Typickou chybou je také spoléhání na to, že převod vyřídí nová banka za vás. Ve skutečnosti je odpovědnost na vás – musíte si pohlídat, že stará smlouva je řádně ukončena, že jste obdrželi všechny potřebné dokumenty a že nová smlouva je podepsána a zaregistrována ve státním registru. Pokud nová banka smlouvu zaregistruje až po skončení roku, přicházíte o podporu za tento rok. Proto si po podpisu smlouvy ověřte, že je registrace provedena, a to buď telefonicky, nebo prostřednictvím internetového bankovnictví. Nechte si také od nové banky potvrdit, že převod nemá vliv na vaše případné právo na výpověď bez sankcí, které jste měli u staré banky.

Dluhopisy jsou opačný pól. Slouží spíš ke stabilizaci portfolia nebo ke krytí střednědobých cílů, kdy potřebujete předvídatelnost. Jejich výnos je obvykle nižší než u akcií, ale zase vám nedělají takové výkyvy. Pozor na to, že i dluhopisy mohou klesat, zejména když rostou úrokové sazby. Typická chyba je držet jednotlivé dluhopisy bez ohledu na jejich rating nebo na dobu do splatnosti. Pokud nechcete řešit kreditní riziko, radši sáhněte po fondu, který drží desítky různých emitentů.

Akcie dávají smysl, pokud počítáte s horizontem alespoň pěti až sedmi let. Jejich cena se v krátkodobém horizontu dokáže propadnout o desítky procent a vy potřebujete čas, abyste pokles přečkali. Pokud tedy řešíte peníze na bydlení nebo na cokoliv, co přijde dřív, akcie nejsou správná volba. Typická chyba začátečníků spočívá v tom, že nakoupí jednotlivé tituly na základě tipu a pak je prodají při prvním výkyvu. Místo sledování kurzů se raději zaměřte na fundamenty firmy, na její zadlužení a na to, zda rozumíte jejímu byznysu.

Každý investor stojí před stejnou otázkou: kolik volatility ještě snesu, aniž bych v noci nespal? Riziko a výnos nejdou oddělit – vyšší výnos vždy znamená vyšší riziko. Místo honby za maximálním ziskem se proto vyplatí hledat bod, kdy je portfolio ještě pohodlné a zároveň smysluplně roste. Tento bod je individuální, ale dá se k němu dopracovat systematicky.

Dalším krokem je testování vlastní reakce na pokles. Nejpřesnější zkoušku nabízí skutečný propad, ale tomu se dá předejít simulací. Zkuste si představit, že hodnota vašeho portfolia klesne o třicet procent. Co uděláte? Prodáte, nebo přidáte? Pokud vás už samotná představa nutí k prodeji, pak máte riziko nastavené příliš vysoko. Praktický způsob, jak to zjistit bez reálných ztrát, je začít s menší částkou v rizikovějších aktivech a postupně ji zvyšovat, dokud nenajdete hranici, kdy přestáváte být klidní.

Rovnováha se nakonec nepozná podle čísel, ale podle toho, jak se cítíte. Pokud dokážete bez většího stresu přečkat pokles o dvacet procent a zároveň nepodléháte euforii při růstu, máte nastavenou správnou míru. Pokud každý pohyb trhu sledujete s úzkostí, snižte riziko. Naopak pokud vám portfolio připadá nudné a výnosy minimální, můžete postupně zvýšit podíl růstových aktiv. Důležité je dělat změny pomalu a vědomě, ne pod tlakem okamžité situace. Teprve pak portfolio odpovídá vaší skutečné toleranci k riziku.

Začněte mapováním vlastní situace. Zjistěte si horizont, na který peníze opravdu nebudete potřebovat. Pokud je to méně než pět let, pak akcie nejsou vhodné – jejich krátkodobé propady mohou snadno překročit vaši psychickou i finanční odolnost. Pro delší horizont naopak dává smysl podstoupit vyšší kolísání, protože čas pomáhá vyhladit výkyvy. Důležité je také zohlednit příjmovou stabilitu a výdaje, které nelze odložit.

Jak se vyhnout dluhové spirále a udržet si kontrolu Druhým pravidlem je nevyužívat kreditní kartu k běžným nákupům, pokud nevíte, že je do konce měsíce splatíte. Typická chyba je kupovat si na kartě věci, které si „nemůžete dovolit", a pak splácet jen minimum. To vede k tomu, že se dluh postupně navyšuje o úroky, a vy se dostáváte do začarovaného kruhu. Místo toho si určete, že kreditku použijete jen na plánované výdaje, které máte pokryté z vlastních peněz, ale chcete využít výhod, jako je pojištění nebo bonusové body.

Pozor ale na takzvané refixace. Mnoho lidí podepíše smlouvu na pět let a pak až při konci fixace zjistí, že jim banka nasadí vyšší sazbu, a oni nevědí, co s tím. Přitom stačí začít jednat alespoň tři měsíce před koncem fixace. Požádejte o novou nabídku, porovnejte ji s tím, co nabízí jinde, a pokud banka nepřistoupí na nižší úrok, máte právo přejít k jiné bance. Jen pozor na poplatky za předčasné splacení – ty se však u konce fixace většinou neúčtují, pokud splácíte v rámci běžného refinancování.