Nezbytný je i správný výběr spojovacího materiálu. Používejte šrouby do sádrokartonu s fosfátovanou úpravou, které nerezaví. Délku volte tak, aby prošly deskou a ještě 10 mm do profilu – u běžné desky to je 25 mm. Šrouby utahujte kolmo k povrchu, hlavu zapusťte asi 1 mm pod úroveň desky. Příliš hluboké zapuštění způsobí trhlinu v papíru, což se pak špatně tmeli. Po montáži zkontrolujte rovinnost dlouhým pravítkem – případné nerovnosti srovnejte tmelem ještě před malováním. V opačném případě se vady projeví až po finální úpravě a budete muset brousit celý oblouk znovu.

Základní pravidlo zní: do vlhkých prostor patří výhradně impregnované desky typu SDK (např. zelené), ale ani ty nezaručí vodotěsnost samy o sobě. Spáry mezi deskami, místa kolem vývodů vody a rohy je nutné přelepit těsnicí páskou a zatmelit vodovzdorným tmelem. Teprve na takto připravený povrch se nanáší hydroizolační stěrka, která se zpravidla provádí ve dvou vrstvách. Vynechání tohoto kroku je nejčastější chybou, která vede k pozdějšímu zatékání do konstrukce.

Před zahájením montáže si prohlédněte pracoviště a odstraňte překážky, o které byste mohli zakopnout. Kabely elektrického nářadí veďte mimo průchozí zóny a upevněte je páskou. Pokud pracujete na žebříku nebo lešení, zkontrolujte jeho stabilitu a nikdy nestoupejte na nejvyšší příčku. Při práci ve výškách mějte nářadí v kapsách opasku, ne v ruce – šroubovák nebo nůž padající z výšky představuje riziko pro vás i pro ostatní. Po skončení práce odstraňte všechny zbytky desek a profilů, aby nedošlo k poranění při úklidu.

Typickou chybou je i zakrytí stohu nepropustnou fólií až k zemi. Pod fólií se pak sráží kondenzát a vlhkost se drží u desek. Místo toho použijte prodyšnou plachtu, která chrání před prachem, ale nechá vzduch proudit. Pokud jsou desky v plastovém obalu z výroby, ponechte ho, ale obal na jednom konci rozřízněte, aby mohl unikat přebytečný vzduch.

Základní pravidlo zní: desky vždy skladujte naplocho, nikdy ne na hranu. Pokud je nemáte v originálním balení, položte je na rovný podklad – ideálně na dřevěné hranoly nebo paletu. Podložte je v rozestupech maximálně 40–50 cm, aby se desky neprohnuly vlastní vahou. Mezi jednotlivé desky nedávejte nic, ale mezi stoh a podlahu vložte pevnou fólii nebo lepenku, která zabrání vzlínání vlhkosti z betonu.

Při montáži sádrokartonu se většina pozornosti soustředí na přesnost řezání a správné kotvení, ale opomíjenou oblastí zůstává osobní ochrana. Přitom prach z řezání, ostré hrany profilů i hluk z vrtačky patří mezi nejčastější zdroje úrazů a zdravotních potíží. Než začnete, připravte si alespoň minimální sadu pomůcek: ochranné brýle, respirátor s třídou FFP2 nebo FFP3, pracovní rukavice s protiskluzovou úpravou a pevnou obuv s ocelovou špičkou. Bez nich se práce obejde, ale za cenu rizika, které se nevyplácí.

Impregnovaný sádrokarton (obvykle zelený) se od běžného liší odolností proti vlhkosti, ale to neznamená, že snese cokoli. Špatné skladování ho může poškodit dřív, než se vůbec dostane na stěnu. Nejčastější chybou je nechat desky opřené o zeď v garáži, kde na ně kape voda z auta nebo kde kolísá teplota. Výsledkem jsou zborcené hrany, deformace nebo vznik plísní na povrchu.

Kombinace sádrokartonu a keramického obkladu v koupelně je dnes standardem, ale jen tehdy, pokud víte, kde a jak obě technologie propojit. Sádrokarton totiž není nosný materiál – slouží jako rovný podklad pro dlažbu, ale jeho pevnost ovlivňuje především kvalita podkladní konstrukce a volba správných desek. Než začnete, rozhodněte se, které stěny budou pouze obložené a které ponesou zavěšenou keramiku či sanitární předměty.

Ruce, oči a hluk: co chráníte, když nosíte rukavice a sluchátka Ruce jsou při montáži vystaveny ostrým hranám pozinkovaných profilů, které způsobují řezné rány i při běžném uchopení. Pracovní rukavice s pogumovanou dlaní nejen chrání, ale také zlepšují úchop šroubováku a profilů. Nevhodné jsou volné rukavice, které se zachytí o rotující části nářadí. Při šroubování do nosných konstrukcí používejte magnetický nástavec na šrouby, abyste nemuseli přidržovat šroub prsty – tím eliminujete riziko poranění při uklouznutí bitů.

Na co se zaměřit, než otevřete plechovku s barvou Nejdřív je třeba povrch připravit. Sádrokarton je totiž savý a pokud ho nenapenetrujete, barva se do něj vtáhne nerovnoměrně. Použijte hloubkovou penetraci, kterou nanesete válečkem nebo štětkou. Počkejte, dokud dobře nezaschne, a teprve poté pokračujte. Vyhnete se tak i prachu, který se na povrchu drží a jinak by zůstal v barvě.