Nezapomínejte ani na pitný režim. Vedle svačiny dejte dítěti lahev s vodou nebo neslazeným čajem. Džusy a slazené limonády nechte na víkend – přes týden způsobují jen zbytečné výkyvy energie a kazí chuť k jídlu. Pokud má dítě problém s pitím vody, zkuste do ní přidat pár plátků citronu, pomeranče nebo lístky máty.

Předsíň v panelákovém bytě bývá úzká, tmavá a často slouží jako skladiště všeho, co se jinam nevejde. Přitom právě první dojem z bytu vzniká tady. Než sáhnete po bourací kladivo, zkuste triky, které prostor opticky otevřou. Nejde o zázraky, ale o promyšlenou práci s barvou, světlem a odrazy. Výsledek vás překvapí víc, než čekáte.

Jakmile bylinky usušíte, přichází na řadu skladování. Ideální jsou vzduchotěsné sklenice z tmavého skla, které chrání obsah před světlem. Pokud používáte průhledné nádoby, uložte je do tmavé skříňky. Před uzavřením se ujistěte, že jsou bylinky naprosto suché – sebemenší zbytek vlhkosti způsobí plíseň a zničí celou dávku. Do sklenic nikdy nedávejte bylinky hned po usušení, nechte je ještě pár dní „dýchat" v papírovém sáčku, aby se vyrovnala vlhkost.

Brzdová kapalina je jednou z nejdůležitějších provozních náplní, přesto se na ni často zapomíná. Mnoho řidičů ji vnímá jako „věčnou" – vždyť brzdy fungují, tak proč něco měnit? Jenže kapalina stárne, a to rychleji, než si myslíte. Její vlastnosti se mění v závislosti na teplotě, vlhkosti a počtu ujetých kilometrů. Pokud ji nevyměníte včas, neohrozíte jen sami sebe, ale i ostatní účastníky silničního provozu. Pojďme se podívat na konkrétní příznaky, které signalizují, že je čas na výměnu, a na to, co se stane, když to budete ignorovat.

Samotná výměna je u většiny vozidel poměrně jednoduchá, ale vyžaduje pečlivost. Postup spočívá v odčerpání staré kapaliny z nádržky a jejím doplnění novou, a poté v odvzdušnění jednotlivých brzdových okruhů. Nejdůležitější je udržet v systému dostatek kapaliny, aby se do něj nedostal vzduch. Pokud se vzduch dostane do brzdového potrubí, brzdy selžou úplně. Proto pokud nemáte s tímto úkonem zkušenosti, svěřte ho raději odborníkovi. Vlastní výměna šetří peníze, ale chyba může stát mnohem víc – a hlavně ohrozit životy.

Dodržování správného světelného režimu je základem úspěchu. Většina pokojových rostlin, které nesnesou přímé slunce, se spokojí s jasným, ale rozptýleným světlem. Pokud jim takové podmínky zajistíte, odmění se vám zdravými listy a bohatým růstem. Vyhněte se unáhlenému přesazování na slunné místo, protože spálené listy se už nikdy plně nezregenerují. Lepší je rostlinu postupně aklimatizovat na nové podmínky a sledovat, jak reaguje. S trochou trpělivosti najdete pro každou zelenou krásku to pravé místo, kde se jí bude dařit.

Světlo je druhý nejdůležitější nástroj. Jediný stropní bodový reflektor nestačí — vytváří ostré stíny a zdůrazňuje každou nerovnost stěny. Kombinujte hlavní světlo s LED páskem nad horní skříňkou nebo s nástěnným svítidlem směřujícím nahoru. Teplé bílé světlo (kolem 3000 K) působí příjemněji a místnost se v něm nezdá studená. Pokud máte možnost, namontujte stmívač — ráno rozsvítíte na plný výkon, večer ztlumíte. Důležité je také zbavit se starých neprůsvitných žárovek a zkontrolovat, jestli stínidlo nepojme větší úspornou žárovku.

Pozornost věnujte i břečťanu (Hedera helix), který se často používá do závěsných květináčů. Přestože vypadá nenápadně, přímé slunce mu způsobuje hnědé suché okraje. Umístěte ho na severní nebo východní okno, případně do rohu místnosti, kde je dostatek světla, ale ne ostré polední úpaly. Zajímavou volbou je i maranta (Maranta leuconeura), která při slabším světle krásně vybarvuje listy. Pokud jí ale dopřejete přímé slunce, listy se svinou a ztratí kontrastní kresbu. Listy maranty pravidelně otírejte vlhkým hadříkem, aby neztrácely lesk.

Ranní klid se neodvíjí jen od svačin, ale právě jejich příprava je oblast, kde můžete ušetřit nejvíc času i nervů. Jakmile se systém zaběhne, zjistíte, že ráno už není boj, ale rutina, kterou zvládnete s přehledem. A dítě, které se podílelo na přípravě, sní s větší chutí to, co si samo vybralo.

Modrák a hřib satan patří mezi velké hřibovité houby, které si laici snadno spletou. Oba mají světlý klobouk, nápadný třeň a při poranění mění barvu dužniny do modra. Přesto je rozdíl zásadní: jeden je výborná jedlá houba, druhý způsobuje těžké otravy. Než začnete sbírat, naučte se všímat si tří věcí: barvy klobouku, zbarvení pórů a hlavně reakce dužniny na řez. Tyto znaky jsou rozhodující i při pozdějším zpracování.