Zrcadlo je nejúčinnější nástroj, ale záleží na umístění. Velké zrcadlo na delší stěně předsíň opticky prodlouží. Zrcadlo naproti dveřím ji naopak rozšíří. Vyhněte se malým zrcátkům poskládaným vedle sebe – vytvářejí dojem nepořádku. Nejlepší je jedno velké zrcadlo od podlahy až do výšky očí, ideálně bez rámu nebo s tenkým rámem v barvě stěny. Rám z tmavého dřeva nebo kovu předsíň znovu zmenší.

Počet zastávek držte mezi pěti a sedmi. Na každé zastávce nechte jednu šifru a jednu indicii k dalšímu místu. Indicie může být slovní popis („kde se suší prádlo"), obrázek nebo jednoduchá hádanka. Vyhněte se dvojznačným nápovědám – „u zeleného" může znamenat keř, dveře i auto. Pokud si nejste jistí, přidejte k indicii malý symbol, který děti uvidí až na místě.

Po prvních metrech bez koleček přichází fáze upevňování. Jezděte pravidelně, ale krátce, a střídejte rovné úseky s mírným zatáčením. Dítě se tak učí naklápět do oblouku a používat brzdy včas. Až bude jisté, přidejte delší vyjížďky a teprve potom zvažte náročnější terén. Pokud se objeví pád, nechte dítě, ať se samo zvedne a pokračuje, pokud to jde. Strach z pádu je přirozený, ale přílišná ochrana ho posiluje. Klidný dospělý, jasné pokyny a dobře vybrané kolo udělají pro první jízdu bez koleček víc než jakákoli motivace sliby.

Jak krabici rozřezat a spojit, aby něco vydržela Na rovné řezy stačí ostrý nůž na karton, na zaoblené otvory se hodí nůžky s pevnými čepelemi. Vždy řežte na podložce a od sebe, ne k sobě. Hrany potom přelepte textilní páskou, aby se dítě nepořezalo. Spojování dílů je největší slabina všech kartonových staveb. Lepidlo v pistolce drží rychle, ale karton se pod ním kroutí. Proto raději kombinujte lepidlo s páskou přes hranu a na namáhaná místa přidejte proužky kartonu jako výztuhu.

Typická chyba je příliš velké okénko nebo naopak příliš malý vstup. Dítě se pak do hry nevejde nebo naopak konstrukce ztratí pevnost. Další častou chybou je opomenutí zadní stěny u kuchyňky. Právě ta drží tvar a brání tomu, aby se vše rozjelo do stran. U obchodu se vyplatí přidat alespoň nízkou přepážku, aby zboží nepadalo na zem.

První návyk je časový blok. Dejte si 20 minut a nastavte časovač. Ne „uklidím, až bude čas", ale „od 18:00 do 18:20 uklízím". Během bloku se nepřesouvejte do jiné místnosti, dokud tu aktuální nedokončíte. Typická chyba je běhat s hadrem z pokoje do pokoje a nakonec nemít hotové nic. Pokud vás u toho chytí telefon, položte ho do jiné místnosti. Rušivý prvek není nepořádek, ale přerušování.

Hotová stavba by měla mít stabilní základnu. Když se krabice prohýbá, podložte ji zezadu dalším kusem kartonu nebo dřevěnou lištou. Až ji děti přestanou používat, stačí ji složit a uschovat. Karton se časem opotřebí, ale to není důvod k smutku – je to materiál, který se dá kdykoli nahradit novým a děti si tak mohou postavit obchod nebo kuchyňku znovu, třeba jinak.

Když se na Měsíc podíváte dalekohledem nebo i pouhým okem, jeho povrch připomíná ementál. Jenže zatímco díry v sýru vznikají bakteriálním kvašením, měsíční krátery mají úplně jiný původ. Většina z nich vznikla dopadem těles z vesmíru – planetek a komet – které na Měsíc narazily v průběhu miliard let. Klíčové je, že Měsíc nemá atmosféru, která by většinu těchto těles spálila ještě před dopadem, a nemá ani vítr, déšť ani tektoniku desek, které by stopy po dopadech zahladily. Proto jsou krátery na Měsíci tak dobře zachované a vypadají jako důlky ve švýcarském sýru.

Kartonová krabice od spotřebiče nebo většího nábytku je nejlepší základ pro dětskou hru na obchod a kuchyňku. Klíčové je vybrat krabici, která je pevná a má ještě nepoškozené chlopně. Čím silnější je vrstva, tím déle vydrží každodenní zacházení. Před samotným stavěním krabici vyčistěte, odstraňte přebytečnou lepicí pásku a nechte ji proschnout, pokud byla někde mokrá.

Povrchová úprava rozhoduje o tom, jestli vydrží týden, nebo celé prázdniny. Barvy na bázi vody karton nenamočí tolik jako akrylové a rychleji schnou. Pokud chcete obchod nebo kuchyňku používat i venku, přetřete je bezbarvým lakem nebo oblepte průhlednou fólií. Na doplňky se hodí vše, co doma najdete – víčka od sklenic, roličky od papírových utěrek, zbytky látek. Ale pozor na drobné předměty, které by menší děti mohly spolknout.

Nejprve si rozmyslete, co má která strana představovat. U obchodu se vyplatí udělat pult v úrovni pasu dítěte a nad ním okénko. U kuchyňky zase spíš podélný pult, dost místa na „vaření" a police na nádobí. Rozměry si nakreslete křídou přímo na karton a teprve pak řežte. Řezání předem naplánovaných otvorů je přesnější a méně se jich pokazí.