Když jsem před pěti lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, měla jsem jasno: chci domácí knihovnu, která nebude jen přehlídkou hřbetů. Knihy jsem sbírala od střední školy, ale neměla jsem místo na klasickou knihovnu se skleněnými dvířky. Můj byt měl jednu hlavní místnost, kde se vařilo, jedlo a spalo. Řešení přišlo v podobě nízké knihovny, která zároveň sloužila jako opěradlo pro pohovku. Jenže pak přišla první návštěva, která chtěla přespat, a já zjistila, že klasický gauč na spaní je fajn, ale jen když nemáte po ruce tři polštáře a deku ve skříni. Místo toho jsem začala uvažovat o kinetice prostoru - jak přimět jednu věc, aby dělala práci tří.
Problém většiny malých bytů je, že každý kus nábytku bojuje o své místo. Knihovna v obýváku zabere stěnu, postel v ložnici dalších pár metrů. A co když hosté? Najednou řešíte, jestli spí na nafukovací matraci, která se v noci vyfoukne, nebo na gauči, který po rozložení zabere celou místnost. Tady přichází na scénu taktika, kterou jsem vyladila až po dvou letech pokusů a omylů. Domácí knihovna nemusí být jen stojan na knihy. Pokud k ní přidáte praktický prvek, jako je například složený slatted frame v úložném boxu pod oknem, rázem máte nejen místo na romány, ale i pohotovostní lůžko pro kamaráda. Klíč je v tom, aby knihovna nebyla dominantou, ale součástí promyšleného systému.
Vezměte si třeba rohové sedací soupravy. Vypadají skvěle, dokud nepotřebujete uklidit přikrývky a polštáře. Pak končí na židli, na stole, nebo na zemi. Mnohem chytřejší je použít bed with storage, který má zásuvky přímo pod matrací. Když jsem objevila variantu s výklopným mechanismem a místem na dvě zimní deky, přestala jsem mít noční můry z uklízení. Pak už stačilo jen zvednout knihovnu nad postel a přidat pár polic na oblíbené tituly. Výsledek? V ložnici se dá pohodlně spát i číst a hosté mají své věci na dosah ruky, aniž by si museli brát celý kufr do koupelny. Ušetříte metry i nervy.
Druhá cesta je sofistikovanější a hodí se pro ty, kdo chtějí mít knihovnu jako hlavní prvek obýváku, a přitom neztratit možnost přespání. Řeč je o sofa bed s kvalitním mechanismem. Dlouho jsem se bála, že taková sedačka bude nepohodlná na sezení i na spaní. Pak jsem ale narazila na model s click-clack mechanismem, který se dá rozložit jedním pohybem a zadní část se sklopí tak, že vznikne rovná plocha. Žádné vyndávání polštářů, žádné hledání chybějící nožičky. Kombinace s domácí knihovnou pak vypadá tak, že nad pohovkou visí police až ke stropu. Místnost působí vzdušně, protože spodní část zůstává volná a opticky ji nezatěžuje. A když přijde tchyně na víkend, prostě jen cvaknete a za deset vteřin máte dvoulůžko.
Materiálově je u knihovny i sedacího nábytku zásadní povrchová úprava. Pokud máte malý prostor, sáhněte po světlém dřevě nebo bílé laminátu, aby místnost nezdrtila tma. Ale pozor na lesklé povrchy - prach na nich vidíte každou hodinu. Osobně jsem propadla kombinaci matného dubu a jemné velvet upholstery na sedací části. Samet je příjemný na dotek, odolává skvrnám lépe než len a hlavně nekřičí: podívej, jak jsem ušpiněný. Navíc se k němu hodí knihy v barevných obalech. Vytvoříte tak kontrast, který působí útulně, aniž byste museli utrácet za drahé dekorace. Zkuste sáhnout po tmavě modrém nebo hořčicovém sametu - váš obývák hned vypadá jako z designového katalogu.
Co ale dělat, když máte byt s velmi malou ložnicí, kde se sotva vejde postel, natož knihovna? Tady musíte zapojit vertikálu. Místo nočního stolku umístěte na zeď úzkou polici na knihy a pod ni dejte pull-out sofa s úložným prostorem pod sedákem. Vytáhnete matraci, host spí, ráno zasunete a místnost vypadá jako dřív. Jen musíte myslet na jednu věc: kvalita spánku závisí na tloušťce matrace a na roštu. Rozkládací pohovka s tenkou molitanovou deskou je fajn pro jednorázové přespání, ale pokud host přijede na tři dny, bude mít bolavá záda. Proto hledejte modely, které mají slatted frame integrovaný přímo v konstrukci a matraci aspoň 12 cm. Pak se nikdo nebude vracet domů s křečemi v kříži.
Nakonec si dejte pozor na jeden detail, který mi málem zkazil celý koncept. Když jsem plánovala domácí knihovnu nad rozkládací sedačkou, zapomněla jsem na to, že knihy musí být v dosahu ruky z lehu. Pokud police visí moc vysoko, člověk si pro čtení musí vstát a to ničí pohodu. Ideální výška horní police je asi 150 centimetrů od podlahy. Spodní police by naopak neměla být níž než 30 centimetrů, jinak do ní budete kopat při spaní. Rozměry si vždy raději vyzkoušejte na zdi papírovou páskou, než začnete vrtat. Stejně tak u click-clack mechanismu počítejte s prostorem pro vyklopení zadního dílu - potřebujete minimálně 30 cm volné stěny za pohovkou, jinak se mechanismus zasekne o knihovnu. To jsou maličkosti, které v katalogu neuvidíte, ale v praxi rozhodují.
