Když jsem se před lety stěhovala do prvního vlastního bytu o třiceti metrech čtverečních, měla jsem jasnou představu. Chtěla jsem, aby to vypadalo jako útulný koutek marockého riadu, kde se mísí vybledlé vzory, suché květiny a polštáře na každém možném místě. Jenže realita byla krutá. První pokus o boho interior design skončil hromadou textilií, která zabrala veškerý volný prostor. Když přijela návštěva, neměli si kam sednout a já trávila večer přehazováním dek z křesla na postel a zase zpátky. Klíčem není mít věcí co nejvíc, ale vybrat každý kus s rozmyslem a hlavně s ohledem na to, že v malém bytě musí každý centimetr sloužit.

Největší oříšek bylo spaní. Původně jsem měla klasickou postel 140x200, která zabírala půlku obýváku. Boho interior design miluje nízké postele, polštáře na zemi a volné plynutí prostoru. Jenže moje masivní dřevěné lůžko působilo jako tank uprostřed oázy. Řešení přišlo v podobě moderního kusu, který zachoval vzdušnost, ale přidal funkčnost. Pořídila jsem bed with storage, konkrétně s třemi výsuvnými šuplíky pod matrací. Najednou zmizely všechny sezónní deky, svetry a dokonce i žehlicí prkno. A protože boho styl miluje přirozené materiály, vsadila jsem na ratanové čelo a bambusové doplňky. Najednou postel netlačila, naopak se stala přirozenou součástí celého prostoru.

Jenže co když přijedou na víkend rodiče nebo kamarádka z Brna? Spát na matraci na zemi sice zní bohovsky, ale záda po dvou nocích protestují. Tady přišla ke slovu nutnost kombinovat estetiku s každodenní realitou. Rozhodla jsem se pro sofa bed s pevným sedákem potaženým měkkou tkaninou. Vybrala jsem model s velvet upholstery v tlumené olivově zelené. Samet se skvěle hodí do boho looku, protože láme světlo a dodává hloubku. Aby to nebyla jen krásná věc na koukání, musela jsem řešit technické detaily. click clack mechanism je sice běžný, ale ne všechny sedačky mají pohodlnou lehací plochu. Zkoušela jsem několik kusů, než jsem našla ten pravý. Nakonec jsem zvolila variantu, kde se pod sedákem skrývá pevný slatted frame, který při rozložení drží tělo rovně a neprohýbá se.

Mnozí lidé si myslí, že boho interior design je jen o hromadění věcí z cest a second handů. Ale pravda je taková, že bez chytrého úložného prostoru se z vašeho ráje stane rychle chaotické doupě. Týden po koupi sedačky jsem zjistila, že nemám kam dát ložní povlečení pro hosty. Skříň praskala ve švech. Pak mi došlo, že samotná sedačka může fungovat jako zásobník. Koupila jsem pull-out sofa s integrovaným prostorem pod sedákem. Tam teď putují dvě sady povlečení, jedna lehká deka a malý polštář pro případné alergiky. Když přijedou hosté, vytáhnu ložní prádlo, natáhnu na matraci a za pět minut je hotovo. Nikdo nepozná, že za tahem sedačky čeká úhledně složený koutek na spaní.

Jakmile jsem vyřešila praktické základy, mohla jsem se vrhnout na tu zábavnější část – dekorace. Boho styl miluje vrstvení. Mám tři koberce položené přes sebe, každý jiný vzor, ale v podobných odstínech vypálené terakoty a sušené levandule. Na zdi visí macrame, které jsem sama pletla večer u seriálu. Okenní parapet zdobí lahve s olivovým olejem přetvořené na vázy od kamarádky z kurzu keramiky. Důležité je, aby každý kousek měl svůj příběh a ideálně i praktický účel. Košík na prádlo je zároveň stojan na deky, starý bedýnek používám jako noční stolek a uvnitř schovávám nabíječky a knihy. Takhle boho interior design funguje jako živý organismus, ne jako mrtvá výstavní síň.

Nejčastější chyba, kterou u začátečníků vidím, je přehlcení vzory a barvami. Ano, boho je o pestrosti, ale pokud do desetimetrového pokoje nacpete květinovou tapetu, marocké lucerny, indický textil a mexické přehozy, vznikne vizuální smršť. Já jsem si stanovila pravidlo tří barev: olivová, rezavá a krémová. Všechny doplňky se pohybují v tomto spektru. Když občas zatoužím po výrazném kousku, sáhnu po něčem, co má neutrální základ – například polštář s bambulí v krémové, který jen decentně evokuje orient. A pozor na materiály. Len, bavlna, vlna a dřevo. Žádný lesklý polyester. Přírodní textilie lépe snášejí každodenní opotřebení a hlavně se snadno perou, což je při častém střídání ložního prádla pro hosty zásadní.

Zpátky k tématu spaní. V jednu chvíli jsem uvažovala, že postel zruším úplně a přejdu na systém futonu. Ale po dvou týdnech testování u kamarádky jsem zjistila, že moje páteř není na zemi stavěná. Potřebovala jsem kvalitní foam mattress, který kopíruje tělo a zároveň je dostatečně pevný, aby se po ránu necítila jako poleno. Nakonec jsem našla matraci o tloušťce 16 cm, která je vhodná jak na klasické lůžko, tak na podlahu. Když přijedou hosté a já spím na sedačce, jednoduše matraci přesunu na zem do obýváku, přikryji ji bavlněným povlečením s třásněmi a mám rázem druhou postel. Je to drsnější, ale pro jednu noc v pohodě. A hlavně to vypadá, jako by to byl záměr – jako z učebnice boho interior design, kde nic není náhoda a všechno má svůj rytmus.

Když se dnes podívám po bytě, vidím prostor, který dýchá svobodou, ale zároveň je dokonale funkční. Žádný kus nábytku nestojí jen pro okrasu. Všechno má svou druhou tvář – židle se promění v odkládací stolek, kufr v konferenční stolek a sedačka v postel s úložným prostorem. Tenhle přístup není o dokonalosti, ale o hledání rovnováhy mezi tím, co milujete, a tím, co reálně potřebujete. Pokud teď sedíte ve svém obýváku a přemýšlíte, jak do něj dostat víc duše bez toho, aniž byste se utopili v nepořádku, začněte u jednoho kusu nábytku. Třeba u sedačky, která se umí proměnit. A až ji rozložíte a host se ráno probudí s úsměvem, pochopíte, že boho interior design není o pravidlech. Je to o pocitu domova.