Když jsme před dvěma lety kupovali starý byt v paneláku, měl dispozici, která by v katalogu nábytku vypadala jako vtip. Obývací pokoj měl pouhých osmnáct metrů, ložnice se vešla do skříně a předsíň měla tvar písmene L. První noc jsme spali na matraci složené na zemi, protože žádná standardní postel se do místnosti nevešla. Zkoušeli jsme IKEA, KIKA i online prodejce, ale všechno bylo buď o pět centimetrů moc široké, nebo o deset centimetrů krátké. Až pak jsem narazil na možnost nechat si udělat nábytek na míru. Pro někoho to zní jako luxus, ale když máte byt s křivými zdmi, stropem ve sklonu nebo rohem, který není pravý, standardní řešení vás akorát naštve. Už nikdy nechci řešit mezeru mezi skříní a stropem, kam se nastěhují prach a pavouci.

První kousek, který jsme nechali vyrobit, byla postel s úložným prostorem, ale musela zapadnout do výklenku o rozměrech 195 krát 142 centimetrů. Standardní matrace by byla příliš krátká nebo příliš široká, takže truhlář musel vyrobit rám přesně na míru a nechat ušít foam mattress o hustotě 35 kilogramů na metr krychlový s potahem, který se dá sundat a vyprat. Tloušťka 16 centimetrů je tak akorát pro dva dospělé, ale podvozek tvoří masivní slatted frame z bukových lamel, které se dají individuálně nastavit tvrdost. Když jsem to poprvé smontoval a matrace dosedla přesně do rámu bez jediné mezery, měl jsem pocit, že konečně bydlím. Pod postelí je výsuvný šuplík na prostěradla a deky, což v bytě bez komory zachraňuje život.

Nejtěžší byl ale obývák. Chtěli jsme, aby sloužil jako místo k sezení, k jídlu i k přespání pro návštěvy, ale zároveň jsme nechtěli, aby vypadal jako čekárna. Standardní rohové sedačky by zabraly půlku místnosti a stejně by se do nich nikdo nevešel. Nakonec jsme si nechali navrhnout sofovou postel, která má na denním režimu podobu dvoumístné pohovky s vysokým opěradlem, a v noci se z ní stane lehátko o rozměru 200 krát 140 centimetrů. Nejedná se o žádnou skládací kovovou kostru z hypermarketu. Truhlář použil systém click-clack mechanism, který se ovládá jednou rukou, aniž byste museli sundávat polštáře. Pod sedákem je ještě jeden úložný prostor na lůžkoviny, takže nemusíte schovávat peřiny do skříně v předsíni.

Moje sestra si pořídila novostavbu s otevřeným obývákem a kuchyňským ostrovem, a myslela si, že tam koupí všechno hotové. Po roce měla v obýváku tři kusy nábytku, které k sobě barevně ladily asi jako cihla k banánu. Když jsme jí na Vánoce darovali poukaz k místnímu truhláři, nechala si udělat šatní skříň až ke stropu, která kopíruje přesně průběh zdi. Skříň má tři posuvné dveře s matným sklem, takže v místnosti nepůsobí jako masivní blok, a uvnitř je systém polic a výsuvných košů podle jejich věcí. Sama říkala, že teprve teď přestala mít pocit, že bydlí v IKEA katalogu, a začala mít pocit, že bydlí u sebe.

Problémem malých bytů není jen nedostatek místa, ale i absence jasných hranic mezi funkcemi. Když máte jednu místnost na spaní, práci i cvičení, každý kus nábytku musí umět víc. Zrovna nedávno jsem navrhoval řešení pro kamaráda, který bydlí v garsonce o šestadvaceti metrech. Potřeboval postel pro sebe, pohovku pro návštěvy, stůl na práci a úložný prostor na kola. Našli jsme pull-out sofa, která se táhne dopředu, nikoli do strany, a vejde se přesně pod parapet. Když je zasunutá, vypadá jako elegantní sedací souprava s velvet upholstery v tmavě modré, která na sobě nemá jediný šev, který by pardil. Když ji vytáhnete, vznikne rovná plocha na spaní bez prasklin v polštářích.

Nesmíte si ale myslet, že custom furniture je jen pro lidi s třicetimetrovou ložnicí a rozpočtem jako pro auto. Ušetříte hlavně čas a nervy, protože nebudete muset objíždět pět prodejen a stejně se vrátit s tím, že koupíte kompromis. Truhlář přijede, zaměří, navrhne, vyrobí a namontuje. Většina lidí si spočítá, že cena je o třetinu vyšší než u sériového nábytku, ale zapomíná, že sériový nábytek často po roce praskne v laminátu nebo se ohne na spárách. Kvalitní masiv s pevnými spoji vydrží generace. Moje babička má dodnes šatní skříň, kterou jí dělal dědeček v roce 1960, a drží pořád pevně.

Pokud zvažujete, zda do custom furniture jít, začněte malým kusem. Třeba konferenční stolek s výsuvnou deskou nebo botník přesně do výklenku. Uvidíte, jaké to je, když dveře neškrtají o rám a zásuvka nevyjíždí nakřivo. Ten pocit, že něco sedí přesně na milimetr a že jste to nevybírali z deseti variant, ale nechali si to ušít na tělo, mění vnímání celého bytu. Já už dneska standardní nábytek ani nekupuju. Mám radši tři kvalitní kusy na míru než dvacet levných, které se po roce rozpadnou a stejně se do nich nic nevejde. A když přijde návštěva a řekne, kde jste to sehnali, odpovíte jen: nechal jsem si to udělat. A oni pochopí.