První hra se jmenuje stromový detektiv. Vyberte čtyři nebo pět druhů stromů, které v lese opravdu rostou – smrk, borovici, dub, buk, břízu. Děti dostanou za úkol najít vždy jednu věc od každého stromu: kůru, šišku, list nebo semeno. Kdo přinese všechny, ukáže ostatním, jak strom poznal. Pozor na záměnu smrku a jedle; smrčí šišky visí dolů, jedlové stojí na větvi. Typická chyba je brát první šišku ze země a tvrdit, že je ze stromu nad vámi. Nechte děti uhodnout, odkud vážně spadla, podle stop a mechu.

Poslední pravidlo zní: každý předmět má své místo a to místo je označené. Nemusíte nic kupovat, stačí popisovač a štítky. Když boty, klíče a taška vědí, kam patří, předsíň přestane být skladištěm a začne fungovat jako vstup do bytu. Jednou za měsíc projděte obsah a vyřaďte to, co jste nepoužili. Uvolněné centimetry jsou cennější než jakákoli vychytávka.

Sušení rozhoduje o tom, jak dlouho textilie vydrží. Záclony věšte mokré přímo na tyč nebo na sušák do stínu – slunce je vybělí a oslabí vlákna. Ubrusy sušte rozložené, ne přehozené přes šňůru, kde se v přehybu vytvoří obtisk. Len a bavlna potřebují sušit v polostínu, syntetika schnе rychle i venku. Žehlete záclony v polovlhkém stavu na nízkou teplotu, ubrusy žehlete z rubu, dokud jsou ještě lehce vlhké – kdo žehlí přesuché prádlo, ten ho jen zmačká a vypálí.

Hry, které zvládnou i unavené nohy Když už nikdo nechce běhat, přijde na řadu klacíkové počítání. Každý si najde deset stejně dlouhých klacků a poskládá z nich na zemi obrázek – domeček, sluníčko, zvíře. Potom si obrázky vymění a hádají, co ten druhý nakreslil. Pravidlo je jednoduché: klacky se nesmí lámat, jen přeskládat. Menší děti potřebují delší klacky, jinak je ztratí v trávě. Další možností je zvuková stezka. Zavřete oči a počítejte, kolik různých zvuků uslyšíte během jedné minuty. Ptáci, vítr, praskání větví, vlastní dech. Potom si řekněte, co kdo slyšel. Tato hra učí soustředění a zároveň zklidní rozjařenou skupinu.

Zrcadlo umístěte tak, aby odráželo co nejdelší průhled do místnosti nebo do chodby. Nejčastější chyba je zavěsit zrcadlo na boční stěnu, kde odráží jen protější zeď – tím získáte jen další plochu, ne hloubku. Pokud je to možné, zrcadlo by mělo být na stěně proti vchodu, aby člověk při vstupu viděl odraz prostoru za sebou. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu působí lépe než malé zrcátko, ale i to musí mít dostatek světla.

Skleněný nábytek vypadá křehce, ale ve skutečnosti vydrží překvapivě hodně – dokud na něj nepůsobí tlak v jednom bodě. Právě proto se většina škod při přepravě nestane nárazem jako takovým, ale tím, že sklo leželo na tvrdé hraně, bylo přetažené páskou přes roh, nebo se o sebe dvě desky opřely bez proložení. Příprava proto nezačíná balením, ale rozhodnutím, co vůbec rozebrat.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je skladování. Ubrusy neukládejte mokré ani vlhké, jinak chytnou plíseň a zápach, který se už nevypere. Skládejte je volně, ne těsně do komory. Záclony po sezoně vyperte, usušte a zavěste na ramínko do prostoru, kde proudí vzduch. Když to dodržíte, vydrží vám záclony i ubrusy několik let, aniž by ztratily barvu, tvar nebo pevnost.

Než cokoli vyperete, přečtěte si štítek. Záclony z polyesteru nebo směsi s viskózou snesou třicet až čtyřicet stupňů, ale čistá viskóza a hedvábí potřebují ruční praní ve vlažné vodě nebo jemný program. Ubrusy z bavlny a lnu zvládnou šedesát stupňů, ovšem len se při prvním praní srazí, takže počítejte s tím, že po uschnutí bude o několik centimetrů menší. Bavlnu perte naruby a zapněte knoflíky, pokud je ubrus má – jinak se látka v bubnu zmuchlá a natrhne.

Nejčastější chybou je příliš mnoho vody. Čalounění nasákne vlhkost, ta se dostane do výplně a začne tam plesnivět nebo zapáchat. Další chybou je univerzální čisticí prostředek s bělidlem, který vybledne barvu, nebo agresivní odstraňovač skvrn aplikovaný přímo na látku. Vyhněte se také čištění za přímého slunce, protože vlhká látka schne nerovnoměrně a hrozí vznik skvrn. U koženky a ekokůže používejte pouze vlhký hadřík a jemné mýdlo, žádné oleje ani rozpouštědla.

Záclony a ubrusy patří k textiliím, které toho vydrží nejvíc, pokud se k nim chováte podle materiálu. Většina lidí je ale hodí do pračky společně s ručníky, nasadí vysokou teplotu a diví se, že po pár praních visí křivě, mají vybledlé skvrny nebo se trhají v záhybech. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která se týkají hlavně teploty, odstředění a sušení.

Záclony nikdy neždímejte na vysoké otáčky. Stačí čtyři sta až šest set otáček, jinak se vlákna zlomí a v látce zůstanou trvalé přehyby. Prát je po jednom kuse nebo s podobně lehkými textiliemi, ne s džínami. Ubrusy perte zvlášť, protože pouštějí barvu a chlupy z jiného prádla se do hladké tkaniny zatlačí a nejdou vyčesat.