Na co si dát pozor při hledání pozůstatků zaniklých mostů Než vyrazíte na průzkum, ověřte si stav vody v Vltavě. Po deštích nebo při povodňovém stupni jsou zbytky mostů pod hladinou a jejich hledání je zbytečné i nebezpečné. Nejlepší čas je suché léto, kdy je voda nízko a kameny jsou částečně odkryté. Vždy se pohybujte na veřejně přístupných místech – vstup na stavební pozemky nebo do soukromých zahrad je nejen nepovolený, ale také riskantní kvůli nerovnému terénu a ostrým předmětům.

Dojdete-li až k vodě, mějte na paměti, že dlažba nábřeží je kluzká a že i zdánlivě pevný kámen může být uvolněný. Nesnažte se lézt na pilíře ani do vody; stačí se postavit na vyhlídkové místo a pozorovat detaily z bezpečné vzdálenosti. Pro fotografování si vezměte foťák s dobrým zoomem – z dálky zachytíte i drobné prvky, které byste zblízka přehlédli. Takhle si prohlídku užijete bez zbytečného rizika a možná objevíte i detaily, které turistické mapy neukazují.

Druhý zaniklý most, řetězový most císaře Františka I., nahradil na počátku 19. století poničený dřevěný most. Byl to první řetězový most v Čechách a patřil k technickým divům své doby. Vydržel jen padesát let – roku 1898 ho strhli, protože nevyhovoval rostoucí dopravě a jeho konstrukce byla příliš lehká. Dodnes se z něj dochovaly jen dva masivní pilíře v Karlově ulici, které si můžete prohlédnout zblízka. Když půjdete od Staroměstské věže směrem k Vltavě, uvidíte je po levé straně, těsně u nábřeží. Nenechte se zmást tím, že na nich stojí novodobé zábradlí – jde o originální kvádry z 19. století.

Nakonec si dejte pozor na čas. Palác Lucerna není jen jedna budova, ale komplex, který má více vchodů a východů. Když budete spěchat na vlak nebo na schůzku, raději si nechte rezervu. Zorientovat se v pasáži trvá déle, než se zdá, a ztratit se dá i při sebevětší pozornosti. Stačí si zapamatovat, že hlavní pasáž vede z Vodičkovy na Štěpánskou, a odtud už je všechno blízko.

Dům U Černé Matky Boží patří k nejvýraznějším stavbám české kubistické architektury, přesto ho řada návštěvníků Prahy projde bez zastavení. Najdete ho na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, jen pár kroků od Staroměstského náměstí. Právě jeho umístění je zároveň výhodou i pastí – díky rušnému okolí snadno přehlédnete detaily, které z něj dělají architektonický unikát. Pokud chcete stavbu skutečně vnímat, nespěchejte a připravte se na to, že si jí budete všímat postupně, od celkového rázu až po drobné ozdoby.

Historické památky nejsou jen o interiérech plných mobiliáře a štuků. Mnohé prozradí už jejich vnější schránka – pokud víte, kam se dívat. Fasáda, střecha, okna, dveře i dlažba před vchodem jsou otevřenou knihou, kterou můžete číst bez vstupenky. Tento přístup se hodí nejen při cestování, ale i při běžných procházkách městem. Naučíte se vnímat detaily, které běžnému turistovi unikají, a získáte hlubší porozumění stavbě, aniž byste rušili provoz památky.

Proč si většina lidí nevšimne kubistických detailů a jak to změnit Největší pastí je očekávání „muzejní" atmosféry. Dům je dnes sídlem Uměleckoprůmyslového muzea a jeho stálé expozice se věnují českému kubismu. Jenže nečekejte klasické bílé stěny a popisky u každého předmětu – to tu nenajdete. Expozice je zasazená do prostoru, který sám o sobě vypráví příběh. Proto se nejdřív podívejte na architekturu a až potom na vystavené obrazy, sochy nebo šperky. Pokud to uděláte naopak, riskujete, že vám unikne, jak úzce souvisí tvarosloví nábytku a předmětů s kubistickou filozofií stavby.

První z nich, románský Juditin most, byl postaven ve 12. století a po staletí sloužil jako jediný kamenný přechod přes Vltavu. Jeho konec přišel s povodní roku 1342, kdy voda strhla pilíře i část mostovky. Dnes na jeho pozůstatky narazíte v podzemí domů na Malé Straně nebo při odlivu pod hladinou řeky. Když budete procházet kolem Klárova, zkuste se podívat dolů k vodě – při nízkém stavu jsou vidět zbytky původních oblouků. Pozor ale na kluzké kameny a na to, že koryto je i v létě nebezpečné; nejde o turistickou atrakci, ale o archeologické naleziště.

Kde hledat stopy a jak je bezpečně rozpoznat Pokud chcete stopy obou mostů najít bez průvodce, zaměřte se na vizuální rozdíly. Kamenné kvádry z 12. století jsou menší, nepravidelné a mají hrubý povrch. Naopak žulové bloky z 19. století jsou velké, pravidelné a mají vyleštěné plochy. Nepleťte si je s novodobými betonovými prvky, které mají jednotnou šedou barvu. Bezpečnostní upozornění: nikdy nevstupujte do koryta řeky, ani při nízkém stavu. Proud je zrádný a kameny kluzké. Fotografujte z nábřeží nebo z lávky pro pěší.