Každé ráno po vstání matraci odkryjte a nechte ji alespoň hodinu volně větrat. Pot se přes noc dostane do materiálu a pokud ho hned zakryjete povlečením a dekou, zůstane uvnitř. Vzniká vlhké prostředí, ve kterém se množí plísně a roztoči. Jednou za měsíc nechte matraci provětrat u otevřeného okna, nikdy ji ale nevystavujte přímému slunci na balkoně – UV záření ničí pěny i latex. V zimě stačí chladný vzduch, mráz případným roztočům nevadí, ale suchý vzduch v interiéru pomůže.

Potah je další slabé místo. V místě, kde se pohovka lomí, se látka tře o sebe a vznikají zde prodřená místa. Pravidelně kontrolujte švy v ohybu a okolí zipů. Pokud se objeví první nitky, prošijte je včas. Malá oprava zabere pár minut, ale když se roztrhne celý šev, oprava je nákladnější. U látkových potahů odstraňujte skvrny co nejdříve, ideálně po každém použití. Čím déle skvrna sedí, tím hůř se dostává z vláken. Nepoužívejte agresivní čisticí prostředky, které poškozují barvu i strukturu tkaniny.

Praktický postup: posaďte se na kandidátskou židli ke svému stolku, ne k vystavenému. Chodidla položte celou plochou na podlahu, kolena mějte v úhlu 90 stupňů a lokty ohnuté tak, aby předloktí leželo na desce bez zvedání ramen. Pokud musíte ramena zvedat, je stolek vysoko nebo židle nízko. Pokud se kolena dotýkají spodní strany desky, je židle vysoko nebo deska tlustá. Tato zkouška zabere dvě minuty a odhalí víc než jakýkoli katalog.

Konstrukce, kterou zvládnete sa

Typická chyba je koupit tlustou matraci z husté pěny s neprodyšným potahem a pak ji celou zabalit do nepromokavé plachty. Tím se vlhkost uzavře uvnitř a roztoči mají ideální podmínky. Pokud potřebujete ochranu proti polití, použijte prodyšnou membránovou plachtu, která propouští páru, a perte ji často. Další chybou je otáčet jen matraci, ale nevětrat ložnici. Vlhkost v místnosti je klíčová – držte ji pod 50 %, větrejte denně a nepřetápějte.

U rostoucích dětí a dospívajících se vyplatí sledovat i tloušťku matrace. Čím silnější matrace, tím výš se dostanete, i když rám zůstane stejný. Při výměně matrace proto změřte výšku znovu, místo abyste spoléhali na to, že „to sedí jako dřív". Stejně tak zábradlí a žebřík musí odpovídat nové výšce. Žebřík, který končí daleko od hrany lůžka, svádí k natahování a pádům.

Praktické pravidlo pro teenagery: výška ležení má být taková, aby se po usednutí na kraj dala chodidla položit na podlahu celou plochou. Ne na špičky, ne s podloženou stoličkou, která se v noci posune. Pokud má postel úložný prostor pod matrací, počítejte s tím, že se ležení zvedne. Vyšší ležení znamená delší cestu dolů a větší tlak na kolena a záda při každodenním vstávání.

U batolat a dětí do šesti let se vyhněte postelím, jejichž ležení je výš než zhruba do pasu dospělého. Vysoké patro bývá lákavé kvůli úspoře místa, ale dítě v noci v polospánku hledá zábradlí, ne žebřík. Pokud už patrovou postel máte, trvejte na tom, aby horní lůžko mělo pevné zábradlí po celé délce kromě místa výstupu, a to i tehdy, když výrobce tvrdí, že stačí kratší. Zábradlí musí vydržet tlak těla, ne jen ruku.

Když dítě povyroste, výška přestává být o centimetrech a začíná být o prostoru U teenagerů je nízká postel často praktičtější než vysoká. Vysoká lůžka a patra vypadají jako řešení malého pokoje, ale teenager potřebuje místo na sezení, na noční stolek, na nabíječku a na to, aby se ráno oblékl, aniž by se mlátil hlavou o strop nebo o spodní lůžko. Pokud má pokoj nízký strop, patrová postel znamená, že nahoře se nedá sedět. To je častá chyba: rodiče koupí patro kvůli úspoře podlahy, ale dítě pak tráví čas na posteli v předklonu.

Výška postele se neřeší metrem od podlahy k matraci, ale tím, co dítě zvládne samo a bezpečně. U předškoláků jde hlavně o to, aby nohy při sezení na kraji dosáhly na zem, případně na pevnou stoličku. Pokud dítě musí seskakovat, každé ráno a každý večer riskuje špatné došlápnutí. Orientačně počítejte, že horní plocha matrace má být ve výšce, kdy dítěti při sezení visí chodidla těsně nad zemí nebo se jí lehce dotýkají.

Nejčastější chyba není špatná výška rámu, ale to, že se výška nezmění, když dítě vyroste. Postel, která byla bezpečná v pěti letech, může být v patnácti nepohodlná, protože teenager sedí na kraji s nohama ve vzduchu a vstává přes bok. Pokud si nejste jistí, změřte výšku ležení, posaďte dítě na kraj a nechte ho vstát. Podle toho poznáte, jestli je potřeba nižší rám, jiná matrace, nebo jen pevná stolička, která se nepohybuje.