Co dělat, když dítě odmítá spolupracovat Odmítnutí není neúspěch, ale informace. Znamená, že aktivita je buď příliš složitá, nebo příliš pasivní. Zkuste ji zjednodušit na jeden krok a přidejte pohyb. Místo skládání puzzlí udělejte hon na barevné papírky po místnosti. Místo malování na papír malujte na okno vodou. Tři minuty stačí. Pokud se chytne, přidáte další. Nechte ho vyhrát, ale ne vždy — jinak přestane být výzva zábavná.

První krok děláte ještě před odjezdem. Domluvte se s dítětem, jak často si budete volat nebo psát. U menších dětí stačí krátký telefonát obden, u starších často vydrží delší odmlku. Zbytečně časté volání může stýskání naopak prohloubit, protože dítě po každém hovoru znovu prožívá loučení. Praktické je také přibalit malý předmět, který mu připomíná domov – plyšáka, fotografii nebo knížku. Někdy pomůže i domluva s vedoucím, že se dítěti bude věnovat v prvních dnech o něco víc.

Kostky a stavebnice také přirozeně podporují řeč. Během stavby pojmenovávejte barvy, tvary a polohy: „červená kostka je pod modrou", „kolečko je vedle, ne na". Dítě slyší předložky v souvislosti, kterou samo prožívá. Po chvíli ho vyzvěte, ať popíše, co postavilo, kamarádu nebo vám. Nemusí to být dlouhé. Stačí věta „Postavil jsem garáž, aby auto nezapadlo".

Nejspolehlivější jsou aktivity, které mají hmatatelný výsledek. Kreslení na karton a výroba loutek z ponožek zabere půl hodiny a dítě má co ukázat. Stavění bunkru z dek a židlí funguje i v malém bytě, stačí povolit přesun nábytku. Těsto na hraní vyrobíte z mouky, soli a vody — poměr si dítě zapamatuje rychleji než vy. A pokud chcete uklidnit před spaním, dejte mu baterku a nechte ho číst pod dekou.

Typická chyba je nabízet aktivity jako odměnu za to, že dítě nebude koukat. Tím se obrazovka stane zakázaným ovocem a přitažlivost vzroste. Lepší je mluvit o tom, co spolu zažijete, ne o tom, co si dítě nesmí. Také nefunguje zahlcovat dítě pěti nápady najednou. Vyberte jednu věc a tu dotáhněte do konce, i když vypadá hloupě.

Pohyblivé hry, které zvládnete bez pomůc

Nejčastější chyba rodičů je nechat dítěti kartáček jen ukázat a spoléhat, že si vyčistí zuby samo. Malé dítě nemá dostatečnou jemnou motoriku, aby odstranilo plak ze všech plošek. Do šesti let je nutné zuby dočišťovat. Zkuste metodu, kdy dítěti nejprve dovolíte čistit vaše zuby nebo panenku, a teprve pak si nechá vyčistit ty své. Pomáhá i písnička nebo přesýpací hodiny na dvě minuty. Vyhněte se vyhrožování zubařem, to vytváří strach na celý život.

Strava hraje větší roli než počet čištění. Cukry by měly přicházet v rámci hlavního jídla, ne jako svačinky mezi. Každé další sladké sousto znamená nový útok kyselin na sklovinu, který trvá dvacet minut. Lepší je dát dítěti najednou více sladkosti a pak si vyčistit zuby, než mu dávat bonbon každou hodinu. Pozor na sušenky a křupky, které se lepí na zuby. Ty se hůře odstraňují a zůstávají v ústech dlouho.

Pro venkovní dny se osvědčuje mapa z obrázků. Nakreslete s dítětem jednoduchý plánek okolí a zakreslete, co cestou uvidíte: strom, hydrant, kočku. Cesta se tím změní v pátrání. Doma zase funguje krabice s náhodnými předměty — provázek, kolíček, knoflík, gumička. Úkolem je postavit z nich co nejvyšší věž nebo loď, která udrží minci. Pravidla si dítě určí samo a vy jen držíte čas.

Nakonec platí, že nejvíc zabavíte tím, že se zapojíte. Dítě nepotřebuje dokonalý program, ale vaši pozornost bez telefonu v ruce. Když vidí, že vás hra baví, přestane řešit, co chybí na obrazovce. Vyhraje si samo a vy si odpočinete později — až usne.

Zabavit dítě bez obrazovky není otázka zákazu, ale nabídky. Když tabletu jen vezmete, vznikne prázdno, které dítě vyplní nudou a vzdorem. Mnohem účinnější je připravit dvě až tři aktivity dopředu a nechat dítě vybrat. Rozhodnutí mu dává pocit kontroly a vás zbaví role dozorce. Klíčové je začít dřív, než dítě začne whiningovat — tedy ještě než se objeví nuda.