Největší oříšek je ale povrchová úprava. Dveře se musí obložit stejným materiálem jako stěna, což v praxi znamená lepení sádrokartonu na křídlo. K tomu se používá speciální lepidlo, které snese pohyb dveří. Křídlo se nechá ve vodorovné poloze, natře se lepidlem a přiloží deska. Po zaschnutí se vše srovná do roviny s okolní stěnou a přebrousí. Pokud máte dveře s povrchovou úpravou z výroby, musíte si dát pozor, aby barva nebo dýha přesně navazovala na stěnu. Nejlépe vypadají dveře, které se natírají až na místě, ve stejné barvě a stejným válečkem jako okolní stěna.

Příprava, která rozhodne o tom, zda dveře zůstanou opravdu skryté Nejdřív si rozměřte stěnu. Dveře nelze jen tak vsadit do hotového otvoru, který je o dva centimetry větší. Potřebujete přesný stavební otvor, nejlépe s rovným prahem a svislými hranami. U sádrokartonu se vyztužují profily po obvodu a přidává se druhá vrstva desek, aby výsledný povrch navazoval na křídlo bez schodů. U zděných stěn se počítá s tím, že omítka musí být provedena až po usazení zárubně. Ideální je provést montáž dřív, než začnete stěrkovat. V opačném případě budete do omítky řezat a spáru už nikdy dokonale nezamaskujete.

Rekuperace vzduchu v bytě nemusí znamenat velkou centrální jednotku s rozvody po celém domě. Lokální rekuperace, tedy kompaktní zařízení osazené přímo ve stěně nebo v okně, řeší větrání i tepelné ztráty v jednom pokoji. Pro byt v panelovém domě je to často nejpřijatelnější řešení, protože nevyžaduje stavební úpravy v celém bytě a montáž zvládnete i svépomocí. Než ale začnete, je třeba si ujasnit, jestli máte na výběr variantu do zdi, nebo do okna, a co která obnáší.

Typickou chybou bývá přetížení poličky. Nad postelí lidé často umístí dekorace, knihy nebo elektroniku, aniž by zvážili, co polička unese. Zatížení se sčítá: samotná polička z dřeva nebo MDF desky váží klidně i pět kilogramů. K tomu připočtěte obsah. Pokud máte dvě police na sobě, spodní nese nejen svůj obsah, ale i tlak z horní police. Při montáži proto vždy počítejte s rezervou. Poličku s dekoracemi a pár knihami můžete zatížit až patnácti kilogramy, pokud je kotvení provedené správně. Ale těžké skleněné vázy nebo velké encyklopedie nechte raději na zemi. Pokud polička začne při zatížení klesat nebo vruty povolují, okamžitě ji odlehčete a zkontrolujte kotvení.

Nejprve si důkladně změřte prostor u dřezu. Rozteč otvorů pro baterii je standardizovaná, ale ne vždy. Starší dřezy mohou mít nestandardní rozteč a budete potřebovat adaptér. Zkontrolujte také, jaký typ přívodu vody máte – ohebný hadice s koncovkami, nebo pevné měděné trubky. Pokud narazíte na nestandardní rozměry, připočtěte si do rozpočtu nákup redukcí nebo prodlužovacích hadic. Tyto drobnosti dokážou navýšit celkovou částku o nezanedbatelnou sumu, a proto je lepší je předem započítat.

Při výběru samotné baterie se rozhodněte mezi jednopákovou a dvoupákovou variantou. Jednopákové bývají praktičtější pro běžné použití, dvoupákové zase umožňují přesnější nastavení teploty. Zohledněte také výšku výtoku – pokud máte nad dřezem skříňku s policí, příliš vysoká baterie se do ní nevejde. Nezapomeňte na povrchovou úpravu: chrom je nejlevnější, ale náchylnější na otisky; nerez nebo matný povrch sice stojí více, ale vypadají déle dobře.

Větrání, světlo a kování, které rozhodnou o použitelnosti Větrání je u walk-in šatny často podceňované, a to je velká chyba. Bez dostatečného proudění vzduchu se v šatně drží vlhkost, která podporuje vznik plísní a nepříjemný zápach. Nejdůležitější je zajistit, aby vzduch mohl cirkulovat i mezi oblečením. Pokud nemáte možnost vytvořit větrací otvor do exteriéru, nainstalujte do dveří nebo stěny mřížky s ventilátorem. Další jednoduchý trik: ponechte mezi zadní stěnou a skříněmi mezeru alespoň 5 centimetrů, aby se vzduch dostal i za nábytek. Vyhněte se také těsným dveřím bez větracích štěrbin – šatna se pak podobá spíš sauně.

Nakonec si poličku před úplným zatížením vyzkoušejte. Zavěste na ni prázdnou a sledujte, zda se nekroutí nebo neodchyluje od stěny. Lehce s ní zatřeste. Pokud se pohybuje, dotáhněte vruty nebo přidejte další kotvicí bod. Pamatujte, že stěna v paneláku nebývá vždy rovná, takže polička může vypadat křivě, i když je vodováha přesná. V takovém případě podložte zadní hranu poličky malou podložkou, aby seděla rovně. Tímto postupem dosáhnete bezpečné a stabilní poličky, která vám bude sloužit dlouhá léta. A pokud si nejste jistí svými schopnostmi, pozvěte někoho zkušenějšího, protože montáž na špatně zvolených hmoždinkách může skončit škodou na zdraví i majetku.