Na severní straně nebo v hlubokém zastínění se daří kapradinám, břečťanu, netýkavkám a begoniím. Tyto rostliny vyžadují stálou vlhkost, ale nesnášejí přemokření. Vhodný je květináč s drenážní vrstvou na dně a substrát smíchaný s perlitem, který drží vzduch v půdě. Zalévejte méně často, ale důkladně – ideálně až tehdy, když vrchní dva centimetry substrátu vyschnou. Důležité je také chránit je před průvanem a náhlými teplotními výkyvy, které jim způsobují hnědnutí listů.

Typickou chybou je použití hrubých čisticích prostředků, jako jsou prášky na nádobí nebo kovové drátěnky. Ty dokážou zanechat na povrchu mikroskopické rýhy, ve kterých se pak nečistota drží ještě víc. Stejně tak se vyvarujte ultrazvukovým čističkám u šperků s organickými kameny, jako jsou perly, opál nebo tyrkys. Pokud si nejste jistí původem a povrchovou úpravou, otestujte čisticí prostředek na nenápadném místě, třeba na vnitřní straně prstenu. Vždy postupujte od nejšetrnější metody k silnější a sledujte reakci kovu.

Mezi nejrizikovější potraviny patří karamel, žvýkačky nebo tvrdé bonbony. Tyto sladkosti se přilepí na zámečky a při kousání je doslova utrhnou. Pokud si chcete dát něco sladkého, vyberte si měkkou čokoládu nebo sušenku, která se rychle rozplyne. Pozor i na oříšky a semínka – malé tvrdé částečky se mohou zaseknout pod drátkem a způsobit zánět dásní. Po každém jídle si vypláchněte ústa vodou a pokud je to možné, vyčistěte si zuby kartáčkem do hodiny.

Pokud si nejste jisti, zda je šperk skutečně stříbrný, nebo jen napuštěný vrstvou jiného kovu, proveďte jednoduchý test magnetem. Kvalitní stříbro není magnetické, takže pokud se šperk přitahuje, jedná se s největší pravděpodobností o ocel s povrchovou úpravou. V takovém případě nepoužívejte žádné abrazivní čisticí prostředky a spokojte se s opláchnutím v mýdlové vodě. A nezapomeňte, že i stříbro z druhé ruky může být pozinkované, což poznáte podle nažloutlého nebo namodralého odstínu. Tyto povrchové úpravy vyžadují zcela jinou péči, jinak riskujete jejich poškození.

První dny po nasazení jsou nejcitlivější. Dásně i zuby si zvykají na tlak a keramické destičky dráždí vnitřní stranu rtů. V této fázi vsaďte na měkkou stravu: bramborovou kaši, polévky, jogurty, pudinky nebo rozmačkané ovoce. Vyhněte se křupavému pečivu, ořechům a syrové zelenině. Ne proto, že byste je nemohli rozkousat, ale protože by vám každé sousto způsobovalo nepříjemnou bolest. Po týdnu se ale stav zlepší a můžete postupně zařazovat běžnější jídla.

Jak čalouněné čelo ovlivňuje zvuk v místnosti a proč na tom záleží Čalouněný povrch pohltí část zvukových vln, které by se jinak odrážely od tvrdé stěny. Pokud bydlíte v domě s ozvěnou nebo v bytě, kde je slyšet každý krok ze schodů, právě čelo postele může fungovat jako jednoduchý akustický prvek. Nejlépe se osvědčují tkaniny s hustou vazbou a výplň z polyuretanové pěny o vyšší hustotě – ta pohltí i nižší frekvence, které jinak rezonují. Pozor ale na to, že čelo samo o sobě nevyřeší hluk z ulice ani sousedy. Jeho akustický přínos oceníte hlavně v menších ložnicích, kde je poměr plochy čela k objemu místnosti výraznější. Pro maximální efekt neumisťujte čelo těsně k radiátoru a nenechávejte mezi ním a stěnou mezeru, kam by se vířil prach.

Při zařizování myslete i na větrání. Nízké podkroví pod střechou se v létě přehřívá a v zimě naopak chladne. Než začnete stavět příčky, zkontrolujte, zda je střecha dostatečně izolovaná a zda mezi krokmí a sádrokartonem není vzduchová mezera. Pokud tam není, hrozí kondenzace vlhkosti a plíseň. Řešením je dodatečná izolace, ale pozor na to, že každý centimetr navíc snižuje světlou výšku. Počítejte s tím už při návrhu a volte izolaci s co nejlepším součinitelem prostupu tepla, abyste nemuseli přidávat tlustou vrstvu.

Když se řekne nízké podkroví, většina lidí si představí tmavý kout, kam se vejde jen postel a skříň. Přitom právě šikmina, která bývá vnímaná jako překážka, dokáže při správném rozmístění vytvořit intimnější a útulnější atmosféru než běžný pokoj. Klíčem není bojovat s klesajícím stropem, ale naopak ho využít jako přirozený předěl mezi zónami. Začněte tím, že si na papír zakreslíte průběh krokví a vyznačíte místa, kde je světlá výška alespoň sto osmdesát centimetrů – tam umístíte sezení, pracovní stůl nebo čelo postele. Do nejnižších partií pod šikminou pak patří úložné prostory, které by v běžném pokoji jen zabíraly místo.

Nízká část pod šikminou není bezcenná – jen potřebuje jiný účel Nejčastější chybou bývá snaha nacpat pod šikminu klasickou skříň s hloubkou šedesát centimetrů. V místě, kde strop klesá pod metr, se ale před ní nedá pohodlně stát a dvířka nejdou otevřít. Mnohem praktičtější je nechat si na míru vyrobit nízké zásuvky nebo výsuvné kontejnery, které vysunete jako šuplík a nemusíte se do nich natahovat. Pokud je šikmina opravdu nízká, využijte ji na sezónní věci, které vytáhnete jen párkrát do roka – lyže, kufry, deky. Do prostoru mezi krokvemi můžete navíc umístit police, které kopírují sklon střechy a pojmou knihy nebo dekorace, aniž by zasahovaly do průchozí zóny.