Lišty jsou posledním krokem, ale jejich montáž je stejně důležitá jako samotná pokládka. Přechodové lišty mezi místnostmi musí být připevněny k podkladu, ne k podlaze – jinak brání dilataci. Zakončovací lišty u stěn se lepí nebo šroubují do podlahy, ale vždy tak, aby zakryly mezeru, aniž by ji vyplnily. U dveřních rámů lišty řežte pod úhlem a spoje maskujte tmelením. Pokud máte podlahu se zkosenou hranou, volte lišty s nízkým profilem, aby plynule navazovaly.

Nakonec se zamyslete nad tím, jak tapeta zapadne do celkové kompozice místnosti. Výrazný vzor na všech stěnách může být únavný; často stačí jedna stěna, která se stane dominantou, a zbytek nechte neutrální. Tapeta za knihovnou nebo za stolem vytvoří přirozený rámec a dodá prostoru hloubku. V malých místnostech kombinujte velký vzor s jemnými doplňky, a naopak v prostorných interiérech se nebojte sytých barev. Správně zvolená a nalepená tapeta je investicí, která vydrží léta – ale jen tehdy, když se vyhnete uspěchané přípravě a nekvalitnímu lepení.

Osvětlení v dětském pokoji s dvěma dětmi bývá podceňované. Kromě hlavního stropního světla přidejte ke každé posteli malé světlo na čtení – večer pak jedno dítě může spát, zatímco druhé si ještě čte. Vyplatí se i noční světlo s teplejším odstínem, které nebudí a pomáhá při nočním vstávání. Zbytečný hluk a světlo jsou totiž nejčastějšími příčinami problémů se usínáním, když děti sdílejí pokoj.

Tapety se vracejí do interiérů nejen jako levná náhrada malby, ale jako svébytný designový prvek, který dokáže místnosti dodat hloubku, rytmus i náladu. Než se ale pustíte do výběru, ujasněte si, co od tapety čekáte. Chcete opticky zvětšit malý pokoj, skrýt nerovnosti stěny, nebo vytvořit výrazný akcent za čelem postele? Podle toho zvolíte vzor, barvy i strukturu. Velké geometrické vzory místnost spíše zmenší, zatímco drobné motivy nebo svislé pruhy strop opticky zvýší. Pokud je stěna křivá, sáhněte po vliesových tapetách s texturou, které drobné vady zakryjí, zatímco hladké papírové tapety každou nerovnost naopak zvýrazní.

Další pastí je snaha stihnout příliš mnoho aktivit najednou. Při plánování si rozdělte rekonstrukci na malé etapy, které mají jasný začátek a konec. Například jeden víkend věnujte pouze demontáži starého obkladu, další přípravě podkladu a teprve pak samotné pokládce. Tento postup vám umožní průběžně kontrolovat kvalitu práce, a navíc se vyhnete situaci, kdy nestihnete dokončit ani jednu činnost pořádně. Pokud vám zbude čas, raději ho využijte na úklid nebo na kontrolu rovnosti povrchů.

Zařídit pokoj pro dva sourozence je vždy kompromis. Nejde jen o to, aby se tam vešly dvě postele a skříň. Hlavní výzva spočívá v tom, aby každé dítě mělo své místo, kde se může stáhnout, a přitom spolu děti dokázaly fungovat bez neustálých konfliktů. Klíčové je začít od potřeb, ne od dekorací. Než cokoli koupíte, pozorujte, jak děti tráví čas, co rády dělají, a hlavně – kde se nejčastěji hádají.

Než sáhnete po barvě na stěny nebo novém koberci, zaměřte se na to, co nevidíte na první pohled. Uklidte, vytřiďte a zbavte se věcí, které zabírají místo a vizuálně dusí každý interiér. Pravidlo zní: méně věcí znamená více prostoru. Projděte každou místnost a rozdělte obsah na tři hromady – ponechat, prodat nebo darovat, vyhodit. Největší chybou bývá sentimentální vázanost na kusy nábytku, které už dávno neslouží. Pokud nejste schopni se rozhodnout, pořiďte si krabici a vše, co nevyužijete do měsíce, do ní uložte.

Základem je rovný a suchý podklad. Betonová mazanina musí být dokonale vyzrálá, bez prasklin a výstupků. Nerovnosti větší než dva milimetry na dva metry délky je nutné vyrovnat samonivelační stěrkou. Před pokládkou podlahu důkladně vysajte a odmastěte. Pokud je podklad vlhký, použijte parozábranu – fólii s přesahem asi dvacet centimetrů a slepenými spoji. Na ni přijde tepelná a kročejová izolace, obvykle pěnový polyetylén. Izolaci pokládejte na sraz, ne přesazeně, a spoje přelepte, aby se při chůzi neposouvala.

Jak na to, aby víkendová rekonstrukce nedopadla jako nekonečný seriál? Začněte tím, že si vytvoříte podrobný seznam úkolů pro každý víkend. Rozdělte práci na přípravu, samotnou realizaci a úklid. Příprava zahrnuje nákup materiálu, nářadí a ochranných pomůcek. Není nic horšího, než když v sobotu ráno zjistíte, že vám chybí šrouby nebo vrtačka. Proto si všechno, co budete potřebovat, napište a kupte v týdnu předem. Vyhnete se tím zbytečnému běhání po obchodech a ztrátě drahocenného času.

Hrací zóna by měla být společná, ale s jasnými pravidly. Nedávejte do stejného koše figurky a stavebnice, když se liší – každá hračka by měla mít své místo, které se nedá zaměnit. Pracovní stůl je vhodné řešit jako dlouhou desku podél okna se dvěma židlemi, ale každé dítě musí mít svou zásuvku na pomůcky. Pokud se děti učí ve stejnou dobu, oddělte je alespoň nízkou přepážkou – nemusí to být zeď, stačí police s knihami, která tlumí zvuk a vizuálně oddělí prostor.