Moje první setkání s opravdovou výzvou přišlo, když jsem se nastěhovala do garsonky o třiceti metrech. Na podlaze ležela stará rohožka, v rohu čalouněná pohovka s vybledlým vzorem a nad ní zející bílá plocha jako prázdný list. Potřebovala jsem, aby ten prostor najednou působil větší, útulnější a hlavně aby nepřipomínal čekárnu u zubaře. Tehdy mi došlo, že wall art není jen o pěkné fotce v rámečku, ale o nástroji, který dokáže opticky posunout stěny, rozbít nudu a dodat místnosti osobnost. Když máte na podlaze jen pár metrů čtverečních, musíte investovat do výšky. A právě obrazy, textilní panely nebo originální plastiky přitahují pohled nahoru a odvádějí pozornost od toho, že se sotva otočíte mezi kuchyňskou linkou a gaučem.

Velkým tématem je pro mě vždycky praktičnost. Když bydlíte v malém, každý kus nábytku musí sloužit víc než jedné funkci. Moje oblíbená kombinace je rozkládací pohovka s úložným prostorem a k tomu ladící wall art nad ní. Klasický rám s plátnem ale často naráží na problém: podoba pohovky se mění. Když vytáhnete pelest a doprostřed místnosti vyjede obrovská matrace, obraz nad hlavou najednou visí ve vzduchu jako plachetnice bez moře. Zjistila jsem, že mnohem líp funguje měkký textilní panel nebo tkaná dekorace, která bezpečně visí i při rozloženém spaní. Nikdo nechce, aby mu v noci spadla na hlavu skleněná vitrína. A právě při přespávání příbuzných si uvědomíte, jak moc záleží na každém detailu. Moje sestra si stěžovala, že u ní doma při rozložení pohovky nemá kam odložit skleničku s vodou – stěna nad hlavou byla holá a působila chladně. Stačilo přidat tři malé dřevěné poličky s pár rostlinami a rázem měla noční stolek i kousek přírody nad sebou.

Jedna z nejchytřejších věcí, kterou jsem v malých bytech viděla, je systém zavěšených obrazů, které se dají snadno přeskupit podle aktuální polohy nábytku. Mám kamarádku, která si pořídila sedací soupravu s klik-klak mechanismem a zároveň velké plátno v kovovém rámu. Každý večer, když chystala gauč na spaní, musela obraz sundat a opřít ho o zeď. Po dvou týdnech to vzdala a pověsila tam místo toho kruhový zrcadlový objekt. Zrcadlo je ostatně skvělá berlička. Pokud nemůžete do místnosti natlačit víc metrů, jednoduše je tam odrazíte. Zrcadlo zavěšené naproti oknu prosvětlí celý pokoj a dodá mu iluzi prostoru, aniž byste museli bourat příčku. Kombinace zrcadla a decentního wall art v podobě linorytu nebo minimalistické abstrakce funguje jako dokonalý balanc mezi funkcí a estetikou.

Nesmíme zapomínat na praktické detaily, které dělají bydlení komfortním. Když jsem vybírala postel s úložným prostorem do svého dětského pokoje, řešila jsem stejný problém jako dnes: kam s přehozy, dekami a polštáři, když pod postelí není skříň. Vzdušný design s vysokými nožkami a prostorným šuplíkem pod matrací je základ, ale stejně důležité je, co visí nad čelem. Stěna nad postelí je totiž první věc, kterou ráno uvidíte. Zkusila jsem tam pověsit velkoformátovou tapetu s jemným geometrickým vzorem a výsledek byl famózní. Místnost najednou získala řád a já jsem nemusela řešit žádný těžký rám, který by mi v noci padal na hlavu. Tapeta je levnější než kvalitní obraz a přitom dokáže stejně silný efekt. Stačí jedna stěna, klidně jen za čelem postele, a rázem máte dominantu celého pokoje.

Ale pozor, ne každá stěna snese cokoli. V panelákovém bytě s tenkými příčkami řešíte i kotvení. Když jsem chtěla do obýváku zavěsit několik malých desek s potiskem, narazila jsem na sádrokarton. Bez správných hmoždinek se z wall art stane spíš noční můra. A co teprve, když na stěně visí police na knihy a pod ní čalouněná pohovka s velurovým čalouněním? Klasické velurové čalounění miluje prach a vlákna z textilních dekorací se na něj snadno chytají. Proto dávám přednost hladkým povrchům, například akrylovým deskám nebo skleněným rámům, které se snadno utírají. V dětském pokoji zase volím lehké pěnové samolepky, které se dají přelepovat bez poškození omítky. Děti rostou a jejich vkus se mění každý půlrok. Stejně tak by se mělo měnit i wall art kolem nich.

Samostatnou kapitolou jsou pronájmy. Sama jsem si prošla bytem, kde majitel zakázal cokoli vrtat do zdí. Naštěstí existují skvělé alternativy, které nezaberou místo na podlaze, ale přitom oživí prázdnou plochu. Například napínací panely na stropní lišty, které visí jako plátno, nebo jednoduché dřevěné latě s háčky. Zavěsíte na ně lehké textilie, originální kobereček nebo třeba suché květiny. A když se stěhujete, sbalíte to do kufru auta. Při zařizování prvního bytu jsem měla rozkládací gauč s foam matrací, který byl pohodlný na sezení i spaní, ale pod ním se válely jen dva polštáře. Výšku místnosti jsem využila na řadu malých rámečků s černobílými fotografiemi. Vypadalo to jako galerie a nikdo nepoznal, že za sklem jsou jen obyčejné výtisky z tiskárny. Lecjaký host si myslel, že jde o originály. A o to jde, aby prostor působil promyšleně, i když máte rozpočet na hraně.

Nakonec jsem pochopila, že wall art není otázka ceny, ale nápadu. Když si do ložnice pořídíte novou matraci na lamelový rošt, musíte ji něčím obklopit, aby nevypadala jako vybavení z výprodeje. Tři barevně sladěné obrazy nad čelem nebo jeden dlouhý horizontální panel dokážou sjednotit celou místnost. Dokonce i v malé předsíni, kde je místo jen na věšák a botník, může viset jeden výrazný kus – třeba kovová soška anebo zrcadlo s masivním rámem. Problém s nedostatkem místa se dá řešit nahoru, ne do stran. A když všechno ostatní selže, sáhněte po knihovně. Knihy samy o sobě jsou nejlevnější a nejosobnější wall art, jaký si můžete představit. Hřbety různých barev vytvoří strukturu a příběh, který žádný plakát nenahradí. Stačí pár poliček a zeď ožije stejně jako obraz, jen s větším obsahem a menší cenou.