Když to shrnu do jedné věty, volba správných living room armchairs není o módě, ale o tom, jak chcete v místnosti skutečně žít. Jestli trávíte večery s notebookem na klíně, potřebujete křeslo s vyšším opěradlem a pevnějším sedákem. Pokud naopak milujete večerní lenošení s knížkou a sklenkou vína, sáhněte po hlubokém křesle s měkkým polstrováním a možností sklopení. A pokud se u vás pravidelně střídají hosté, investice do modelu s funkcí sofa bed a úložným prostorem se vám vrátí v klidných nocích i uklizeném obýváku. Křeslo není jen nábytek, je to nástroj, který vám denně usnadňuje život - nebo ho komplikuje, pokud ho vyberete špat
Když vybíráte pohovku do malého bytu, zapomeňte na pocitová rozhodnutí. Podívejte se pod povrch. Ta s hebkým velvet upholstery vypadá luxusně, ale matná látka s hustou vazbou je mnohem odolnější proti oděru od džínových kolen. A hlavně: zkontrolujte mechanismus. Click-clack mechanism je dnes standard, ale ne každý je stejně tichý a hladký. V obchodě ho vyzkoušejte nadvakrát - jednou v ukázkovém salonu, kde sedíte v klidu, a podruhé v duchu za situace, kdy se večer loudáte unavení a chcete spát do pěti minut. Právě tady se ukáže, zda je konstrukce pevná a zda se polštáře dají sundat jednou rukou. Pokud ne, budete každý večer proklínat svůj výběr. Sama jsem jednou strávila patnáct minut převlékáním potahu, než jsem zjistila, že suchý zip drží jako přilepenej ke sve
A na závěr zvažte použití moderního click-clack mechanismu, který umí postel proměnit během pěti sekund bez hluku. Jeden z mých projektů měl opěradlo, jež šlo dvěma pohyby sklopit do roviny – vznikl jednolůžko i s místem pro spaní dvou o
A co s tím, když přijede na víkend máma nebo kamarád z vysoké? Potřebujete variabilitu. Ne každý host ocení spát na rozkládací židli, která připomíná táborové lehátko. Řešením je mít v bytě dvě různá místa na spaní, která se dají schovat. Jedna možnost: postel s výsuvným druhým lůžkem pod ní. Druhá, praktičtější varianta: denní pohovka, která se rozloží na dvoulůžko, a k tomu samostatná židle s rozkládacím mechanismem pro jednoho. Nebo naopak - hlavní postel schovejte za závěs nebo do vestavěné skříně, a obývací část nechte volnou. Důležité je, abyste měli kam uklidit přebytečné polštáře a deky. Nic neničí atmosféru malého bytu víc než hora povlečení na ži
V mém oboru často slýchám, že teenageři chtějí něco dospělého, ale zároveň potřebují prostor, kde se vejde parta na sobotní večer a ráno se z něj stane zase ložnice. Tenhle souboj funkcí je oříšek, zvlášť když máte k dispozici jen 12 metrů čtverečních a skříň už zabírá půlku stěny. Nepřemýšlejte nad pokojíkem jako nad výstavní síní, ale jako nad multifunkčním nádobím, které musí zvládnout spaní, učení, chill i poslech hudby bez binárních přepínačů. Reálná zkušenost mě naučila, že klíč leží ve dvou věcech – ve flexibilním nábytku a v poctivém měření každého centimetru. Dítě, které v pubertě nemá vlastní koutek, kde by ho nikdo nerušil, začne přesouvat aktivity do obýváku a problém se jen přesune na vás. Začněte u postele – je to nejsložitější kus, protože zabírá nejvíc místa a rozhoduje o tom, co zbude na zby
Co ale dělat s ložním prádlem, když nemáte ani šatnu, ani velkou skříň? Tady narazíte na další past. Do křesla se standardně nic nevejde, ale existují modely s odnímatelným sedákem, pod kterým je dutina na deku a polštář. Jenže ta dutina bývá mělká a vejde se tam jen jedna sada. Mnohem chytřejší je koupit křeslo s integrovaným úložným prostorem. Někteří výrobci dělají opěradlo, které se odklápí dopředu a pod ním je celá komora na povlečení. Nebo rovnou sáhnout po křesle s bed with storage, kde pod sedákem najdete hluboký box na lůžkoviny a náhradní deky. Tohle řešení zachrání malý byt, protože každý centimetr úložného prostoru se počítá a nemusíte kupovat samostatný ko
Když jsme s manželem kupovali první byt, měl přesně pětatřicet metrů čtverečních a koupelnu, do které se vešel jen sprchový kout a záchod bez dveří. Tenkrát jsem si myslela, že bílá stěna, bílá podlaha a bílý nábytek jsou jediná cesta, jak místnost opticky zvětšit. Výsledek? Bydleli jsme v nemocničním pokoji. Až když jsem začala pracovat s home color palette, zjistila jsem, že barva není nepřítel malého prostoru, ale naopak nejlepší pomocník. Jen ji musíte umět rozmístit správně do sektorů, které denně používáte. Třeba ložnice, obývák a koutek pro hosty v jed
Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé stála ve svém prvním ateliéru. Místnost měla dvacet sedm metrů čtverečních, jedno okno do dvora, a všechno, co jsem vlastnila, se vešlo do pěti krabic. Dnes vím, že studio apartment design není o tom, jak do místnosti nacpat co nejvíc nábytku, ale o tom, jak vytvořit iluzi prostoru, kde každý centimetr dělá práci za vás. Zásadní chybou je rozdělit místnost na „ložnici" a „obývák" pevnými stěnami nebo těžkými regály. Místo toho sáhněte po prvku, který umí obě role skloubit. Třeba po pohovce, která se v pěti vteřinách promění v postel. Ale nedejte na první dojem. Koupila jsem kdysi levnou rozkládací sedačku a po třech měsících mi z ní trčely pružiny do
Když vybíráte pohovku do malého bytu, zapomeňte na pocitová rozhodnutí. Podívejte se pod povrch. Ta s hebkým velvet upholstery vypadá luxusně, ale matná látka s hustou vazbou je mnohem odolnější proti oděru od džínových kolen. A hlavně: zkontrolujte mechanismus. Click-clack mechanism je dnes standard, ale ne každý je stejně tichý a hladký. V obchodě ho vyzkoušejte nadvakrát - jednou v ukázkovém salonu, kde sedíte v klidu, a podruhé v duchu za situace, kdy se večer loudáte unavení a chcete spát do pěti minut. Právě tady se ukáže, zda je konstrukce pevná a zda se polštáře dají sundat jednou rukou. Pokud ne, budete každý večer proklínat svůj výběr. Sama jsem jednou strávila patnáct minut převlékáním potahu, než jsem zjistila, že suchý zip drží jako přilepenej ke sveA na závěr zvažte použití moderního click-clack mechanismu, který umí postel proměnit během pěti sekund bez hluku. Jeden z mých projektů měl opěradlo, jež šlo dvěma pohyby sklopit do roviny – vznikl jednolůžko i s místem pro spaní dvou o
A co s tím, když přijede na víkend máma nebo kamarád z vysoké? Potřebujete variabilitu. Ne každý host ocení spát na rozkládací židli, která připomíná táborové lehátko. Řešením je mít v bytě dvě různá místa na spaní, která se dají schovat. Jedna možnost: postel s výsuvným druhým lůžkem pod ní. Druhá, praktičtější varianta: denní pohovka, která se rozloží na dvoulůžko, a k tomu samostatná židle s rozkládacím mechanismem pro jednoho. Nebo naopak - hlavní postel schovejte za závěs nebo do vestavěné skříně, a obývací část nechte volnou. Důležité je, abyste měli kam uklidit přebytečné polštáře a deky. Nic neničí atmosféru malého bytu víc než hora povlečení na ži
V mém oboru často slýchám, že teenageři chtějí něco dospělého, ale zároveň potřebují prostor, kde se vejde parta na sobotní večer a ráno se z něj stane zase ložnice. Tenhle souboj funkcí je oříšek, zvlášť když máte k dispozici jen 12 metrů čtverečních a skříň už zabírá půlku stěny. Nepřemýšlejte nad pokojíkem jako nad výstavní síní, ale jako nad multifunkčním nádobím, které musí zvládnout spaní, učení, chill i poslech hudby bez binárních přepínačů. Reálná zkušenost mě naučila, že klíč leží ve dvou věcech – ve flexibilním nábytku a v poctivém měření každého centimetru. Dítě, které v pubertě nemá vlastní koutek, kde by ho nikdo nerušil, začne přesouvat aktivity do obýváku a problém se jen přesune na vás. Začněte u postele – je to nejsložitější kus, protože zabírá nejvíc místa a rozhoduje o tom, co zbude na zby
Co ale dělat s ložním prádlem, když nemáte ani šatnu, ani velkou skříň? Tady narazíte na další past. Do křesla se standardně nic nevejde, ale existují modely s odnímatelným sedákem, pod kterým je dutina na deku a polštář. Jenže ta dutina bývá mělká a vejde se tam jen jedna sada. Mnohem chytřejší je koupit křeslo s integrovaným úložným prostorem. Někteří výrobci dělají opěradlo, které se odklápí dopředu a pod ním je celá komora na povlečení. Nebo rovnou sáhnout po křesle s bed with storage, kde pod sedákem najdete hluboký box na lůžkoviny a náhradní deky. Tohle řešení zachrání malý byt, protože každý centimetr úložného prostoru se počítá a nemusíte kupovat samostatný ko
Když jsme s manželem kupovali první byt, měl přesně pětatřicet metrů čtverečních a koupelnu, do které se vešel jen sprchový kout a záchod bez dveří. Tenkrát jsem si myslela, že bílá stěna, bílá podlaha a bílý nábytek jsou jediná cesta, jak místnost opticky zvětšit. Výsledek? Bydleli jsme v nemocničním pokoji. Až když jsem začala pracovat s home color palette, zjistila jsem, že barva není nepřítel malého prostoru, ale naopak nejlepší pomocník. Jen ji musíte umět rozmístit správně do sektorů, které denně používáte. Třeba ložnice, obývák a koutek pro hosty v jed
Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé stála ve svém prvním ateliéru. Místnost měla dvacet sedm metrů čtverečních, jedno okno do dvora, a všechno, co jsem vlastnila, se vešlo do pěti krabic. Dnes vím, že studio apartment design není o tom, jak do místnosti nacpat co nejvíc nábytku, ale o tom, jak vytvořit iluzi prostoru, kde každý centimetr dělá práci za vás. Zásadní chybou je rozdělit místnost na „ložnici" a „obývák" pevnými stěnami nebo těžkými regály. Místo toho sáhněte po prvku, který umí obě role skloubit. Třeba po pohovce, která se v pěti vteřinách promění v postel. Ale nedejte na první dojem. Koupila jsem kdysi levnou rozkládací sedačku a po třech měsících mi z ní trčely pružiny do