Ventilátor sám o sobě nestačí, pokud nemá kudy přivádět čerstvý vzduch. V těsné koupelně vzniká podtlak, motor se dusí a vlhkost zůstává. Vyřešte to štěrbinou ve dveřích (2–3 cm nad podlahou), mřížkou ve dveřích nebo přívodem z chodby. Naopak příliš silný ventilátor v malé místnosti vysává vzduch z ostatních místností a může přenášet pachy z kuchyně. Zkuste kompromis: nižší výkon s delší dobou běhu funguje lépe než krátký výkonný tah.
Než přijdou řemeslníci, udělejte si plán nových tras. Rozvody vody veďte pokud možno v podlaze nebo v instalační předstěně, ne v obvodové zdi, kde hrozí zamrznutí. Odpady musí mít dostatečný spád – minimálně dvě procenta u běžného potrubí a víc u delších tras. Špatný spád je nejčastější chyba, která se projeví až po měsících neustálým ucpáváním. Dbejte na to, aby každé zařizovací předmět mělo vlastní odbočku a šla k němu zavřít voda. U topení zvažte, zda nepřejdete na jiný typ rozvodu, ale pozor – změna topného systému vyžaduje výpočet tepelných ztrát, ne jen výměnu trubek.
Poslední rada: udělejte si fotky a nákresy před zásahem. Při případné kontrole nebo prodeji bytu se vám budou hodit. A pokud narazíte na stěnu, která je na první pohled příčka, ale drží v ní ocelové prvky, raději se zastavte. Statické řešení není místo pro experimenty.
Na co si dát pozor: nikdy nezakrývejte odsávací mřížku ručníkem ani policí, pravidelně čistěte lopatky ventilátoru od prachu a mastnoty, a jednou za čas zkontrolujte, zda klapka volně doléhá. Pokud se plíseň objevuje i přes odsávání, hledejte netěsnost v odpadu nebo ve spárách sprchového koutu – vlhkost pak nejde z ovzduší, ale z konstrukce. Vyřešit příčinu je vždy levnější než donekonečna vysoušet následky.
Jak si ověřit konstrukci v praxi Nejspolehlivější je pohled do projektové dokumentace. Ta bývá uložená u stavebního úřadu, u správce budovy nebo v archivu developera. Hledejte půdorys s vyznačením konstrukcí, kde jsou nosné zdi zakreslené silnou plnou čarou a příčky tenkou. Pokud dokumentaci nemáte, pomůže sonda. Vyvrtejte malý otvor jádrovým vrtákem a podívejte se, z čeho je stěna. Cihla plná nebo beton napovídá nosné konstrukci, dutá cihla, pórobeton nebo sádrokarton spíš příčce. U panelových domů jsou nosné stěny betonové, příčky často z lehčených tvárnic.
Barvy a světlo dělají v malém prostoru víc než drahý nábytek. Světlé odstíny stěn a podlahy prostor opticky zvětší, tmavé ho stlačí. Nepoužívejte víc než tři barvy, jinak místnost působí neklidně. Světlo rozdělte na dvě části: centrální stropní a malou lampu u postele pro čtení. Silné bílé světlo nad postelí brání usnutí, proto volte teplý odstín. Zrcadlo na stěně naproti oknu pomůže odrazit denní světlo do místnosti, ale neumisťujte ho tak, aby odráželo postel – budete se v něm budit.
Vertikální vedení je základ. Pruh tapety s jemným svislým vzorem, dlouhý závěs od garnýže ke podlaze nebo obklad kladený na výšku protáhnou stěnu nahoru. Závěsy ale musí viset vysoko — tyč umístěná pár centimetrů pod stropem ho opticky srazí dolů. Stejně tak funguje nábytek: knihovna sahající ke stropu vypadá lépe než skříň končící metr pod ním, protože nad ní nevzniká prázdná mezera, která výšku zdůrazňuje jako nedostatek. Úzká mezera mezi nábytkem a stropem je nejčastější chyba.
Pozor na typický omyl: lidé si myslí, že každá stěna mezi bytem a chodbou je nosná. Často tomu tak je, ale ne vždy. Stejně záludné jsou stěny kolem výtahové šachty nebo instalačních jader. Další častá chyba je bourání příčky, která nese rozvody nebo je součástí ztužujícího systému. I zdánlivě nepatrná příčka může držet stropní konstrukci proti vodorovnému posunu.
Základní pravidlo zní: nosná stěna přenáší zatížení z pater nad vámi do základů, příčka pouze rozděluje prostor. Nosné stěny bývají silnější, obvykle od 15 do 45 centimetrů, zatímco příčky mívají 8 až 12 centimetrů. Tloušťka sama ale nestačí. Někdy je příčka obložená sádrokartonem a zdá se tlustší, jindy je nosná stěna v panelovém domě tenká jen zdánlivě kvůli omítce. Vždy měřte na více místech a odečítejte omítku.
Když si nejste jistí, zavolejte statika. Prohlídka a posudek stojí zlomek toho, co oprava havárie. Statik vám také řekne, zda lze nosnou stěnu nahradit ocelovým nosníkem nebo překladem, a jak má být provedený. Nikdy nebourat nosnou konstrukci bez projektu a bez ohlášení na stavebním úřadě. U příček si vystačíte sami, ale i tady platí: nejdřív ověřit, potom bourat.
Než vezmete do ruky bourací kladivo, musíte vědět, do čeho mlátíte. Záměna nosné stěny za příčku je nejdražší chyba při rekonstrukci bytu. Následky sahají od popraskaných obkladů u sousedů až po statické poruchy celého domu. Rozeznat oba typy konstrukcí přitom není žádná magie, chce to jen trochu trpělivosti a správný postup.
Než přijdou řemeslníci, udělejte si plán nových tras. Rozvody vody veďte pokud možno v podlaze nebo v instalační předstěně, ne v obvodové zdi, kde hrozí zamrznutí. Odpady musí mít dostatečný spád – minimálně dvě procenta u běžného potrubí a víc u delších tras. Špatný spád je nejčastější chyba, která se projeví až po měsících neustálým ucpáváním. Dbejte na to, aby každé zařizovací předmět mělo vlastní odbočku a šla k němu zavřít voda. U topení zvažte, zda nepřejdete na jiný typ rozvodu, ale pozor – změna topného systému vyžaduje výpočet tepelných ztrát, ne jen výměnu trubek.
Poslední rada: udělejte si fotky a nákresy před zásahem. Při případné kontrole nebo prodeji bytu se vám budou hodit. A pokud narazíte na stěnu, která je na první pohled příčka, ale drží v ní ocelové prvky, raději se zastavte. Statické řešení není místo pro experimenty.
Na co si dát pozor: nikdy nezakrývejte odsávací mřížku ručníkem ani policí, pravidelně čistěte lopatky ventilátoru od prachu a mastnoty, a jednou za čas zkontrolujte, zda klapka volně doléhá. Pokud se plíseň objevuje i přes odsávání, hledejte netěsnost v odpadu nebo ve spárách sprchového koutu – vlhkost pak nejde z ovzduší, ale z konstrukce. Vyřešit příčinu je vždy levnější než donekonečna vysoušet následky.
Jak si ověřit konstrukci v praxi Nejspolehlivější je pohled do projektové dokumentace. Ta bývá uložená u stavebního úřadu, u správce budovy nebo v archivu developera. Hledejte půdorys s vyznačením konstrukcí, kde jsou nosné zdi zakreslené silnou plnou čarou a příčky tenkou. Pokud dokumentaci nemáte, pomůže sonda. Vyvrtejte malý otvor jádrovým vrtákem a podívejte se, z čeho je stěna. Cihla plná nebo beton napovídá nosné konstrukci, dutá cihla, pórobeton nebo sádrokarton spíš příčce. U panelových domů jsou nosné stěny betonové, příčky často z lehčených tvárnic.
Barvy a světlo dělají v malém prostoru víc než drahý nábytek. Světlé odstíny stěn a podlahy prostor opticky zvětší, tmavé ho stlačí. Nepoužívejte víc než tři barvy, jinak místnost působí neklidně. Světlo rozdělte na dvě části: centrální stropní a malou lampu u postele pro čtení. Silné bílé světlo nad postelí brání usnutí, proto volte teplý odstín. Zrcadlo na stěně naproti oknu pomůže odrazit denní světlo do místnosti, ale neumisťujte ho tak, aby odráželo postel – budete se v něm budit.
Vertikální vedení je základ. Pruh tapety s jemným svislým vzorem, dlouhý závěs od garnýže ke podlaze nebo obklad kladený na výšku protáhnou stěnu nahoru. Závěsy ale musí viset vysoko — tyč umístěná pár centimetrů pod stropem ho opticky srazí dolů. Stejně tak funguje nábytek: knihovna sahající ke stropu vypadá lépe než skříň končící metr pod ním, protože nad ní nevzniká prázdná mezera, která výšku zdůrazňuje jako nedostatek. Úzká mezera mezi nábytkem a stropem je nejčastější chyba.
Pozor na typický omyl: lidé si myslí, že každá stěna mezi bytem a chodbou je nosná. Často tomu tak je, ale ne vždy. Stejně záludné jsou stěny kolem výtahové šachty nebo instalačních jader. Další častá chyba je bourání příčky, která nese rozvody nebo je součástí ztužujícího systému. I zdánlivě nepatrná příčka může držet stropní konstrukci proti vodorovnému posunu.
Základní pravidlo zní: nosná stěna přenáší zatížení z pater nad vámi do základů, příčka pouze rozděluje prostor. Nosné stěny bývají silnější, obvykle od 15 do 45 centimetrů, zatímco příčky mívají 8 až 12 centimetrů. Tloušťka sama ale nestačí. Někdy je příčka obložená sádrokartonem a zdá se tlustší, jindy je nosná stěna v panelovém domě tenká jen zdánlivě kvůli omítce. Vždy měřte na více místech a odečítejte omítku.
Když si nejste jistí, zavolejte statika. Prohlídka a posudek stojí zlomek toho, co oprava havárie. Statik vám také řekne, zda lze nosnou stěnu nahradit ocelovým nosníkem nebo překladem, a jak má být provedený. Nikdy nebourat nosnou konstrukci bez projektu a bez ohlášení na stavebním úřadě. U příček si vystačíte sami, ale i tady platí: nejdřív ověřit, potom bourat.
Než vezmete do ruky bourací kladivo, musíte vědět, do čeho mlátíte. Záměna nosné stěny za příčku je nejdražší chyba při rekonstrukci bytu. Následky sahají od popraskaných obkladů u sousedů až po statické poruchy celého domu. Rozeznat oba typy konstrukcí přitom není žádná magie, chce to jen trochu trpělivosti a správný postup.