Můj první byt měl obývák tak malý, že se do něj vedle rozkládací sedačky vešel jen konferenční stolek. Hosté seděli na posteli. Když jsem po letech rekonstruoval dům, slíbil jsem si, že každé křeslo bude mít jasný úkol. Nejen vypadat hezky, ale něco řešit. A že jich za ty roky prošlo mýma rukama desítky. Třeba to, že běžné living room armchairs jsou často jen dekorace, která zabírá místo a první večer vás přivítá proleželou pěnou. Můžete to udělat líp.

Pokud máte malý obývák, kde každý centimetr hraje roli, podívejte se po křesle s click-clack mechanismem. Po sklopení opěradla vznikne rovná plocha, na kterou natáhnete jednoduchou pěnovou podložku. Zrovna minulý týden jsem takové křeslo radil kamarádce do garsonky. Tlačítko zmáčknete, opěradlo cvakne a za deset vteřin máte dvoumetrové lehátko. Nepotřebujete žádný složitý rozklad, žádné zvedání částí. A když přijede návštěva na víkend, stačí hodit přes něj deku a máte pohodlné místo na spaní.

Problém nastává, když potřebujete ubytovat víc hostů najednou a nemáte šatnu na přebytečné lůžkoviny. Tady přichází ke slovu bed s storage. Klasický rozkládací gauč zabírá místo i v podobě sedačky, ale křeslo se schovaným úložným prostorem pod sedákem je zrádné. Většina modelů má výklopný mechanismus, který zvedne celý sedák a odhalí dutinu. Jenže ta dutina bývá mělká. U jednoho kousku s tmavě modrým velvet upholstery se mi podařilo narazit na třicet centimetrů hloubky. Vešly se tam dvě polštářové přikrývky, prostěradlo a jeden malý polštář. To je přesně ta rezerva, která při spaní hostů dělá rozdíl mezi improvizací a komfortem.

Když už řešíte spaní, podívejte se na modely s poctivým slatted frame. Neplést s děrovanou dřevotřískou. Masivní bukové lamely se prohnou pod vahou těla a pruží mnohem líp než levné překližky. Sám jsem zkoušel dvě křesla od stejného výrobce – jedno s lamelami a druhé s plnou deskou. Po týdnu spaní na desce jsem měl ztuhlá záda, na lamelách se tělo přirozeně prohýbalo a ráno jsem byl svěží. U křesla s rozkladem je kvalita lamel klíčová, protože tvoří základ pro celou spací plochu.

Další past, do které jsem spadl já i půlka mých klientů, je podcenění foam mattress. Levné křeslo slibuje pohodlí, ale po pár měsících se v sedáku vytvoří důlek. Rozhodně si ověřte hustotu pěny – já osobně už nekupuju nic pod 35 kilogramů na metr krychlový. Tenhle údaj najdete v technickém listu, prodejce ho zná. Pokud výrobce tají parametry, rovnou ho škrtněte. Křeslo s 16 cm silnou pěnovou matrací na lamelách je základ, který vydrží roky a nezhroutí se po prvním přenocování tchyně.

Nesmíme zapomenout na estetiku, ale bez zbytečných kudrlinek. Klasické living room armchairs se sametovým čalouněním jsou nádherné, dokud na ně nerozlijete kafe. Velvet je krásný na dotek, ale skvrny v něm hůř čistíte. Zkuste místo něj moderní mikrovlákno nebo technický samet s ochrannou vrstvou. Vypadá skoro stejně, je hebký, ale kapka vína se po něm sroluje do kuličky a vy ji setřete ubrouskem. Mně osobně zachránil vkus v obýváku, kde se večer díváme na filmy a občas někdo usne s křupkama v ruce.

A co když máte rodinu s dětmi? Pak se vyhněte křeslům s jemnými prošíváními a složitými záhyby v látce. Děti do nich rády strkají prsty nebo kousky sušenek. Mnohem lepší je hladký povrch, třeba z pevné bavlny nebo směsi s polyesterem. Pamatuju, jak jsme u známých řešili křeslo, ve kterém se ztratil malý legáček. Museli jsme ho rozebrat šroubovákem, protože mechanismus byl tak zamotaný, že se normálně nedal vysát. Od té doby mám v oblibě modely, kde se potah dá sundat a hodit do pračky.

Samostatnou kapitolou je kombinace křesla a pohovky. Pokud už máte rozkládací gauč s výsuvným spaním, nesahejte po křesle se stejným mechanismem. Místo toho zvolte pevné křeslo s hlubokým sedákem a polohovatelným opěradlem. Rozdílné typy nábytku v místnosti vytvoří příjemný kontrast a zároveň pokryjete různé potřeby. Na gauči se spí, v křesle se čte nebo pije káva. Když jsem v obýváku nahradil druhé rozkládací křeslo pevným křeslem, místnost rázem působila vzdušněji a já měl kam odložit polštáře, když jsem uklízel.

Poslední věc, kterou jsem se naučil na vlastních chybách – vždy zkontrolujte hloubku sedu u living room armchairs v kombinaci s délkou vašich nohou. Měřeno od okraje sedáku k opěradlu. Pokud máte dlouhé nohy a sedák je krátký, budete mít kolena ve vzduchu a záda se prohnou do luku. Naopak u menších postav může příliš hluboké křeslo znamenat, že se nohama nedotknete země. Ideální je, když si sednete, záda se opřou, kolena jsou v pravém úhlu a chodidla pevně na podlaze. Tohle jednoduché pravidlo vám ušetří roky nepohodlí.

Vybírejte s rozvahou a nevěřte prvním dojmům. Křeslo je investice na léta, a pokud dokáže sloužit jako sedadlo, občasné lehátko i úložný prostor, vyhráli jste. A že se do malého obýváku vejde jen jedna sofa a dvě křesla? Když z nich dvě mají click-clack mechanismus a jedno schovává přikrývky ve skrytém úložišti, vaše návštěvy budou chtít zůstat na večeři i na snídani.