Švy, zipy a kapuce rozhodují víc než logo Ani sebelepší membrána nefunguje, když jsou švy slepené jen naoko. Prohlédněte si pásky uvnitř bundy – musí být hladké, bez odlepených okrajů a bez mezer. Hlavní zip by měl být chráněný krycí légou a ideálně nepromokavý. Kapsy na ruce jsou fajn, ale pokud mají zip bez krytí, v dešti se do nich dostane voda. Kapuce musí mít možnost utáhnout přes čepici a mít pevný rantl, který drží tvar. Stahovací šňůrky u pasu a rukávů nejsou dekorace – bez nich vám bude dovnitř foukat a membrána ztratí smysl.

Hmotnost, těžiště a nošení Voda je nejtěžší položka, kterou nesete. Litr váží jeden kilogram, takže třílitrový vak znamená tři kila navíc. U batohů do třiceti litrů se to podepíše na tom, jak sedí na zádech. Pokud má vak vlastní kapsu uprostřed zad, těžiště zůstává blízko páteře a batoh se tolik neprohýbá. Když ale vodu nesete v hlavním prostoru, musíte ji umístit nahoru a ke zádům, ne na dno. Na dně batohu voda tahá ramenní popruhy dolů a nutí vás zaklánět se. Zadní deska s pevnou konstrukcí tady hraje větší roli než u batohu na oblečení.

Většina lidí udělá stejnou chybu: vydá se z kopce dolů, protože doufá, že narazí na potok a ten je dovede k vesnici. Někdy to vyjde, jindy potok teče do bažiny nebo se stočí do kruhu. Další častá chyba je jít stále rovně a ignorovat terén. Les není park, cesty se kroutí. Pokud narazíte na vyšlapanou pěšinku, držte se jí, ale jen dokud nezačne slábnout. Zvířecí stezky vypadají podobně, jen vedou k napajedlu nebo do houští.

Bydlení na horách nemusí znamenat hypotéku na celý život ani pronájem, který spolkne většinu příjmu. Rozhodující je, jestli hledáte druhé bydlení, nebo se tam chcete přestěhovat natrvalo. U trvalého bydlení se vyplatí nejdřív zjistit, jaké jsou v obci skutečné náklady na život – doprava, energie, dostupnost lékaře a školy. Obecní úřad vám na vyžádání řekne, kolik stojí vodné, stočné a svoz odpadu. Tato čísla jsou často vyšší než v nížině, protože infrastruktura je dražší na údržbu.

Na co se ptát před podpisem smlouvy U pronájmu i koupě si ověřte, kdo vlastní pozemek pod domem a kdo udržuje příjezdovou cestu. Služebnost cesty nemusí být zapsaná v katastru, a pak se zimní údržba stane sporem se sousedy. Dále se ptejte na zdroj vody: obecní vodovod, studna, nebo obojí. U studny si vyžádejte rozbor vody a informaci o vydatnosti v létě. U elektřiny zjistěte, jestli je v obci dostatečná kapacita pro vytápění tepelným čerpadlem. Některé horské rozvody jsou dimenzované na rekreační odběr a v zimě pak vypadávají jističe.

Vyrážíte na hory bez jídla, protože „vždyť to není daleko"? To je nejčastější chyba, která rozhoduje o tom, jestli výšlap skončí v pohodě, nebo v totálním vyčerpání. Tělo v horách spotřebovává energii jinak než v údolí — chlad, převýšení a delší trvání zátěže zvyšují nároky na přísun kalorií i tekutin. Pokud si myslíte, že si vystačíte s jedním rohlíkem a čokoládou, pravděpodobně narazíte.

Před koupí si batoh vyzkoušejte s plnou vodou. Vezměte si do obchodu vlastní vak nebo láhev, naplňte je a projděte se. Zjistíte, jestli vás popruhy tlačí, jestli se batoh naklání a jestli hadice dosáhne k ústům. Pokud to jde, zkuste si batoh i s prázdným vakem, protože prázdný vak mění tvar zad. Rozdíl mezi pohodlím a otlakem bývá právě ve chvíli, kdy je voda uvnitř. Ať už zvolíte vak, nebo láhev, rozhoduje o batohu hlavně to, jak s vodou naložíte.

Láhve v bočních kapsách jsou pohodlné, ale mají háček: při chůzi se houpou a mění těžiště podle toho, jak se hýbete. Větší láhve se do bočních kapes často nevejdou a vypadávají při předklonu. Pokud používáte láhev, hledejte kapsu s elastickým lemem a dnem, které drží tvar. Užší láhev se do kapsy vejde lépe než široká. Některé batohy mají kapsu i na ramenním popruhu, což je pro malé láhve praktické, ale u větších objemů to nedrží.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení: plánování přestávek. Nezastavujte se jen tehdy, když už nemůžete. Krátká přestávka po padesáti minutách chůze, během níž dáte pár doušků a kousek jídla, udrží tempo stabilní. Dlouhé pauzy na vrcholu vás prochladí a ztuhnou svaly. Raději si sedněte na deset minut, snězte půlku svačiny a pokračujte. Tělo se tak nezastaví úplně a po přestávce se snadněji rozjede.

Typická chyba je koupit batoh s hydratačním vakem a nosit vodu jen v hlavním prostoru. Vak pak zůstane prázdný a hadici máte zbytečně vyvedenou. Druhá častá chyba je přeplněný vak. Když je plný až po okraj, nejde hadice pořádně utáhnout a voda prosakuje do hlavního prostoru. Vak plňte maximálně do tří čtvrtin a hadici vždycky pořádně uzavřete. Třetí chyba je ignorovat izolaci. V zimě voda v hadici zamrzne během několika minut, v létě se zase без izolace ohřeje tak, že se nedá pít.