Zrovna včera jsem u klientky řešila její věčný problém s uskladněním peřin a polštářů. Měla malý byt v rodinném domě, kde každý centimetr hrál roli. Hosté přijeli, postel se rozložila, ale deky musela lovit z horní skříně v předsíni. Strašné. Řešení? Pořídili jsme do té samé místnosti postel s integrovaným úložným prostorem. Pod matrací se otevřel výsuvný box na celou délku. Tam vešly čtyři zimní přikrývky, dva polštáře a ještě sada ručníků. Najednou měla hostovský pokoj, který fungoval i jako pracovna. Ten kousek navíc do hloubky rám dělá zázraky.
Hodně lidí se bojí, že rozkládací varianty vypadají lacině. Že to bude drátěná kostra s tenkou pěnou. Koupila jsem si kdysi levný model a po půl roce mě bolela záda. Pak jsem pochopila, že klíč je slatted frame – lamelový rošt z pružného dřeva. Ten udrží páteř v ose. K tomu přidáte pořádnou foam mattress, alespoň 16 cm vysokou, s paměťovou pěnou. To už není táborák. Když to schováte do sedačky s velvet upholstery, nikdo nepozná, že pod tou hebkou modří číhá postel pro dva. Hosté se vyspí líp než na hotelu a vy nemáte v obýváku betonový blok.
Mimochodem, právě obývák je místo, kde single family home design často naráží na dualitu funkce a krásy. Chcete, aby místnost působila vzdušně, ale zároveň tam musíte uložit věci na spaní. Jedna z mých oblíbených konstrukcí je externí rozkládací sedačka s úložným vakem pod sedákem. Když je složená, vypadá jako běžný gauč na tři lidi. Večer vytáhnete rukojeť, sedák se ohne a vy máte lůžko 140×200 cm. A ten prostor dole? Tam schováte ložní prádlo a jednu deku. Žádné hledání po skříních. Jen to chce pořádný click-clack mechanismus, který sklapne bez zaseknutí. Zkoušela jsem turecké i české výrobce – český kovový systém vydrží víc.
Další past, kterou jsem sama zažila, je výběr barvy. Člověk koupí světle šedou sedačku do místnosti, kde se bude spát. Za měsíc je na loktech flek od kávy, na opěradle mastný otisk hlavy. Pokud má být kus nábytku zároveň postelí, musí mít pratelný potah nebo alespoň tmavý odstín velvet upholstery. Sametová úprava je naštěstí praktičtější, než vypadá. Je hustě tkaná, prach se do ní nezažere jako do lnu. A když se na ni vyspí dvě děti o víkendu, stačí přejet vlhkým hadrem. Jen pozor na kočky. Jeden škrábanec a samet má cestu.
Skladba místnosti pro hosty v rodinném domě může být i o tom, co všechno do ní necpete. Měla jsem klientku, která chtěla do pokoje 12 metrů čtverečních nacpat šatnu, psací stůl, dvě křesla a postel. Výsledek byl bludiště. Když jsme vyhodili skříň a nahradili ji vestavěnou policí do výklenku, uvolnilo se místo na rozkládací variantu s pořádným úložným boxem. Postel s storage je totiž chytřejší než skříň, protože šetří obě dimenze. Vy se do ní nedíváte přes den, jen v noci. A ty police nad ní? Ideální na knihy, ne na oblečení.
Co mě na českém single family home design vždy fascinuje, je snaha udělat z každé místnosti multifunkční prostor, aniž by to vypadalo jako skladiště. Třeba v domě na vesnici, kde mají obývák zároveň jídelnu, hernu a ložnici pro babičku. Tam se bez pull-out sofa neobejdete. Tedy sedačky, kde zespodu vyjedou dvě madra na kolečkách. Složíte ji za minutu, žádný mechanismus se nekroutí. Jen musíte počítat s tím, že spacákem je tažený výsuv níž než sedák. Proto doporučuji přikoupit extra foam mattress na vrch. Vyrovnáte tím nerovnost a spánek je pak jako na klasické posteli.
Poslední věc, na kterou se po letech praxe dívám, je výška. Klasická chyba: koupíte sedačku s výškou sedu 45 cm. Spíte na ní dobře, ale sedět u stolu je nepohodlné, protože máte kolena vysoko. A naopak – nízká sedačka na spaní ok, ale vstávání z ní bolí kolena. Kompromis je výška sedu 42 až 44 cm a rovný područník bez polštářů. Pak můžete přes den sedět u jídla a večer spát. Zkuste si to natrénovat v showroomu. Lehněte si na pět minut. Pokud vás tlačí lamela do zad nebo máte hlavu výš než nohy, hledejte dál. Dobrý design totiž není o fotce, ale o tom, jak se na něm ráno probudíte bez křivé šíje.
