Když jsme zařizovali pokoj pro našeho syna, narazili jsme na první velký problém. Místnost měla jen dvanáct metrů čtverečních a potřebovali jsme do ní vměstnat postel, psací stůl, skříň a ještě nechat místo na hraní. Většina dětských pokojů v panelových bytech je podobně střižená. Malý prostor a velké nároky. Řešení jsme našli v promyšleném výběru nábytku, který slouží více účelům najednou. Místo klasické postele jsme pořídili kvalitní sofa bed s polohovatelným opěradlem. Přes den vypadá jako pohodlné sedadlo s jednoduchým designem, večer se během pár sekund promění v lůžko. Důležité je, aby měl takový kus nábytku pevný slatted frame - ten zajišťuje správnou oporu pro dětskou páteř. U dcery jsme zvolili pull-out sofa, která se vysouvá dopředu a vytvoří rovnou plochu na spaní. Výhoda? Pod sedákem vzniká velký úložný prostor na ložní povlečení a deky, které by jinak zabíraly místo ve skříni.
Při navrhování kids room design jsem se naučila jednu zásadní věc: děti rostou rychleji, než stačíme měnit nábytek. Co funguje v pěti letech, je v deseti k smíchu. Proto doporučuji investovat do univerzálních kusů. Klasická bed with storage například vydrží od předškolního věku až do puberty. Vyberte neutrální barvu a jednoduchý tvar. Dřevěný rám bez zbytečných ornamentů se snadno doplní textiliemi nebo samolepkami na zeď. Pokud zvolíte vyšší postel, vznikne pod ní prostor na pracovní kout nebo herní zónu. U syna jsme pod postel umístili nízký regál na knihy a krabice s legem. Místnost najednou působí vzdušněji, i když je zařízená na maximum. Jen dejte pozor na výšku stropu. Děti by si měly při sezení na posteli pohodlně narovnat záda, aniž by narážely hlavou do stropu. To je častá chyba v podkrovních bytech.
Když k nám přijedou prarodiče na víkend, řešíme problém s přespáváním. Děti chtějí ukázat svůj pokoj, babička chce mít klid na spaní. Naše zkušenost ukázala, že click-clack mechanismus je v tomto případě záchrana. Pohovka s tímto systémem se jedním pohybem promění z pohodlného gauče na rovnou postel s pevnou deskou. Žádné skládání matrací, žádné hledání ložního prádla v šupleti pod postelí. Stačí stáhnout potah a během minuty je hotovo. Děti to milují, protože si můžou samy připravit místo na spaní pro kamaráda. A když se pohovka nepoužívá na spaní, funguje jako běžné posezení na hraní nebo čtení. Jen doporučuji vyzkoušet mechanismus přímo v obchodě. Některé levnější varianty jsou tuhé a malé dítě je samo nepřeklopí. Investujte raději do osvědčené značky, která má hladký chod a plynulé aretace.
Materiál čalounění je další věc, kterou bych nepodcenila. V dětském pokoji se leje, maluje, strouhá pastelky a občas i zvrací. Naše první pohovka měla bavlněný potah. Po třech měsících vypadala jako po deseti letech používání. Pak jsme pořídili kousek s velvet upholstery. Sametový povrch je překvapivě odolný. Skvrny stačí otřít vlhkým hadříkem a srst domácích mazlíčků se na něm nechytá tolik jako na hrubých tkaninách. Navíc samet působí luxusně, aniž by byl křehký. Děti si na něj rády lehnou při sledování filmů. Jen pozor na ostré hrany nábytku a zipy na oblečení - i samet se může při nešetrném zacházení poškodit. Pokud máte hyperaktivní dítě, zvažte raději mikrovlákno nebo koženku. Samet vyžaduje občasné vykartáčování proti zplihnutí.
Spaní na správné podložce je základ dobrého vývoje. U dětí do deseti let doporučuji foam mattress o hustotě alespoň 30 kg na metr krychlový. Měkká pěna se časem propadá a dítě pak leží v prohlubni. Tvrdší pěna naopak podpírá páteř a umožňuje přirozené prokrvení. U syna jsme zvolili matraci o výšce 16 cm. Přiznám se, že jsem zpočátku váhala, jestli to není málo. Dětská váha je ale nízká, takže i taková tloušťka stačí. Důležité je, aby matrace měla snímatelný a pratelný potah. Alergici a astmatici ocení protiroztočovou úpravu. A pokud pořizujete rozkládací pohovku, vždy kupujte matraci určenou přímo pro daný typ mechanismu. Univerzální kusy často nedoléhají a vznikají nepříjemné mezery. Dceři jsme koupili speciální dětskou matraci do výsuvné části pohovky. Spí jako dudek a ráno vstává bez bolestí zad.
Úložné prostory jsou v dětském pokoji noční můrou každého rodiče. Hračky, knihy, oblečení, výkresy. Všechno potřebuje své místo. Když jsme zařizovali pokoj pro dceru, pořídili jsme postel s vestavěnými šuplíky pod lůžkem. Do každého šuplíku se vejde úplně všechno. Lůžkoviny, sezónní oblečení, dokonce i lyžařská bunda. Tento kus nábytku šetří místo, které by jinak zabrala komoda nebo skříň. A protože šuplíky jsou na kolečkách, dítě je samo vysune a uklidí. Jen doporučuji pořídit kvalitní výsuvný systém s tichým dojížděním. Levné kovové lišty časem skřípou a zadrhávají se. Už jsme to zažili. Teď máme v obou dětských pokojích tiché výsuvy a rozdíl je obrovský. Děti si uklízí samy, protože to není otrava. A když přijde návštěva, stačí zatáhnout za madlo a pokoj je do pěti sekund uklizený.
Poslední rada se týká celkového layoutu místnosti. Kids room design by měl být flexibilní. Nepřibíjejte skříně ke zdi, pokud nemusíte. Nábytek na nožkách je lehčí přesouvat a vysávat pod ním. Lehátko nebo křeslo umístěte tak, aby dítě mělo výhled na dveře. Malé děti se bojí, když nevidí, kdo vchází. A pokud máte místnost, kde spí sourozenci, oddělte jejich zóny kobercem nebo paravánem. Každý potřebuje svůj koutek, i když je místa málo. U nás funguje malý stan uprostřed pokoje. Starší v něm čte, mladší si hraje. A když přijde večer, stan se složí a místo se uvolní na spaní. Děti se učí respektovat prostor druhého, přitom mají dost místa na své aktivity. Žádný kus nábytku nestojí osamoceně, všechno spolu souvisí. A to je na celém zařizování to nejdůležitější.