Postel s úložným prostorem byla jasná volba. Pod matrací se skrývá obří šuplík na sezónní boty a svetry. Dvě tašky spacáků pro hosty? Pryč. A co rám? Slibovala jsem si od toho, že každý centimetr pod lůžkem bude využitý. Klasická postel s matrací na zemi znamenala prach a plýtvání místem. Koupila jsem variantu s čelem, které má police na knihy a noční stolek. Ráno odhrnu peřinu, natáhnu ruku a mám svou kávu i nabitý telefon. Žádné přehazování přes celý byt.
Zásadní zlom nastal, když jsem objevila sílu proměny. Jedna místnost musí fungovat jako ložnice, obývák, jídelna i pracovna. První rok jsem žila s pevnou postelí a skládacím stolem. Přišla návštěva a já musela tři hodiny připravovat gauč. Dnes mám ve výklenku pull-out sofa, které se za deset vteřin promění v normální postel. Návštěva se vyspí na složité matraci, já mám během dne pohovku na sezení. Tento kousek nábytku zachránil moji společenskou existenci. Když nepřijde nikdo, zůstane složená a já na ní můžu ležet s knihou.
A pak je tu otázka mechaniky. Zkoušela jsem levnější varianty, ale po třetím použití se začal rámeček křivit a matrace se propadala. Investovala jsem do pohovky s click-clack mechanismem. To je ta, kde se opěrák sklopí do roviny a sedák se posune dopředu. Žádné tahání polštářů, žádné skládání zádových výplní. Stačí zatáhnout za popruh a lůžko je hotové. Mechanismus vydrží. Moje pohovka už přežila deset letních návštěv od bratrance, který spí jako medvěd a neustále se převaluje.
S prostorem se musí zacházet jako s vrstvami. Na strop jsem dala tyč na závěsné police pod strop. Tam patří knihy, které čtu jen jednou za pár let, a staré časopisy. Spodní vrstvu tvoří pohovka a stůl, střední vrstvu tvoří regál na úrovni očí. Když člověk sedí, všechno je v dosahu ruky. Na podlaze mám jen koberec a konferenční stolek s odkládací plochou. Žádná zbytečná židle. Návštěva si sedne na pohovku, já na podložku na koberci. Je to uvolněné a neformální. Přesně takový styl se do malého bytu hodí.
O čalounění se bavme tvrdě. Někdo řekne: vem si bílou, bude světlá. Já říkám: vem si něco, co se dá otřít. Vybrala jsem si pohovku s velvet upholstery. Zní to luxusně, ale ve skutečnosti je to praktický živel. Samet je hustě tkaný, takže skvrny od vína nestékají dovnitř. Stačí navlhčený hadřík a konec. Navíc ten povrch působí měkce a teplě, což v malém bytě bez oken na jih hodně pomáhá. V interiéru se ztratí studené kovové hrany, nahradí je hebký dotek. Když do bytu vstoupí návštěva, první, co udělá, že si na tu pohovku sedne a pohladí ji.
Nesmím zapomenout na detaily, které dělají rozdíl. Když mám hosty, musím mít kde uskladnit přebytečné deky a polštáře. Do boxu pod postel se vejdou tři zimní deky. Do šuplíku pod pohovkou dva polštáře. Na noc vytáhnu, ráno uklidím. Klíčem je, že každá věc má své místo v nábytku. Žádné pytle v rohu. Dokonce i kabelky a batohy patří do vestavěné skříně hned u dveří. Když je venku všechno, byt vypadá vizuálně větší. Studio apartment design stojí na tom, že v něm není nic zbytečného, ale přitom nic nechybí.
Poslední rada: testujte u sebe doma než koupíte. Nenechte se zlákat fotkou z katalogu. Vezměte krejčovský metr a obkreslete si půdorys křídou na podlahu. Já takhle zjistila, že se mi kýžená sedačka s rozkladem nevejde o pět centimetrů. Zachránilo mi to měsíc nervů s vracením. A co matrace? Zvolte tu s 16 cm pěnou na pevné desce. Slatted frame přijde až později, ale prvně si ověřte, že pěna není příliš měkká. Na častém ležení hostů nebo i pro vlastní spaní je střední tvrdost nejlepší. Nikdy nekupujte matraci po slepu. Lehněte si na ni v obchodě. Cítíte tu podporu? Pokud ne, hledejte dál. Spánek je v malém bytě základ. A pokud se vyspíte dobře, zbytek se nějak vyřeší.