Máslo musí být změklé, ne roztopené. Roztopený tuk se při hnětení spojí s moukou příliš rychle a těsto pak působí tuhé. Všechny suroviny dejte do mísy a nejprve promíchejte nožem, teprve potom rukama. Hněťte krátce, jen dokud se těsto nespojí. Dlouhé hnětení lepek rozvine a štrúdl bude po upečení gumový. Hotové těsto zabalte do potravinové fólie a dejte do chladničky alespoň na hodinu, ideálně na dvě. Chlad je důležitý: tuk ztuhne a těsto se pak lépe válí.Častá chyba je příliš mnoho vody. Pohovka není koberec, voda proteče do molitanu a tam zůstane. Tam vzniká plíseň a zápach, který se vrátí při každém zvlhčení. Vždy pracujte s malým množstvím tekutiny a po každém kroku vysajte. Pokud máte vysavač s funkcí mokrého sání, použijte ho, ale jen na nízký výkon. U kožených a ekologických potahů nejdřív vyzkoušejte postup na neviditelném místě, třeba na zadní straně opěradla.
Krém se může zdát příliš řídký, a tak ho lidé zahušťují moukou nebo škrobem. To je chyba, po čase ztuhne a ztratí chuť. Místo toho ho zpevněte chlazením. Přendejte krém do uzavíratelné nádoby a nechte ho v lednici alespoň čtyři hodiny, nejlépe přes noc. Tuk ztuhne a krém získá stabilitu. Před plněním dortu ho vytáhněte dvacet minut předem, aby se dal roztírat. Nikdy ho nešlehejte metličkou za studena, jen ho jemně promíchejte stěrkou.
Ostření, které rozhoduje o krátere
Během zimy pak dřevo nenechávejte ležet ve sněhu. Přesuňte si do domu nebo do suchého přístřešku jen tolik, kolik spotřebujete na několik dní. Střídavé vystavování mokrému sněhu a teplu uvnitř způsobuje praskání a zbytečný úbytek. Pokud dřevo skladujete správně, poznáte to jednoduše: je lehké, na čele štěpiny nemá vlhké skvrny a při poklepání zní dutě. Takové dřevo hoří čistě, méně kouří a vydá více tepla. Naopak těžké, vlhké poleno znamená, že energii z topení spotřebujete na odpaření vody místo na ohřev místnosti.
Největší chyba při skladování dřeva na zimu je myslet si, že stačí ho naházet na hromadu a počkat. Dřevo potřebuje především pohyb vzduchu, a to ze všech stran. Pokud ho složíte těsně k sobě nebo ho přikryjete plachtou až k zemi, vlhkost z něj nemá kudy odejít. Výsledkem je plíseň, dřevokazné houby a při topení mnohem nižší výhřevnost. Správné skladování začíná už v momentě, kdy dřevo řežete a štípete.
Štípané dřevo schne výrazně rychleji než kulatina. Čím menší kusy, tím větší povrch a tím rychleji odchází voda. Ideální je naštípat polena na délku, kterou budete skutečně topit, obvykle 25 až 33 cm. Štípaná strana by měla být orientovaná ven z hromady, aby vzduch proudil podél vláken. Pokud máte možnost, nechte dřevo proschnout na volném prostranství alespoň jedno léto. Dřevo na zimu, které kácíte na jaře, může být připravené až za rok, ne za pár měsíců.
Co rozhoduje o skutečné únosnosti roš
Typická chyba je skladovat dřevo v uzavřené garáži nebo ve sklepě. Tam sice neprší, ale není tam dostatečný pohyb vzduchu. Dřevo tam zůstává vlhké a postupně černá. Stejně špatné je dávat ho do těsné blízkosti kompostu nebo hnojiště, odkud se šíří spory plísní. Pokud máte jen malý dvorek, postavte hromadu na osluněné místo s převládajícím větrem. Přímé slunce nevadí, naopak pomáhá povrch vysušovat.
Kam dřevo umístit a čím ho chránit Místo pro skladování musí být vzdušné, ideálně pod převisem střechy nebo v otevřeném přístřešku, kde na dřevo neprší, ale vítr jím může volně procházet. Hromadu nestavte přímo na zem. Podklad z cihel, palet nebo trámků zvedne spodní vrstvu a zabrání, aby dřevo nasávalo vlhkost z půdy. Mezi hromadou a zdí nechte mezeru alespoň 10 cm. Pokud dřevo zakrýváte, použijte jen lehkou plachtu přes vršek, která přesahuje jen několik centimetrů. Nikdy nebalte celou hromadu do nepromokavé fólie – pod ní se drží vlhko a dřevo začne plesnivět.