Šestý krok je redukce povrchů. Každá plocha, na kterou se dá něco položit, se dřív nebo později zaplní. Pokud máte v ložnici noční stolek, komodu i parapet, zvažte, zda všechny potřebujete. Jeden noční stolek stačí, pokud spíte sami. Parapet nechte prázdný nebo na něm mějte jen jednu rostlinu. Odkládací plochy v ložnici mají sloužit k odložení knihy a sklenice vody, ne k ukládání všeho, co doma nemá místo.

Teplota a směr tlaku rozhoduj

Po ověření konstrukce přichází na řadu rozvody. V paneláku se elektřina, voda a odpady často táhnou v místech, která neodpovídají novému dispozičnímu řešení. Nechte si zpracovat projekt nových rozvodů včetně umístění zásuvek, vypínačů a odpadů. Teprve pak se rozhodujte o příčkách a obkladech. Typická chyba je opačný postup: lidé nejdřív vybourají příčky, položí nové potrubí a zjistí, že záchod nelze napojit jinak než přes sousedův strop. Voda a elektřina se vždy dělají před zdmi a podlahami, ne po nich.

Rámy, které spolu mluví Rámy nemusí být stejné, ale měly by mít společný prvek – barvu, šířku profilu nebo materiál. Kombinace tenkého kovu a masivního dřeva funguje jen tehdy, když je záměrná a opakuje se. Pokud mícháte černé a světlé rámy, držte se pravidla, že převažuje jeden typ a druhý ho jen doplňuje. Sklo bez rámu se hodí k fotografiím, ale na velké ploše působí prázdně. Pasparta není zbytečnost: dodá obrazu vzduch a sjednotí různorodé formáty do jednoho celku.

Základem kompozice je jedna pomyslná osa, ke které se všechno vztahuje. Může to být střed nábytku, střed zdi nebo horní linie, od které se odvíjí výška zavěšení. U symetrického uspořádání držte stejné rozestupy mezi rámy i od okrajů. U asymetrického seskupení seřiďte alespoň jednu společnou hranu, obvykle spodní nebo horní. Nejčastější chyba je příliš velký odstup mezi rámy – vznikne dojem, že k sobě nepatří. Menší mezera, zhruba na šířku dvou prstů, působí kompaktněji a celek drží pohromadě.

Rekonstrukce bytu v panelovém domě má svá pevná pravidla, která vyplývají z konstrukce budovy. Než vezmete do ruky kladivo, zjistěte, které stěny jsou nosné a které pouze dělící. V paneláku to poznáte podle tloušťky a materiálu – nosné bývají železobetonové panely o síle kolem 15 cm, příčky jsou tenčí a zvukově duté. Jakýkoli zásah do nosné konstrukce nebo do stropu je zakázán a hrozí za něj sankce i statické problémy pro celý dům. Prvním krokem tedy není výběr obkladů, ale prohlídka s projektantem a ověření dokumentace na stavebním úřadě.

Vrtání zůstává nejspolehlivější u těžkých rámů, zrcadel a všeho nad postelí nebo pohovkou. Použijte hmoždinku odpovídající materiálu zdi a vrut o něco delší, než je tloušťka hmoždinky. Před vrtáním si tužkou označte nejen místo, ale i vodorovnou linii pomocí vodováhy. Drobné odchylky jsou vidět víc než nerovnoměrné rozestupy. Do sádrokartonu bez nosného profilu použijte speciální hmoždinky, které se v desce rozepřou.

Demolice, hrubá stavba, rozvody, povrchy Samotná demolice má být řízená. Odstraňte pouze to, co je v projektu, a zbytek nechte stát. U podlah v paneláku pozor na původní vrstvy – někdy je pod nimi azbest nebo jiný materiál, který vyžaduje odbornou likvidaci. Po demolici následuje hrubá stavba: nové příčky, případně přesun dveří. Poté přijdou na řadu rozvody, a to v tomto pořadí: nejdřív voda a odpady, pak elektřina, nakonec vzduchotechnika. Vše se musí vyzkoušet a zdokumentovat před zaklopením. Fotky rozvodů před obkladem vám později ušetří hodiny hledání při jakékoli opravě.

Druhý nátěr nanášejte až po úplném zaschnutí prvního. Křídová barva schne na dotek rychle, ale tvrdne pomaleji; pokud ji přetřete brzy, začnete ji rozmazávat a vzniknou šmouhy. Ideální je tenká vrstva, kterou rozetřete štětcem nebo válečkem v jednom směru. Silná vrstva nevypadá lépe, jen se déle suší, snadno se odloupne a při broušení mezi vrstvami se z ní stane guma. Mezi vrstvami jemně přebruste brusným papírem s vysokou zrnitostí, abyste odstranili nerovnosti a prachové částice.

Montáž bez vrtání se hodí na omítku, sádrokarton i obklady. Lepidcí háčky a pásky unesou menší a středně velké rámy, ale vždy je nalepujte na očištěný a odmaštěný povrch a nechte je dostatečně dlouho zatvrdnout, než na ně cokoli pověsíte. Hmotnost rámu berte vážně – výrobce udává nosnost pro konkrétní typ podkladu, ne pro ten váš. Na tapety a staré nesoudržné omítky lepení raději vynechejte, hrozí, že se povrch odloupne i s rámem.

Základní pravidlo zní: tyč pro dlouhé věci dejte na jednu stranu a nad ni nebo vedle ni postavte druhou tyč ve výšce 100 cm pro krátké věci. Tím získáte dvě úložné úrovně nad sebou místo jedné. Tyč umisťujte tak, aby mezi ni a stropem nebo policí nad ní zůstalo aspoň 5 cm na věšák. Pokud dáte tyč příliš blízko zdi, ramínka se budou zasekávat a oblečení se bude otáčet. Osa tyče má být asi 25–30 cm od zadní stěny.