Když jsem před pěti lety nastěhovala do panelákového bytu s patnáct let starou kuchyní, vůbec jsem netušila, že mě zachrání industriální styl. Měla jsem k dispozici jen 62 metrů čtverečních, nízké stropy a jednu místnost, která musela sloužit jako ložnice i obývák zároveň. První noc jsem strávila na nafukovací matraci, která do rána ztratila půlku vzduchu, a vzpomínám si, jak jsem si říkala, že potřebuji něco praktického, ale zároveň estetického. Industrial interior design mi tehdy připadal jako trend pro lofty a staré továrny, ne pro sídliště. Mýlila jsem se. Klíč bylo najít kusy nábytku, které spojí syrovost materiálů s každodenní funkcí.
První velkou výzvou byl samozřejmě spánek. Potřebovala jsem postel, která přes den nezaplní celý pokoj, ale v noci poskytne skutečný komfort. Rozhodla jsem se pro sofa bed v odstínu antracitové šedé s viditelnými kovovými nohami. Když ho roztáhnete, odhalí se 16 cm foam mattress na překližkovém roštu neboli slatted frame, který jsem si nechala vyrobit na míru v truhlářství. Překvapilo mě, jak se industriální estetika snoubí s praktičností žádný měkký polštářový tunel, ale rovná plocha, která drží páteř v ose. Samozřejmě jsem narazila na problém s úložným prostorem. Do malého bytu se nevešla klasická skříň na povlečení, proto jsem vsadila na bed with storage pod sedákem. Vejde se tam zimní přikrývka, dva polštáře a ještě rezervní prostěradlo.
Druhá místnost měla jen 9 metrů čtverečních a stala se z ní pracovna i hostinský pokoj. Tady přišla ke slovu pull-out sofa v tmavě modré velvet upholstery. Sametový povrch v kombinaci s obnaženými cihlami na jedné stěně vytváří překvapivě útulný kontrast. Musela jsem ale řešit technický detail click-clack mechanism, který u levnějších modelů často drhne a po roce přestane fungovat. Vybrala jsem model s ocelovou konstrukcí a německým zámkovým systémem. Když přijedou rodiče na víkend, stačí jeden pohyb a z gauče je dvoulůžko. Přes den na něm sedím s notebookem a kovový stolek z masivu slouží jako stůl. Ocenila jsem, že velvet upholstery se snadno čistí od skvrn od kávy jen mýdlovou vodou a hadříkem.
Největší oříšek byl však skladování lůžkovin. V klasickém obýváku na to máte šatní skříň, tady každý centimetr hrál roli. Vyřešila jsem to industriálním regálem z černého železa a surového dřeva, který zároveň funguje jako předěl mezi kuchyňským koutem a obývací částí. Na spodní polici mám proutěné koše na deky a polštáře, na horních vystavené knížky a pár kousků keramiky. Právě tento regál mi pomohl zachovat vzdušnost prostoru, aniž bych musela obětovat funkčnost. Industrial interior design není jen o estetice, ale o chytrém využití každé plochy, a tenhle kousek mi ušetřil místo na další skříň.
Světlo hraje v industriálním interiéru klíčovou roli. Mám jednu velkou fabrickou lampu z recyklovaného plechu, která visí nad jídelním stolem. Její stínidlo je dole otevřené, takže světlo dopadá přímo na stůl, ale zároveň neoslňuje. V ložnici jsem dala přednost nástěnným reflektorům z černé oceli, které směřují nahoru, aby opticky zvedly strop. Osvětlení je u industrial interior design často podceňované, přitom právě ono dělá z betonové stěny teplý domov, když se ztlumí na 2700 Kelvinů.
Samozřejmě jsem udělala i pár chyb. Koupila jsem levnou imitaci kožené sedačky, která po prvním roce popraskala a loupla se jako stará barva. Musela jsem ji vyměnit za tu s pravou hovězinou a masivním rámem, což stálo skoro dvojnásobek. Další prohru byla příliš tvrdá foam mattress na roštu, kterou jsem musela do půl roku vrátit. Dnes už vím, že u industriálního vybavení platí dvojnásob, že se vyplatí investovat do kvalitního click-clack mechanism a pevného slatted frame, protože tyhle kusy nábytku denně zatěžujete.
Pokud teď řešíte stejný problém nedostatek místa, časté návštěvy a potřebu skladování zkuste se na industrial interior design podívat jako na nástroj, ne jako na styl. Betonová podlaha se dá přebrousit, kovové nohy od sedačky se dají natřít sprejem a pull-out sofa s úložným prostorem vás zbaví věčného hledání místa pro zimní přikrývku. Pamatujte jen na jedno: v industriálu nesmí být nic napůl cesty. Každý šroub, každá spára v betonu musí mít svůj důvod. Jinak to bude jen sklad, ne domov.
Dnes, když přijedou kamarádi a ptají se, jak se mi podařilo do malého bytu nacpat pohodlné spaní pro čtyři, ukážu jim na ocelovou konstrukci sofa bed s 16 cm foam mattress a na schovanou bed with storage pod sedákem. Usmívám se, protože přesně tohle mi před pěti lety chybělo praktické řešení, které vypadá, jako by ho navrhoval architekt, ale slouží jako obyčejná výpomoc pro nocleh. A to je na industriálním designu to nejlepší není to jen o kráse, ale o tom, že se v tom bytě dá skutečně žít.