Úzká chodba odpouští jen málo. Jakmile u dveří vznikne hromada bot a kabát visí přes ramínko napůl na zemi, první dojem je pryč, ať je zbytek bytu zařízený jakkoli. Nejde přitom o to koupit drahé věci. Jde o to sladit hloubku, výšku a počet kusů s tím, kolik lidí byt opravdu obývá.

Místo nočních stolků použijte úzké police připevněné ke zdi nebo malé závěsné boxy. Na každé straně postele potřebujete jen místo na lampu, sklenici vody a telefon. Když tyto tři věci umístíte na zeď, získáte podlahu, kterou lze uklízet a která opticky prodlužuje místnost. Stejně tak skříně: pokud je to možné, zvolte vestavěné nebo vysoké a úzké, které sahají až ke stropu. Nízké komody s volným prostorem nad sebou jen rozbíjejí pohled a vytvářejí dojem nepořádku.

Záclony zavěste co nejvýš, ideálně ke stropu, a nechte je sahat až k podlaze. Tyč nebo kolejnice by měla být širší než okno, aby záclona v otevřeném stavu nezakrývala sklo. Závěsy v barvě stěny nebo o pár odstínů světlejší prodlouží místnost do výšky. Naopak krátké záclony končící uprostřed okna nebo těžké tmavé závěsy ložnici opticky sníží a zatíží.

Ložnice, která působí stísněně, nebývá nutně nejmenší místnost v bytě. Rozdíl mezi útulným a přeplněným dojmem často vzniká jen špatným rozmístěním nábytku, tmavými barvami a nevhodným osvětlením. Optické zvětšení prostoru není o kouzlech, ale o několika promyšlených krocích, které můžete udělat během jednoho víkendu.

Děti potřebují jasně viditelnou hranici mezi učením a volnem. Nestačí říct „tady se pracuje". Pomozte tomu fyzicky: jiná barva podložky, jiná lampa, kobereček, který vymezuje zónu, nebo jednoduše úklid hraček do uzavřené bedny, která stojí mimo dosah. Když jsou hračky vidět, dítě je bude chtít. Když jsou schované, přestanou existovat. Stejně tak mobil a sluchátka nepatří na pracovní desku. Pokud je dítě potřebuje k výuce, ať leží na okraji stolu obrazovkou dolů a používají se jen tehdy, když to úkol vyžaduje.

S osvětlením zacházejte stejně jako s barvami. Jeden centrální lustr uprostřed stropu vytváří stíny v rozích a místnost zmenšuje. Přidejte dvě až tři menší světla — nástěnné lampičky, stojací lampu s úzkým stínidlem, nepřímé osvětlení za postelí. Teplé světlo kolem 2700–3000 K je pro ložnici příjemnější, ale pro čtení potřebujete bodové světlo s vyšší intenzitou. Vyhněte se studenému bílému světlu, které prostor zplošťuje.

Výběr křesla do obýváku se většinou láme na dvou místech: buď se rozhoduje podle vzhledu, nebo podle ceny. Ani jedno není špatně, ale samo o sobě to nestačí. Křeslo, které vypadá skvěle v katalogu, může být po hodině sezení utrpení. A naopak nenápadný kus může sloužit lépe než výrazný designový kousek. Rozhoduje totiž to, jak přesně sedí vašemu tělu a jak zapadne do prostoru, kde skutečně žijete.

Barvy, světlo a zrcadla rozhodují Světlé odstíny stěn, stropu i podlahy odrážejí světlo a stírají hranice místnosti. Nemusíte ale všechno obléknout do bílé — jednotný světlý tón v kombinaci s několika tmavšími doplňky působí klidněji a hloubku dodá jen pár detailů. Zrcadlo je nejúčinnější nástroj: umístěte ho naproti oknu nebo na zeď kolmou k oknu, nikdy ne proti posteli, kde by odráželo vás a působilo rušivě. Velké zrcadlo od podlahy až ke stropu přidá dojem dalšího okna.

Dalším častým omylem je příliš mnoho dekorací. Obrázky, samolepky, řetězy a výtvory na zdech mohou být hezké, ale nad stolem vytvářejí vizuální šum. Pokud chcete dítě motivovat, použijte jednu nástěnku, na kterou se připevní rozvrh nebo hotové úkoly. Zbytek stěny nechte prázdný. Stejně tak platí, že méně je více u osvětlení. Světlo má dopadat na desku z boku nebo zepředu, ne dítěti do očí a ne zezadu, aby si nezakrývalo práci vlastním stínem.

Nezapomeňte na vertikální linie. Pruhy na tapetě, svislé švy na nábytku, úzké vysoké zrcadlo nebo knihovna od podlahy ke stropu vedou oko vzhůru a místnost působí vyšší. Vodorovné linky, jako jsou nízké široké komody nebo Police přes celou šířku zdi, naopak prostor rozšiřují, ale snižují. Kombinujte je podle toho, co potřebujete vyřešit — nízký strop, nebo úzkou místnost.

Nejčastější chybou je snaha zaplnit každý kout. Prázdné místo není plýtvání, je to vzduch, který místnost dýchá. Před koupí dalšího nábytku si změřte, kolik volné podlahy vám zůstane. Pokud po posteli a skříni zbývá méně než jeden krok na každé straně, je čas něco odstranit, ne přidat. Ložnice nemá být skladiště — má být místem, kde se dá volně projít a nadechnout.