Kde hledat další místo, když už všechno máte Kuchyně a koupelna bývají nejproblematičtější. Místo klasických skříněk vyzkoušejte výsuvné police do úzkých mezer mezi spotřebiči – tam se vejdou kořenky, čisticí prostředky nebo prkénka. Do dvířek skříněk namontujte tenké držáky na víčka, fólie nebo sáčky, čímž získáte plochu, kterou jste dosud nevyužívali. V koupelně pak nad dveře umístěte poličku na ručníky nebo kosmetiku, ale dbejte na to, aby byla dobře upevněná a nebránila v otevírání.

Největším nepřítelem malé předsíně bývá přeplněnost. Když na otevřené police naskládáte všechno, co doma máte, výsledek bude působit stísněně. Zkuste princip třetin: jednu třetinu polic nechte prázdnou, druhou zaplňte dekorativními předměty a do poslední schovejte věci do boxů nebo košíků. Tyto boxy vybírejte v jedné barvě, nejlépe bílé nebo přírodní, aby nerušily optický klid. Pokud potřebujete uschovat kabáty, dejte přednost závěsné tyči s látkovým závěsem před pevnými dveřmi – textilie prostor zjemní a skryje nepořádek bez tvrdých hran.

Pozor na jednu častou chybu – předsíňová stěna nemá sahat až ke stropu. Mezi horní hranou a stropem nechte mezeru alespoň patnáct centimetrů. Stejně tak nenechávejte stěnu volně stát doprostřed místnosti, pokud to není záměrný oddělovač. Většinou ji umístěte k nosné zdi, ale s odstupem od ní? Nikoliv, naopak ji připevněte tak, aby za ní vznikla úložná dutina jen tam, kde je to funkční. V malém bytě jde o každý centimetr, ale vzduchová mezera mezi stěnou a stropem je důležitější než ona sama.

Posledním tipem je pravidelně udržovat pořádek systémem „jeden dovnitř, jeden ven". Když si koupíte novou věc, jednu starou vyřaďte – ať už ji prodáte, darujete, nebo vyhodíte. Tento návyk zabrání tomu, aby se úložné prostory znovu zaplnily. Až budete mít pocit, že už opravdu nemáte kam dávat věci, podívejte se kriticky na obsah svých skříní – často zjistíte, že nejlepším úložným prostorem je ten, který v bytě nemusíte vůbec mít.

Jaké materiály a tvary dělají zázraky Už při výběru materiálu rozhodnete o výsledku. Lesklé lakované plochy nebo skleněné výplně odrážejí světlo a posouvají stěnu vizuálně dozadu. Matné tmavé dřevo naopak prostor zmenšuje, proto ho používejte jen na detaily, třeba na madla nebo rámečky. Stejně důležitý je tvar: svislé lišty nebo drážkování na dvířkách táhnou pohled vzhůru, a tím místnost jakoby zvedají. Pokud máte nízký strop, volte svislé členění, u dlouhé úzké chodby zase pomohou vodorovné pruhy na policích, které ji opticky rozšíří.

Pokud bydlíte v malém bytě, zvažte nábytek s více funkcemi – rozkládací pohovka s úložným prostorem uvnitř, jídelní stůl se zásuvkou na příbory nebo postel s čelem, které skrývá poličky. Nezapomeňte ale na ergonomii: každý den budete tyto mechanismy používat, takže musí být spolehlivé a snadno ovladatelné. Při výběru si vše vyzkoušejte v obchodě, nejen na pohled, ale i na dotek – špatný posuvný mechanismus vás bude zdržovat.

Prvním krokem je zaměřit se na místa, která obvykle zůstávají prázdná. Prostor pod postelí lze využít pomocí nízkých výsuvných boxů, ale pozor na prach a vlhkost – věci ukládejte do uzavíratelných vaků nebo krabic s víkem. Stejně tak využijete prostor nad skříněmi, kam patří sezónní oblečení nebo kufry. Pokud máte vysoké stropy, sáhněte po policích až ke stropu, ale myslete na to, že na ně musíte dosáhnout – proto tam dávejte jen věci, které nepotřebujete každý den.

Když má byt jen pár desítek metrů čtverečních, každý centimetr úložného prostoru je cenný. Základní pravidlo zní: využít vertikálu, propojit funkce a zbavit se věcí, které nepoužíváte. Než začnete kupovat jakékoli boxy či police, projděte si byt a zkontrolujte, co skutečně potřebujete. Často zjistíte, že třetinu obsahu skříní tvoří oblečení, které jste nenosili léta, nebo kuchyňské náčiní, které má jediný účel – zabírat místo.

Častou chybou je kupovat nábytek, který sice vypadá dobře, ale nevyužijete jeho úložný potenciál. Vyhněte se nízkým komodám s hlubokými šuplíky, kde se věci ztrácejí – raději zvolte variantu s více menšími přihrádkami. Stejně tak pozor na příliš mnoho otevřených polic: prach se na nich usazuje rychleji, než stihnete věci uklidit, a výsledný nepořádek pak působí chaoticky. Ideální je kombinace uzavřených skříněk s jednou či dvěma otevřenými policemi na dekorace.

Na závěr si všimněte, jak děti prostor skutečně používají. Nechte je, ať si pokoj dotvoří podle sebe – pověsit si vlastní obrázek nebo polštářek. Když budou mít pocit, že se na uspořádání podílely, budou se v pokoji cítit lépe a vy se vyhnete nekonečným hádkám o to, čí je která půlka.