve zahojit. Pokud listy změknou, rostlina jen reaguje na přesun a během měsíce se vzpamatuje.

Při jakémkoli množení platí: čistý nůž, suchý vzduch a žádné přelévání. Zamiokulkas má rád střídavé období sucha a zálivky. Nové rostliny začněte hnojit až po vytvoření pevných kořenů, zhruba po dvou měsících. Pokud se objeví měkké nebo černé části, ihned je odstraňte a rostlinu přesuňte na sušší místo. S trochou péče získáte z jedné rostliny během roku několik zdravých kusů.