Potom nastavte rychlost zavírání. Na těle bývají dva šrouby: jeden řídí rychlost celého zavírání, druhý takzvané dovírání, tedy posledních pár centimetrů. Otáčejte jimi po malých krocích a po každé změně dveře vyzkoušejte. Dveře se mají zavřít plynule, bez bouchnutí, ale zároveň se musí spolehlivě zaklapnout do zámku. Když se zavírají moc rychle, lidé je přidržují a samozavírač ničí. Když moc pomalu, zůstanou pootevřené a je to stejně k ničemu.

Po vybroušení se povrch důkladně vysaje a otře vlhkým hadrem, aby se odstranil prach. Mezi jednotlivými vrstvami laku se brousí jemně ručně, jen aby se odstranily nerovnosti. Pokud se práší, je lepší počkat, až prach sedne, a pak ho setřít antistatickou utěrkou. Vlhký hadr na neošetřené dřevo příliš mokrý být nesmí, jinak se zvednou vlákna a povrch bude drsný.

Před finálním nátěrem stěnu přebruste jemným zrnem, znovu ji odprašte a překontrolujte latí. Drobné vady vytmelte rychleschnoucí opravnou hmotou a nechte je zatvrdnout. Teprve potom naneste penetraci a dvě vrstvy barvy. První vrstva může být mírně naředěná, druhá už v plné konzistenci. Mezi nátěry dodržte doporučenou pauzu, obvykle několik hodin. Výsledek nebude dokonale rovný jako u novostavby, ale zmizí stíny a vlny, které by jinak každý nátěr jen zvýraznil.

Nejčastější chyby jsou stejné: chybějící izolace, příliš nízký příkon na velkou místnost, termostat bez podlahového čidla a zapomenutá revize. Další chybou je zapnutí topení příliš brzy po zalití, kdy hmota ještě nevyzrála. Výsledkem je prasklina, poškozený kabel a nutnost celou skladbu odstranit. Pokud se dodrží příkon, izolace, rovinnost a technologické přestávky, topení funguje tiše, rovnoměrně a dlouho.

Před finálním lepením si vše vyzkoušejte na sucho a zkontrolujte, zda deska nikde nedře o rám a zda lícuje s okolní zdí. Po montáži nechte tmel vytvrdnout alespoň jeden den a teprve potom parapet umývejte. Běžná údržba spočívá v měkkém hadříku a prostředku bez abraziv. Vyhněte se rozpouštědlům, která naleptávají laminát i plast. Když je parapet správně změřený, uchycený a utěsněný, vydrží roky bez oprav.

V panelovém bytě se zvuk šíří hlavně dvěma cestami: vzduchem přes stěny a dveře a konstrukcí přes podlahu, strop a nosné prvky. Než začnete cokoli kupovat, určete, kudy hluk skutečně jde. Zavřete se v ložnici, nechte někoho v obýváku mluvit normálním hlasem a poslouchejte postupně u stěny, u dveří, u podlahy a u zásuvky. Nejčastější chyba je polepit pouze dělicí stěnu, i když hluk proniká spárou pod dveřmi nebo přes instalační šachtu.

Elektrické podlahové topení v bytě vypadá jako jednoduché řešení: položíte topný kabel, zalijete ho a topí. Jenže právě tady vzniká většina problémů. Rozhoduje totiž skladba podlahy, příkon na metr čtvereční a to, zda je podlaha vůbec schopná teplo předat do místnosti, a ne do stropu souseda.

Skladba rozhoduje o tom, zda teplo vůbec projde Pod topný prvek patří tepelná izolace, jinak bude topení vyhřívat nosnou konstrukci. Nad ním musí být materiál, který teplo vede a rozvádí. Keramika je ideální, protože snese vyšší teploty a dobře předává teplo. Dřevo a laminát mají limity, obvykle se u nich drží nižší povrchová teplota a pomalejší náběh. Když se izolace vynechá nebo se použije nevhodná podložka, systém pojede naplno a místnost se stejně neohřeje.

Montáž začíná rovinností podkladu. Nerovný povrch znamená vzduchové kapsy, přehřívání kabelu a jeho postupné selhání. Topný prvek se nikdy nesmí zkrátit ani nastavovat, délka je dána výrobcem. Před zalitím si změřte odpor a zapište si hodnotu, později podle ní poznáte poškození. Do lepidla ani do betonu nepatří ostré předměty, hrany ani spony. Dilatační spáry v podlaze se nesmí přemostit topným kabelem.

Začněte typem. Topné rohože se hodí do místností, kde se počítá s tenkou vrstvou lepidla nebo samonivelační hmoty. Topné kabely dávají větší volnost u nepravidelných půdorysů, ale jejich rozložení musíte spočítat předem, protože rozteč určuje výkon. Fóliové topení se montuje suchou cestou pod plovoucí podlahu, nesnáší však těžký nábytek a bodový tlak. Vodní systémy jsou investičně náročnější a v bytě narazí na výšku podlahy i na možnosti rozvodu.

Příkon se nevolí od oka. Pro vytápění celé místnosti potřebujete výrazně vyšší hodnotu než pro pouhé temperování. Podlahové topení jako hlavní zdroj tepla se navrhuje podle tepelných ztrát místnosti, ne podle plochy. Pokud ho chcete jen pro příjemný došlap v koupelně, stačí nižší příkon a delší doba náběhu. Klíčové je, aby instalovaný výkon odpovídal jištění okruhu a aby termostat měřil teplotu v podlaze, ne jen v místnosti.