U květináče platí, že velikost má odpovídat kořenovému balu, ne rostlině nad zemí. Když dáte malou rostlinu do velké nádoby, zůstane v ní mokrá zemina, kterou kořeny ještě nestačí prostoupit. Voda se v ní drží dlouho a kořeny začnou hnít. Jako pravidlo stačí nový květináč o dva až tři centimetry v průměru větší, než byl ten předchozí. U pomalu rostoucích druhů, jako jsou sanseviera nebo zamiokulkas, klidně o jeden centimetr.

Když sladíte velikost nádoby, materiál a vzdušný substrát, půlka starostí zmizí. Rostlina sama ukáže, co potřebuje: pevné listy, nové výhony a zemina, která po zalití do dvou dnů povolí. Zbytek je jen trpělivost a pravidelná kontrola, ne chemie ani drahé doplňky.

Substrát z obchodu často obsahuje hodně rašeliny a má tendenci slehat se do kompaktní hmoty. Po pár měsících se z něj stane tvrdý blok, který vodu buď odmítá, nebo ji drží jako houba. Řešením je substrát prosvětlit. K běžné zemině přimíchejte hrubý písek, perlit nebo drobný keramzit, zhruba v poměru jedna třetina objemu. Pro kaktusy a sukulenty používejte směs s převahou minerální složky, klidně dvě třetiny písku a štěrku.

Po ukotvení zkontrolujte stabilitu tak, že do regálu zatlačíte rukou v úrovni horní police. Nesmí se pohnout ani o milimetr, ani zavrzat. Potom zatížení rozložte: těžké věci dejte do spodních polic, lehké hračky a krabice nahoru. Pokud má regál otevřené police bez zadní desky, přišroubujte zezadu příčný pásek a teprve ten ukotvěte do zdi. Jednou za čas vruty dotáhněte – děti s nábytkem neustále cloumají a spoje se časem povolí.

Nejčastější chybou je zalévat podle kalendáře, ne podle stavu zeminy. Strčte prst do substrátu do hloubky dvou centimetrů. Pokud je tam vlhko, počkejte. Další chybou je nechat rostlinu stát ve vodě v podmisce celý den. Vylijte ji po půl hodině. A třetí: přesazovat do stejně velkého květináče s novou zeminou, i když kořeny už dávno vyplnily celý prostor. Pak se není čemu divit, že rostlina stagnuje.

Většina pokojovek neumírá kvůli tomu, že by se o ně majitel nestaral. Umírá kvůli nevhodné nádobě a substrátu, který drží příliš mnoho vody. Než začnete řešit hnojení nebo světlo, srovnejte si tyto dvě věci. Právě tady vzniká většina problémů, které se později projeví jako žloutnutí listů nebo uhnívání kořenů.

Nejčastější chyby: příliš mnoho mouky při podsypávání, což těsto ztuhne; studené suroviny přímo z lednice, po kterých kynutí vázne; a tvaroh s vysokým obsahem tuku, který těsto zbytečně ztěžuje. Když těsto praská při tvarování, přidejte lžíci mléka a krátce prohněťte. Když je naopak řídké, přidejte mouku po lžících, ne hrsti. Vyvážený poměr je důležitější než přesná značka surovin.

Světlo je druhé nejčastější slabé místo. Stropní světlo za zády vrhá stín přímo na klávesnici, proto je vhodnější lampa z boku nebo ze strany nad monitorem. Světlo nesmí směřovat do očí ani se odrážet od lesklé obrazovky. Pokud je kout v rohu místnosti, pomůže i nástěnné svítidlo s ohebným ramenem, které se dá nastavit podle potřeby. Kabel od lampy veďte po zdi v liště, aby nevisel přes desku.

Prvním krokem je zjistit, jaký typ houby filtr používá. Otevřené pěnové vložky s hrubými póry se hodí na hrubé nečistoty a vydrží kratší dobu. Jemné pěny nebo molitanové vložky zachytí i menší částice, ale mnohem rychleji se zanesou. Před výměnou si poznamenejte orientaci houby v tělese filtru, protože některé vložky mají odlišnou hustotu na vstupní a výstupní straně. Při zpětné montáži je záměna častou příčinou sníženého průtoku i horší filtrace.

Při přesazování dbejte na drenážní vrstvu. Stačí dva centimetry keramzitu nebo hrubého štěrku na dně, aby přebytečná voda neprosakovala zpět do zeminy. Zasazenou rostlinu nechte den až dva v suchu, teprve potom zalijte. Ránu po případném poškození kořenů tím necháte zavřít a snížíte riziko hniloby. Starý substrát z kořenů vyklepejte prsty, netrhejte ho silou. Zdravé kořeny jsou světlé a pevné, ty tmavé a rozbředlé odstřihněte.

Vertikální prostor nad deskou nepatří jen policím. Nejvýše umístěte to, co používáte zřídka – sešity, zásoby papíru, krabice s kabely. Do úrovně očí patří monitor, do úrovně rukou klávesnice a myš. Mezi monitorem a policí nechte alespoň pět centimetrů, aby se obrazovka nepřehřívala a dala se naklopit. Police připevněte ke zdi, ne k desce: deska by jinak nesla váhu, na kterou není stavěná.

Deska, která se vejde i do úzkého místa Pracovní desku řešte jako skládací nebo výklopnou. Výklopná deska na dvou konzolách zabere při práci stejně místa jako pevná, ale po skončení se sklopí a uvolní průchod. Konzoly musejí být v jedné rovině a ve zdi musí být dostatečně dlouhé hmoždinky, jinak deska časem povolí. Další možností je deska na kolejničkách, která se po práci zasune pod polici. Pozor na tloušťku desky: příliš tenká deska se pod monitorem prohne, příliš silná zase zbytečně ubírá výšku kolenům.