Po každém výletu, hlavně když byly boty mokré nebo zablácené, je vyčistěte co nejdříve. Nejdřív odstraňte hrubé nečistoty kartáčem a vlažnou vodou. Nepoužívejte agresivní saponáty ani horkou vodu, která ničí impregnaci a vysušuje materiál. Na zbytek nečistot stačí jemný mýdlový roztok. Poté boty nechte volně uschnout při pokojové teplotě, nikdy ne u radiátoru nebo na přímém slunci – rychlé sušení způsobuje praskliny a deformace. Do bot můžete nacpat novinový papír, který nasaje vlhkost a pomůže udržet tvar.

Po návratu si dejte čas na regeneraci. Protáhněte si lýtka a stehna, dejte si teplou sprchu a doplňte tekutiny. Příští den můžete cítit svalovou horečku, což je normální, ale pokud by vás něco silně bolelo, nechte si poradit od lékaře. Až si první výšlap sedne, budete vědět, co vám vyhovuje, a další túra už bude o zážitek bohatší. Klíčem je začít s respektem a s mírou – pak se z vás stane člověk, kterému hory učarují.

Základem je rozdělit si trasu na úseky podle charakteru terénu, ne podle kilometrů. Na exponovaných místech, kde se jde po skalách nebo s jištěním, budete logicky pomalejší. Počítejte s tím, že hodina na takovém úseku „stojí" za hodinu a půl na běžné pěšině. Méně zkušení chodci často podcení právě tyto pasáže, protože v mapě vypadají krátce. Tip: Pokud máte v plánu úsek, kde je potřeba nasadit ruce, přidejte si k plánovanému času polovinu navíc. A pokud jdete ve skupině, tempo určuje nejpomalejší člen, ne ten nejrychlejší.

Na co se naopak vykašlat, jsou prášky na spaní, projímadla a různé drahé masti na cévní problémy. Na túře řešíte hlavně tři věci: odřeniny, puchýře a dehydrataci. Na puchýře si vezměte náplast s polštářkem, ale ještě předtím se naučte ji nalepit správně. Polštářek musí být přesně na puchýři, ne vedle něj, a okraje náplasti pevně uhlaďte, jinak se zmačká a bude dělat další tlak. Ideální je vzít si navíc kousek mastného krému na promazání. Zní to nepatřičně, ale suchá kůže na patách je živnou půdou pro puchýře.

Pokud chcete ještě přírodnější vzhled, zvolte mlatovou cestu s vhodnou směsí písku, hlíny a jemného kameniva. Ta se zhutní pomocí vibrační desky, ale je důležité zajistit odvodnění. Bez něj se po první dešti změní v kluzkou kaši. Proto se vyplatí udělat podklad z hrubšího štěrku a teprve na něj nanést mlatovou směs. Vrstva by měla být silná alespoň pět centimetrů, jinak se rychle obrousí. Po zhutnění povrch ještě zpevněte pomocí přírodního pojiva, třeba rostlinného škrobu, který seženete v zahradnických potřebách.

Na co si dát pozor při nošení a skladování Samotné nošení má také svá pravidla. Vyvarujte se chůzi po ostrých hranách nebo asfaltu, pokud to není nutné, protože abraze podrážky a poškození špiček je nenávratné. Při nasazování bot nikdy nepoužívejte jen prsty na zadním tahu – tím se ničí zpevnění paty. Raději si povolte tkaničky (nebo suchý zip), šlápněte do boty a teprve pak utáhněte. Po výletu boty nechovejte nacpané v batohu, ale na vzduchu. Zablácené nebo mokré boty nenechávejte přes noc v tmavém koutě – ideální je je vyvětrat, ale nesušit prudkým teplem. Skladování by mělo být na suchém místě, nejlépe v prodyšném obalu (například látkovém pytli), a ne v igelitu, který podporuje plísně.

Když se rozhodnete poprvé vyrazit do hor, čeká vás víc než jen turistika. Hory vás naučí pokoře, trpělivosti a vlastnímu tempu. Ale aby první výšlap neskončil u zranění nebo zbytečného zklamání, je dobré vědět, jak na to. Není to o výkonu, ale o tom, abyste se cítili dobře a chtěli se vrátit.

Nastavení není jednorázová záležitost. Před každým delším výletem si najděte čas na dotažení všech popruhů. Začněte u bederního pásu, poté utáhněte ramenní popruhy a až na konec stabilizační popruhy nad rameny. Tyto poslední popruhy většina lidí ignoruje, ale právě ony přibližují batoh k tělu a zabraňují jeho kývání. Zkuste si batoh nasadit a podívat se do zrcadla — pokud horní část batohu padá dozadu, je třeba dotáhnout stabilizaci.

Důležitým detailem je také ventilace zad. Neznamená to, že batoh musí mít složitý „vzduchový" systém, ale měl by zajistit, že se záda tolik nepotí. Materiál zádové části by měl být prodyšný a neměl by mít ostré švy, které by se při pohybu zařezávaly. Pozor na batohy s kovovým rámem, který se může deformovat při pádu nebo přetížení — vždy kontrolujte, zda je rám integrovaný a chráněný.

Většina lidí netuší, jak ošetřit odřeninu, když jste dvě hodiny od nejbližší silnice. Nejdřív ránu vypláchněte čistou vodou, ale ne ze studánky – hrozí zanesení nečistot. Ideální je převařená voda z termosky nebo speciální fyziologický roztok v malém balení. Poté ránu dezinfikujte s rozmyslem. Jód štípe, ale účinkuje široce, takže pokud to vydržíte, je to nejjistější volba. Nakonec přiložte sterilní čtverec a zafixujte elastickým obinadlem, ale ne příliš pevně – prst na končetině by měl zůstat růžový, ne bílý.